Pozdrav z Edenu

Jak jste sami poznali z intenzity psaní během května, soukolí domova mě kapku semlelo, ale nebojte se, zbytky mojí tvořivé duše nebyly rozdrceny na prach, takže je tu naděje, že budete mít příležitost se pobavit mým nezodpovědným přístupem k spisovatelské profesi.

A o čem to bude tentokrát...no přece o zahrádce, truhlíku, květináči nebo jiném minisvětě, kde se snažíte držet při životě něco, čemu se říká flóra.

Květen..."paneláky se zazelenaly" společně s trávou i stromy, a rozkvetlo snad všechno, co mělo trochu fantazie. A právě tohle mě zavedlo až do zahrádkářského oddělení Baumaxu. A já, které uschnul snad i kaktus, jsem s nadšením mně vlastním vybírala květinovou kompozici do truhlíku. Výsadba proběhla co nejrychleji ... prsk, mrsk ... musela jsem při tom dávat bacha, aby Andulčiny nenechavé ručky nerozcupovaly všechno, co mělo skončit za okny. V svém věku nějak úplně nechápe, že to proč nás obklopuje tolik pěkných věcí, není proto, abychom je jaksi zdemolovali...i když...dělám ďůlek pro poslední květinu a mám pocit, že momentem, kdy Eva s Adamem již jako hříšníci vypochodovali z ráje, se něco stalo. Člověk v původním plánu měl stvoření hýčkat a rozumět mu, teď nerozumí ani sám sobě...

Nádhera, mám radost. Strčím nos mezi květy a věřím, že se vratím jednou domů...do Edenu.

Když je smutno

Je večer a společnost mi dělá samota s ozvěnou "hlasu", který patří jen mě ...to jak běží myšlenky. Jsem jak dunící kov a zvučící zvon...cítím ten chlad až někde u srdce. Hádka...hořkost a sebelítost - ten otrávený šíp. Jed, který tě nechá blouznit, až se ti motá hlava nad tím, jak přestáváš vidět věci tak, jak jsou. Slzy.....jsou poslem dobrých zpráv, to protože srdce nezkamenělo a Král se zase ujal vlády......doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. Žalm 52, verš 10-11

"Letní" hrátky v dubnu

Dneska ráno se slunce opřelo do oken silněji než jsem byla zvyklá, doslova rozpalovalo náš obývák. Něco musíme podniknout, mrknu na Aninku. Rozbíhám počítač a rozbaluji skypa...bezva Sally je na příjmu, a dokonce mi to i zvedla.....nasazuji sluchátka, zkouška jedna, dva...slyšíš mě dobře...o.k., ozve se z druhé strany s japonským přízvukem. Domlouváme všechny podrobnosti o jídle, pití a místě, protože se chystáme na piknik. S Sally to máme děsně rádi, takové to venčení u kafe s koláčem. Tentokrát jsme se "vylodily" na hřišti u lesa. Vše ze dřeva a nechybí ani nezbytná lavička s stolem. Holky z paneláku naplno dovádí, venku jakoby dostaly obě křídla...nezastaví se. Houpačka, prolejzka, písek...skluzavka a znova dokola, dokud se dostatečně neunaví. Už je skoro poledne. Vybaluju rajskou a trochu pod tlakem :-) zakšíruju ratolest do kočárku. Kůže mě začíná štípat, protože koho by napadlo se v dubnu mastit UV faktorem. Je mi ale dobře. Andu má červenou pusu od ucha k uchu a spokojeně se culí, nemá ale dlouho stání...jídlo je přece nuda. Konečně...usadím se na lavičce a pokukuju po přírodě, Bůh dobře ví, co nás bude bavit....

Nech přemýšlet srdce...

Můj drahý tasemníku,

Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí, jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta "Milost" na celý život, že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.

Teď mě napadá jen jedno. Tvůj pacient je teď pokorný, už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvílích, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: "Propánakrále, já jsem pokorný!", a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha - pýcha na vlastní pokoru. Pokud si to nebezpečí včas uvědomí a tuto novou pýchu zdolá, ať je pyšný zase na to - a tak dále, kolikrát budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho, mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se ti jenom vysmál a šel si lehnout.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Jane-Anne: pokud vás zajímá jak to s Tasemníkem a jeho pacientem dopadne..máte možnost, úryvek je z knihy od C. S. Lewise "Rady zkušeného ďábla", autora známého také podle Letopisů Narnie

Staročeský jahelník

250g jahlí propereme ve vodě a necháme na 12h. namočené,
pak krátce povaříme asi 15 min v osolené vodě-slijeme,
do horkých jahlí vmícháme: 3 (asi 4mm silné) plátky másla,
20 dkg sušených švestek, na plátky nakrájené jablko obalené
v skořici, dosladíme medem podle chuti-ca 2 lžíce, naposledy
přidáme 2 žloutky+ sníh, který ušleháme z bílků,
připravenou směsí pak naplníme máslem vymazanou dortovou
formu, na vrch ještě položíme na plátky nekrájené jablko, které
posypeme skořicí a pokapeme medem, pečeme ca 30 min, celkový
čas přípravy je 60 min.
Jane-Anne tip: nejlépe chutná vychlazený s mlékem :-)

Před spaním

Andulka usnula....nakláním se nad postýlkou a sleduju její hluboké koma a spokojené funění. Áňa si s tím umí poradit, říkám si v duchu, hodí všechno za hlavu......se "někdo" postará.

Problémy se spaním vážně nemám :-), některé dny si dokonce nepamatuji ten moment, kdy jsem ulehla a kdy usnula. Dneska je to jinak....přemýšlím nad tím, proč mě někdy sevře ten strach, že se ty Pane o mě nepostaráš. Není tomu tak vždycky, ale někdy..... můj všemohoucí Táto, možná by mi postačilo trochu skromnosti v tom, že budu ochotná přijmout pravdu, že tě nikdy nebudu znát, ale vždycky jen poznávat. A ten díl nejistoty, kde jsi mi skrytý, ten mi dovolí přejít jen tvá pevná náruč. Říkáš že to stačí a máš pravdu, jsi dobrý pastýř....jsi pastýř, který pokládá svůj život za ovce....tak usínám a tvoje pravice mě podpírá a tvoje levice pod mou hlavou.

Zima pominula a je tu...jaro hurá

Ty delší dny a slunce mě víc a víc táhnou ven, bereme lopatky, bábovky a kyblík. Andu je nadšením bez sebe a osedlává svojí motorku s "slovy"éééén...en...éééén a kope všude kolem sebe. Tak ještě pití a hlavně všechno vypnout....moje úchylka se projevuje naplno a já se po třetí zdravím s knoflíky u sporáku jestli skutečně nedojde k plynovému výbuchu. Na Aninu je to už ale dlouhé a tak se stačí při mé bezpečnostní kontrole ještě chvíli poflakovat po bytě... áá co se to nestalo máma zapomněla zavřít do ložnice...hup...pobíhá ve svých botech plných písku a hlíny po naší manželské posteli a stačí u toho rozhazovat jednorázové pleny.

To náhlé ticho a prázdná motorka mě vytrhne z mého iracionálního světa.... pozdě je dokonáno. Tahám Aničku z její nevinné hry a zavírám dveře bytu. Ne nechci vidět nic. Chci jen odejít ven a zapomenout že v našem bytě už k výbuchu dávno došlo.

Jé ...to je krásně teplo, moje srdce roztává...zima pominula a je tu jaro ...všechno voní tak čerstvě...haleluja, pomyslím si.