Matěj (354.-363.)

Ráno 30.4. je jako všechna ostatní...kulím se z naší pícky. Poslíčky už řádím k běžným těhotenským potížím. Holky si hrají v pokojíku, připravujeme snídani, když najednou...musím konstatovat změnu. Mátěj se nejspíš klube ven. Pokaždé nás to zaskočí. Z probíhajícího očekávání se stane konkrétní datum. Vzrušení z příchodu miminka se stupňuje. Holky raději, než si je vyzvedne babička, posíláme k Sally a Markovi. Balím pár drobností a nasedáme do auta. Do porodnice přijíždíme kolem 10.30 hod. Paní doktorka už mě nechce pustit domů. Přesouváme se proto na přípravnu. Všechno je tu pro mě důvěrně známé. Mají tu od minule nové závěsy, veselejší obrázky...vymalováno. Ujímá se mě rozesmátá blondýna .."tak jak se bude jmenovat"..."Matěj", odpovídá Mirek.."..."no včera jsme tu měli Artuše Maxmiliána...modrá krev!", pokývala soucitně hlavou.., Máťu snímají sondičky. Všechno je v pořádku. Srdíčko někde mezi 140-158, pravidelné kontrakce 30-50. Do ruky dostávám kanylu pro případný doping. Blondýna je moje porodní asistentka. Snažím se tak trochu zjistit, co je zač. Vypadá tak mladě. Ale dozvídám se, že děti přivádí na svět celých deset let. Je tu stálice...evidentně si věří. To je fajn. Na druhou stranu i já mám trochu svojí představu o průběhu a jsem zvědavá, jak bude reagovat na "moje nápady". Povinný monitor máme za sebou. Jde se do sprchy. Blondýna mi nabízí hopsa-balón. Že bych jednou konečně stihla první dobu porodní :))? Nedůvěřivě se pohupuji. Kontrakce náhle zeslábly. Pro jistotu končím s experimentem a znovu si dám pár dřepů. Po koupeli nás "ubytují" do našeho porodního boxu. Po 2. hodinách monitor znovu zaznamenal kontrakce jen o síle 30-50. Padl návrh na upuštění plodové vody...podání Dolsinu. Důvodem bylo, že ztrácím síly, které budu potřebovat. Znělo mi to rozumně až na ten Dolsin. Na měknutí porodních cest opiát? Moje asistentka hned  postřehla, že se mnou v tomhle ohledu nebude moc řeč. Ale našlo se řešení! Boscupan coby spasmolytikum mi přišel logičtější. Vodu jsme upustily..a byl tu mazec. V momentě, kdy jsem zaujala "gravitační polohu" tj. jsem se postavila na vlastní, vyskočily kontrakce na 150. Ukecela jsem personál, aby mě nechali pochodovat i při monitoru. Šlo to! Jen sondičky bylo třeba kapku víc utáhnout. Co se týče porodních bolestí...jsem chodec. Chodím a funím. Mezitím si ráda povídám o veselých věcech. Tentokrát mi Mirek převyprávěl pár Krausových čísel z "Uvolněte se prosím" :). Asi po dvouch hodinách  šlapání zelí..došlo k posunu...doslova. Začala jsem se koncentrovat..choulit do sebe. Všechno ve mně nějak utichlo. Byl čas se přesunout na křeslo. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na 9cm. "Jdeme na to...za chvíli ho tu máme"..říká s úsměvem moje asistentka. Dostávám do kanyly glukózu. Ve chvilce úlevy slyším jak se ze mě line prosba ve smyslu, jestli bychom to nemohli zkusit bez nastřižení. Kupodivu je pro, cítím její důvěru...jsme už tak trochu za těch pár hodin tým. "Řeknu vám co a jak!", zdůraznila. Byla perfektní. Odvedla dobrou práci. (Nepodlehla ani mým autoritativním výhružkám: "Střihněte TO!!":) Já byla bez zranění, šití a Matýsek ok. Hned jak přišel na světlo, mi mohl hupsnout do náručí. Nechali jsme dopumpovat pupečník. Po krátké pauze, jsme začali kojit....krásné dvě hodinky pohromadě. Jsem unavená ale šťastná. Nebude to úplně nejlehčí rok. Budu doufat, že se to s Boží pomocí podaří zvládnout.