Když je smutno

Je večer a společnost mi dělá samota s ozvěnou "hlasu", který patří jen mě ...to jak běží myšlenky. Jsem jak dunící kov a zvučící zvon...cítím ten chlad až někde u srdce. Hádka...hořkost a sebelítost - ten otrávený šíp. Jed, který tě nechá blouznit, až se ti motá hlava nad tím, jak přestáváš vidět věci tak, jak jsou. Slzy.....jsou poslem dobrých zpráv, to protože srdce nezkamenělo a Král se zase ujal vlády......doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. Žalm 52, verš 10-11

"Letní" hrátky v dubnu

Dneska ráno se slunce opřelo do oken silněji než jsem byla zvyklá, doslova rozpalovalo náš obývák. Něco musíme podniknout, mrknu na Aninku. Rozbíhám počítač a rozbaluji skypa...bezva Sally je na příjmu, a dokonce mi to i zvedla.....nasazuji sluchátka, zkouška jedna, dva...slyšíš mě dobře...o.k., ozve se z druhé strany s japonským přízvukem. Domlouváme všechny podrobnosti o jídle, pití a místě, protože se chystáme na piknik. S Sally to máme děsně rádi, takové to venčení u kafe s koláčem. Tentokrát jsme se "vylodily" na hřišti u lesa. Vše ze dřeva a nechybí ani nezbytná lavička s stolem. Holky z paneláku naplno dovádí, venku jakoby dostaly obě křídla...nezastaví se. Houpačka, prolejzka, písek...skluzavka a znova dokola, dokud se dostatečně neunaví. Už je skoro poledne. Vybaluju rajskou a trochu pod tlakem :-) zakšíruju ratolest do kočárku. Kůže mě začíná štípat, protože koho by napadlo se v dubnu mastit UV faktorem. Je mi ale dobře. Andu má červenou pusu od ucha k uchu a spokojeně se culí, nemá ale dlouho stání...jídlo je přece nuda. Konečně...usadím se na lavičce a pokukuju po přírodě, Bůh dobře ví, co nás bude bavit....

Nech přemýšlet srdce...

Můj drahý tasemníku,

Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí, jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta "Milost" na celý život, že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.

Teď mě napadá jen jedno. Tvůj pacient je teď pokorný, už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvílích, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: "Propánakrále, já jsem pokorný!", a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha - pýcha na vlastní pokoru. Pokud si to nebezpečí včas uvědomí a tuto novou pýchu zdolá, ať je pyšný zase na to - a tak dále, kolikrát budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho, mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se ti jenom vysmál a šel si lehnout.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Jane-Anne: pokud vás zajímá jak to s Tasemníkem a jeho pacientem dopadne..máte možnost, úryvek je z knihy od C. S. Lewise "Rady zkušeného ďábla", autora známého také podle Letopisů Narnie

Staročeský jahelník

250g jahlí propereme ve vodě a necháme na 12h. namočené,
pak krátce povaříme asi 15 min v osolené vodě-slijeme,
do horkých jahlí vmícháme: 3 (asi 4mm silné) plátky másla,
20 dkg sušených švestek, na plátky nakrájené jablko obalené
v skořici, dosladíme medem podle chuti-ca 2 lžíce, naposledy
přidáme 2 žloutky+ sníh, který ušleháme z bílků,
připravenou směsí pak naplníme máslem vymazanou dortovou
formu, na vrch ještě položíme na plátky nekrájené jablko, které
posypeme skořicí a pokapeme medem, pečeme ca 30 min, celkový
čas přípravy je 60 min.
Jane-Anne tip: nejlépe chutná vychlazený s mlékem :-)

Před spaním

Andulka usnula....nakláním se nad postýlkou a sleduju její hluboké koma a spokojené funění. Áňa si s tím umí poradit, říkám si v duchu, hodí všechno za hlavu......se "někdo" postará.

Problémy se spaním vážně nemám :-), některé dny si dokonce nepamatuji ten moment, kdy jsem ulehla a kdy usnula. Dneska je to jinak....přemýšlím nad tím, proč mě někdy sevře ten strach, že se ty Pane o mě nepostaráš. Není tomu tak vždycky, ale někdy..... můj všemohoucí Táto, možná by mi postačilo trochu skromnosti v tom, že budu ochotná přijmout pravdu, že tě nikdy nebudu znát, ale vždycky jen poznávat. A ten díl nejistoty, kde jsi mi skrytý, ten mi dovolí přejít jen tvá pevná náruč. Říkáš že to stačí a máš pravdu, jsi dobrý pastýř....jsi pastýř, který pokládá svůj život za ovce....tak usínám a tvoje pravice mě podpírá a tvoje levice pod mou hlavou.

Zima pominula a je tu...jaro hurá

Ty delší dny a slunce mě víc a víc táhnou ven, bereme lopatky, bábovky a kyblík. Andu je nadšením bez sebe a osedlává svojí motorku s "slovy"éééén...en...éééén a kope všude kolem sebe. Tak ještě pití a hlavně všechno vypnout....moje úchylka se projevuje naplno a já se po třetí zdravím s knoflíky u sporáku jestli skutečně nedojde k plynovému výbuchu. Na Aninu je to už ale dlouhé a tak se stačí při mé bezpečnostní kontrole ještě chvíli poflakovat po bytě... áá co se to nestalo máma zapomněla zavřít do ložnice...hup...pobíhá ve svých botech plných písku a hlíny po naší manželské posteli a stačí u toho rozhazovat jednorázové pleny.

To náhlé ticho a prázdná motorka mě vytrhne z mého iracionálního světa.... pozdě je dokonáno. Tahám Aničku z její nevinné hry a zavírám dveře bytu. Ne nechci vidět nic. Chci jen odejít ven a zapomenout že v našem bytě už k výbuchu dávno došlo.

Jé ...to je krásně teplo, moje srdce roztává...zima pominula a je tu jaro ...všechno voní tak čerstvě...haleluja, pomyslím si.

Na počátku byl....příborník

Mám ráda staré věci....když se dívám na jejich "jizvy" a ohmataná světlá místa, spekuluju na tím, jaký příběh mají asi za sebou.

Tak jako většina novomanželů, tak i my jsme neměli, kromě postele, půjčeného stolu a pár židlí, žádný nábytek. Nebylo ani jasné, jak bychom si náš domov měli zařídit.

Jednou jsme plní očekávání vyrazili do bazaru a na první pohled jsme se zakoukali...objevili jsme totiž kousek našich snů: příborník.....měl toho dost za sebou , ale o to víc vypadal útulně. Když jsme ho pak doma postavili na místo, měli jsme pocit, jako by tam stál odjakživa. Už tři roky s námi "bydlí" a já si teprve teď vzpomínám na to, že pro celé naše další zařizování byla klíčová otázka: ...bude se to k tomu příborníku hodit?

A to je ta zvláštní moc věcí a bytostí, které milujeme, kvůli kterým jsme ochotni přinést oběti, dělat kompromisy ....měnit se. I když máme pocit, že naše nezávislost nemá hranic, máme "svého Pána". Jedinou naší volností je svobodná vůle, možnost se rozhodnout co nebo kdo to bude. A to není málo, vždyť kvůli ní je tu ten rozruch mezi nebem a zemí........Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Bible Lukáš kap.12, verš 34