Chodíme na AJ, ..u Mišátek na návštěve (134.-135.)

Po pondělní Sedmikrásce vyjíždíme dopoledne i v úterý. Tentokrát míříme do jazykové školy Rybička . Jsem překvapená, vyúka bude trvat skoro dvě hodiny. Sympatická paní učitelka mi vysvětluje, že se dětem angličtina prezentuje v různých aktivitách, aby udržela pozornost..hrají se hry, písničky, maluje se, vystřihuje ..vybarvuje. Andulce se moc líbilo. Učebnice, z které se učíme, je plná pestrých a veselých obrázků. Slovíčka dostáváme nalepená s instrukcemi do pracovního sešitu. Sama jsem do Rybičky chodila na aj pro dospělé než jsem otěhotněla s Majdou. Byl to nejlepší kurz z celkových 4, který jsem navštěvovala.

22.září 6.45 spěchám směr bus-nádraží. Venku už vychází sluníčko, ale od pusy se kouří. Autobus do Humpolce odjíždí v půl osmé. Cesta nepotrvá dlouho..něco přes hodinku. Mišatům ještě narychlo píšu e-mail a smsku. Je to zvláštní pocit..vůbec se neznáme. Víme o sobě pár věcí ze všedního blog-života..ale jinak nic. Přišli mi naproti oba. Nemohla  jsem je přehlédnout. Lidi se rozprchli a na nástupišti jsem zůstala skoro sama. U domečku nás vítala Bella. Moc velká sympaťanda..kříženec vlčáka s rotvajlerem :D. Nechápu její vlastnosti, měly k bojovému plemenu hodně daleko. Barunka s Lucinkou byly ve škole a školce. Byla tu šance na klidnou chvilku, protože i já jsem byla bez dětí..až na to jedno :). Míša se pustil do přípravy bebe-řezů. Přišlo mi roztomilý jak chlap jako hora poletuje po kuchyni s vařečkou od pudingu a s občasným vtípkem nám nabídne k "vylizování" misku se zbytkem polevy. My s Miškou nezavřem pusu...bylo toho tolik, co si říct. Jak se poznali s Mišákem, jak to bylo s dětmi..minulostí bez Boha, porody (nekonečné téma :D), domeček..pes..prostě hromada věcí. Den nám utekl jako nic. Měla jsem dojem, jako bych je znala odjakživa. Odpoledne dorazily i holky a šlo se na procházku do lesa. Počasí nádhera..sluníčko a teplo. Večer už jsem pocítila těhotenskou únavu. Po příjezdu domů jsem odpadla jak mimino. PS: Jinak řezy byly famózní. Míšo moc díky!! A snad se podaří někam nahodit i recept!!

Tak se jdu prásknout (132.-133.)

...čekáme s největší pravděpodobností třetí ratolest. Jak ukázal test a můj momentální jiný stav. K paní doktorce jsem objednaná až tento čtvrtek. Lidičky je mi blbě. Ostatně jako vždycky mezi 6-12 t.t.. To stvoření ze mě vysálo snad všechny zbytky energie. Nevolností trpím celodenně a zimnice je mým věrným průvodcem. Přes den po troškách uklízím a dávám to tu dokupy, protože v půl 9 mě síly opouští zcela. Hlava taky o poznání zpomalila. Dneska mi to dokonce naznačovala jedna paní v prodejně lahůdek..nedivím se jí, ale naštvala mě :). Miminko je plánované, jen jsme nečekali při našich omezených možnostech (po prvním mimoděl.t. můžeme počít mimi jednou za 2 měs.), že nás požehnání zastihne už za 4 měsíce. Miminko by se mělo narodit někdy kolem poloviny května. Přikládám metřík pod archiv.

Na šípkách (131.)

I na dnešek bylo navařeno. Takové dny mám opravdu ráda. Dny, kdy se nemusím starat o nákup a polední gáblik. Je pak čas na skládání puzzle, malování nebo hraní s Andulkou během dopoledne, kdy Majdě spinká. Anička mě tentokrát vymalovala v bouřce a lijáku. Jsem bez deštníku, ale přesto mám na tváři úsměv od ucha k uchu. To je úplně mimo. Dětský svět mi v tomhle připadá zvláštní...domaluje veselí i tam, kde není. Naivita? Nezdá se mi..možná je to jen přístup k životu, učím se ho :). Odpoledne vyrážíme na procházku za šípky. Uděláme si korále. U lesa je jich spousta. Anička už se začíná těšit z rituálů jednotlivých roční období a vypráví Majdušce co jí všechno na podzim čeká za nádheru. Při sběru se mi nepodaří naše batole uhlídat a jeden exemplář šípku se jí podaří schroustat..je to neuvěřitelné, co si strčí do pusy, přitom s dnešními těstovinami dělala takové óbštrukce.

Nenudíme se (130.)

Dopoledne se nám podařilo s Andulkou vyklouznout z domova sólo. Zašly jsme spolu do mateřského centra na dětské tvořeníčko. Vyráběl se jak jinak než ..papírový drak. Byla jsem pyšná, Anička si všechno udělala už sama včetně vystřižení "obličeje". Občas jsem něco přidržela, ale pořád mi odstrkávala ruce.Odpoledne bylo pěkně. Domluvili jsme se s dědou, že zajedeme na zahrádku a posekáme cestičku. Minule jsme to nestihli. Tráva tam dorostla možná i za měsíc. Je to pro mě vždycky prima, když jedeme všichni společně. Holky se na mě nelepí, akce venku mi nevadí a baví. Možná je to i tím, že to není rutina, ale příležitostné potěšení. Dneska jsem se pustila do vyklízení chatky. Obstojný pytel se plnil vším možným. Bylo potřeba otřít i nábytek...hned se člověk cítil útulněji. V pergole jsem to vystříkala postřikem proti plevelu. Snad se podaří zlikvidovat i ostružiní, které proráží skrz dlažbu a ničí ji. Míra se pro změnu pustil do jungle, která k nám přerůstá z každé strany od sousedům.

Skalpel prosím (129.)

Ráno s Andulkou vybíháme do Sedmikrásky. Po cestě kupujeme pár drobností...krabičku s papírovými kapesníky a gumové bombónky.Děti je budou dostávat jako rituál na rozloučenou. Došly jsme včas. Bylo fajn vidět, že se Anni těší. Rychle popadla batůžek se svačinkou a zaplula mezi ostatní. Je to poslední dopoledne, kdy bude školička trvat jen hodinu. Ale i tak pociťuju lehkost bytí, když opouštím šatnu. Krátkou procházkou mířím k papírnictví. Okukuji a plánuji jak dovybavit naše zásoby na podzimní-zimní tvoření. Chybí určitě modelína. Daří se nám už obstojně udržet odděleně jednotlivé barvy. Ale po určité době, co si budeme povídat, z ní stejně zbyde neidentifikovatelná hnědá hmota. Od mojí kamarádky jsem dostala prima tip, kde můžu utrácet :DD a nechat se inspirovat. Možná, že ji znáte..tak jen pro jistotu: stránky paní Brýdové. Cestou zpátky to bereme s Aničkou přes  hřišťata, která potkáme. Je nadšená. V ruce pevně drží PEZ-zasobník na Lipo v podobě Buzze Rakeťáka..."vzhůru do nekonečna a ještě dál", křičí na houpačce..no málem se jí to podařilo. Ještě že je všude písek nebo venkovní "koberec". Doma nás k obědu čeká po dlouhé době rajská. Povedla se, šmákly jsme si..Majda byla celá na oranžovo,grrrr. Po Ó jsme se chtěli chvíli natáhnout...jenže holky to vzaly po svém. Napochodovaly s doktorskou brašničkou...oblíbená byla injekce a teploměr :).

 

Den, který bych si nemusela zopakovat (128.)

V noci bylo rušno. Holky mi rozkouskovaly spaní asi na 5x. Míra naštěstí nic v noci nevnímal a mohl mě tak nechat dopoledne trochu dospat. Moc to nešlo. I přes špunty do uší byl slyšet neustálý jekot a dohady. Vzdávám to. "Co se to tu děje?"..sonduji. Ale žádná odpověď. Majda divně polyká sliny. Andulka nevydrží chvíli na místě. Venku se právě rozpršelo. Nechce se mi moc vzpomínat na všechny ty delikty, ale měla jsem pocit jakobychom den prožili v neustálém křiku. Stres se násobil i tím, že bylo skoro nemožné něco pořádného podniknout. Odpoledne jsme se snažili připevnit okenní konzoli. A jak to v panelovém domě chodí..to co by člověk považoval za práci na hodinu i méně, je nakonec předmětem dvoudenního procesu. Při vrtání druhé díry se vrtačka jaksi "propadla". Zjistili jsme, že tu máme v panelu nemalou dutinku. Vycpala jsem jí trochu už v zoufalství samotvrdnoucí keramickou hmotou. Uvidíme zítra, jestli se podaří přišroubovat bezpečně i druhá úchytka. Večer byl klidnější, že by došla šťáva :D. Mně teda určitě. Nic naplat..musím se vrhnout na vaření-rajskou, protože zítra dopoledne jdeme znovu s Andulkou do Sedmikrásky, takže nebude moc času.

Okno (127.)

Míra se vrátil po noční. Než se stačil nadechnout, měl nás kolem sebe. Obdivuji jak trpělivě snáší ten náraz emocí..o svojí dvacetiminutovce po návratu domů může jen snít. Připravuji rohlíky s kakaem a v duchu přemýšlím nad zkracujícími se dny. Budou sychravé, studené, někdy plné slunce a barevného listí. V obýváku máme okna bez žaluzií, záclon i závěsů. Prostě jen skleník. Dlouho jsem přemýšlela, jak okno zútulnit. Nechtěla jsem přijít o místo na parapetu, světlo a výhled na modřín ..paneláková okna jsou velká. V našem případě hned tři těsně vedle sebe. V mé nerozhodnosti mi pomohla Kačka. Navedla mě na přírodní (díraté.. sem tam ťuplík, chalupářské) záclony, které můžu pověsit v kratší délce, aby nezacláněly kytičkám. Místo závěsů použít bílé obyčejné žaluzie. Při stažení splynou s plastovým rámem okna...v případě nouze se můžeme zabednit. Myšlenka nad snídaní mi nedala pokoj ani odpoledne. Stejně jen lije. Proto se s "pogumovanou" Andulkou projdeme loužemi a zavítáme do OBI. Podařilo se. Měli posledních 5m záclon, které jsem potřebovala (nakonec celé)..ušití do 14 dnů grátis :). Dřevěnou konzoli v odstínu dub jsme taky sehnaly. Měla 3m. Uhlídat cácorku s takhle dlouhou tyčí bylo občas o ústa. Andu byla v brouzdání poctivá. Poslední kousky kaluží byly po vydatném dešti hluboké. Stačila si pořádně nabrat do holin. Nic dramatického jen mokré nohy a trochu bláta. Doma skládám "náklad" se šťastným úsměvem. Letos u nás neproběhly žádné zvláštní předělávky ..je vidno, že mi chybí. Těšim se na změnu. Možná si zkusíme to naše okno do domova vyzdobit i nějakou tou girlandýnkou z jeřabin, šípků a klacíků.

PS: fotka je z netu, líbí se mi..tohle by bylo lákadlo pro moje kočičky..proč máme pořád tak zapatlaná okenní skla :D?