Rainy day (4.)

Na to, že je ráno, se cítím moc odpočatá :-O, a proto rychle běžím zjistit kolik je hodin. Moje tušení se potvrdilo, zaspali jsme. Je 8h ráno, mám tak 20min na to, abych holky a sebe vypravila na cestu do školky. Tentokrát se přesouváme společně a docela se daří...přes všechen spěch se holky nebouří a nezdržují, takže dojedeme jen s malým zpožděním. Renata (p. učitelka) drží připravenou kytaru a ostatní děti už sedí v kroužku. Anička se moc těší... takže jen tak-tak stačím obout přezuvky. Dnes bez loučení ...vůbec mi to nevadí. Musím stejně pádit rychle domů, uložit Majduš a vytřít. Je to tak mimořádná chvíle, kdy za stopou po mopu nebudou hned něčí šlápoty nebo rozmazané jídlo. Pořád prší a prší, a proto odpoledne skotačíme v posteli. Balíme se do peřin jako se balí štrůdl...holky piští a předhánějí se v tom, kdo z peřinového muchlance dřív vyleze. Dojde i na pohádku v televizi a knížky. Chvílemi se zastavíme u okna a pozorujeme louže a dopadající kapky. Tráva a stromy svojí "zeleninou" porážejí šedivou oblohu... přesto mě protne smutek "unavené Marty". Je tu jen krůček k hořkosti a já ho nechci udělat, jestli tě ale Pane budu dál míjet "s hrncem v ruce", udělá ho ona ke mně. Když věci nebudu v Tvé blízkosti měnit já, budou ony měnit mě...večer "si dáme čaj" a budu ráda naslouchat Tvým slovům Ježíši.

Sprostá slova (3.)

Překulím se a mžourám na Majdu, jak pohupuje vystrčenýma nohama z postýlky. Slyším jak říká.."tatatata, žrrrrr, mžžž, dzzzzz..", v okamžiku kdy zjistí, že nespím začne s mama mamama! To je jasný pokyn, abych vstala v co nejkratším intervalu a donesla flašku s mlíčkem. Překonávám všechny duševní a fyzické bariéry...a když se vracím se snídaní, odmění mě čtyřzubým úsměvem. Ještě na chvíli lehnu a pološeptem se modlím..a děkuji. Dneska nás nečeká nic mimořádného. Krom toho je navařeno, nemusím dopoledne nic honit a bude volněji na nějakou tu radost, povídání s Mírou nebo čtení s Andulkou. Nakonec jsme společně patlali modelínu. V jednu chvíli ale dostala Anička chuť vymodelovat snad všechny možné podoby hovínek.. bobků, počůraných a smradlavých bobků. Každý její nový nápad, který vyřkla pořádně nahlas, jí samotnou pobavil až k slzám. Musím dodat, že byla nakažlivá a smáli jsme se nakonec všichni, dóóst hrozný. Majda se mezitím vzbudila z dopoledního spánku a začali jsme s obědem. Nic zvláštního až na to, že se naše batole začíná stravovat samo. Je šikulka. Ale zrovna dneska byly těstoviny s omáčkou...no a to byla pro Máju docela honička, něco tak kluzkého dostat do pusy. Pro jistotu vše vysypala na stoleček, aby měla přehled. Důkladně prohnětla a rozdrobila na menší kusy...a začala s noblesou vybírat jednotlivé kousky.

Odpoledne bylo ve znamení zařizování a drobného nákupu...a nakonec hřiště. Byl to fajn den a kvetly šeříky.

Slzavé údolí (2.)

Tak jako sluníčko vystřídají mráčky, tak i u nás bylo dneska proměnlivo. Ráno jsme s holkama zašla nakoupit pár drobností s myšlenkou, že cestou zpátky si pohrajeme na hřišti před domem. Majda trochu kňourala a nebylo jí po chuti, že bude muset hodit chrupku v šátku. Štípala mě do tváří a olizovala zip na mojí mikině. Ne to nebyl dobrý nápad, jak by řekla Andu, šátek je pro lehká, nemohoucí ..nevidící miminka, ty jseš v něm naposledy..usoudila jsem. Chtěla jsem vypadat jako uvolněná přírodní matka, mezitím jsem měla co dělat, abych dolezla domů, jak mě chytla záda. Bylo mi jasné, že hřiště (alespoň pro dopo.)padá. I kdybych odložila zadní pytel, s "předním pytlem" to stejně dlouho nevydržím. "Je mi to líto kočko, ale hřiště nevyjde", připravuji Anni na zklamání, "je to opravdu všechno moc těžké". Vypadala tak chápavě a ani neprotestovala..šla domů poslušně jak ovečka :-). Majda se nakonec dočkala a "hupsla" s flaškou mlíčka do peřinek.

Už ani nevím kdy se to stalo naposledy tak silně...Andu začala prudce odmlouvat, negovat všechny návrhy a vzápětí je vyžadovat...nemělo to konce, pláč..křik...nesmyslné požadavky. Po určité chvíli volím izolačku, mám pocit, že moje přítomnost nějak rozvíjí její navztekanou fantazii. Bylo to s menšími přestávkami snad hodinu, chvílema jsem zkoušela dělat i legraci (někdy to zafunguje), ale tentokrát měla výdrž. Já, ale díky Bohu taky. Celou svou bytostí se držím jednoduché zprávy, vydrž v klidu a trvej na svém...neuhni, drž..poleví to a bude to prima. Naučíš něco sebe i jí. Podařilo se. Kapitulace vzdoru je vždycky sladká. Tulíme se. Anička oddechuje a cítím, že už je v bezpečí. Mumlá něco o omluvě a nakonec krátce usne. Nedivím se jí.

Odpoledne už jsme zůstali doma. Nebyl čas ani nálada na nějakou akci. Odmyla jsem nádobí, poklidila poházené věci, které se průběžně doplňují. Majda se mezitím upíchla ve svém oblíbeném koutku. Andu si maluje a omalovává. "Co to je?", nakukuju přes rameno. "No přeci Majda!"..."A tohle?"..."To je to jaro mami, co přichází zelenými vrátky do města" (písnička ze školky). Jsem ráda, že je klidněji..a to ještě netuším, že večer dojde k důležitému vyústění včerejší akce, protože našemu tátovi se podaří vytáhnout ten předmět z pračky. Jaké překvapení, nebylo to rajče...ale MRKEV :-O.

Znáte ty dny ? (1.)

Probíhají v průměrné pohodě s občasnými záblesky blaženosti. Když už se schyluje k večeru a máte pocit, že pohádka před spaním bude tou třešničkou vašeho společného dne ...přiletí facka. V našem případě Andulka ucpala pračku resp. přívod vody svým umělohmotným rajčetem z dětské kuchyňky. Znamená to, že přijde usměvavý pan opravář od vedle z paneláku (kde máme servis praček) a za nějakou tu 500 rajče vyloví. Nejsem ten typ, který by si nechal pro pár korun vrtat koleno. Na druhou stranu mě nesmírně "bolí" vyhozené peníze a zbytečná práce. Výstražně plácnu Anni po zadku. "Tohle už, prosím, vícekrát nedělej!" zvyšuji hlas...je smutná a propuká v jekot, všechno ostatní co děláme je už bez komentáře. Mlčím a ona ví, že se zlobím. Takhle to nemůžeme skončit a začínám vyhlížet milost pro tuhle chvíli...nakonec se zadaří, objímám ji před spáním a ujišťuji, že ji mám moc ráda..pračka je něco, co se dá nahradit, ona NE.

Původně jsem měla v plánu napsat ale o něčem úplně jiném :-). Neva tak jen krátce... máme takovou miniaturní zahrádku, kde pěstujeme hrášek a pár kytiček. Je to čtrnáct dní co jsme zasadily ty zelené kuličky do země. Sledujeme jak rostou a kdy se hlína začne zvedat pod náporem nových rostlinek. Při dnešní "návštěvě" jsme udělali pár snímků, protože máme radost, jak nám ukazují lístečky. Jsem docela zvědavá, jestli dojde i na sklizeň, jestli tomu tak vůbec můžu říkat.

Cesta z města

Je sobota nasedáme všichni do auta a vyrážíme na výlet k dědovi a babičce. V ruce tisknu fotoaparát a mezi nohama svírám tašku s kytkou...popřeju mamče k jejímu svátku, Andulka jako projev díků za babičku dodala sluníčko z terakoty. Je nádherně, pozoruji míhající se stromy a zářivě žlutá pole řepky. Netrvá to dlouho a vysedáme u starého domečku s červenou střechou, dřevěným plotem a zahrádkou, která jednou bude malebná, ale zatím ji tvoří haldy hlíny a kamenní různé velikosti. Copak Andu ta si s tím hravě poradí, ale s Majdou to bude náročnější. Je teprve úplně na začátku s chozením. Do toho všeho Bety a její psí láska. Její mateřské pudy jí velí takové lidské mládě neustále oňuchávat a olizovat...už nám běží naproti. Lítá, kňourá a trochu se škrtí dědovi na vodítku. Brzo se ale zklidní a stane se z ní milá společnice. Holky jí občas provokují a rychle se dotknou jejího kožíšku. Doma zvíře nemáme. Takže pejsek je u nás rarita. Pěkné počasí trvá. Holky navlíknu do tepláčků, kecek a jdeme na dvorek. Děda přinese ze sklepa starou tříkolku. "To je prima", vyjekne Anni. Moc se těší na kolo a učí se šlapat. Majda mezitím  ryje rukama v zemi a pokračuje ve svém orální období :-O.

 

Je trochu nabroušená, protože na rozdíl od domova tady nemá moc volnost k pohybu. Pořád ji někdo bere za ruku a směruje..chvílema se dá do hlasitého křiku. Postupem času s Mirkem zjišťujeme, že bude snad lepší vyjet s kočárkem na procházku. A nelitovali jsme....

Kdo chce kam, pomožme mu tam

Dovětek by mohl znít, ...aneb co se stane, když se mamina dočká kýženého volna a chová se jak utržená ze řetězu :-).

Pátek je fajn, s Mírou se střídáme o hlídačku. Já většinou jezdím s Andulkou do dopolední školičky. "Mamí, budeš tam chvíli se mnou, viď ?", žebrá Anni a já přikyvuju, že teda jen chviličku a pak že si půjdu něco zařídit. Zní to tak důležitě, usmála jsem se v duchu, přitom jen tak zevluju, sem a tam nakouknu do nějakého levného odívání. Dneska to ale bylo jinak, měla jsem choutky na nějakou změnu image. Nakonec jsem skončila v kadeřnictví :-O.

"Tak jak to provedeme", pronese nedočkavě postarší paní kadeřnice. Rychle skouknu její květák na hlavě a slyším jak říkám tu osudnou větu: "Prosím ofinu, nechám to na vás." "Teď vám něco ukážu!", pokračuje "květák", zakroutí poměrně dost mých předních vlasů a hodí zkušený pohled na babičku, která si užívá zrovna svojí ondulaci. Šmik..šmik..slyším, jak se snaží přepyžlat moje vlasy. Nezmůžu se na slovo..ale už je dokonáno, vypadám jako pitomec. Mirek mě přerazí, blesklo mi hlavou. Nejen, že mi ofinu vždycky rozmlouval, ale tohle myslím předčí jeho obavy. Při pohledu do zrcadla zavzpomínám na to, jak jsem se snažila Andulku poprvé ostříhat, vrazím paní kadeřnici 50 Kč do ruky a mizím. Nejraději bych do kanálu...

PS: fotografie není moje ..autora a odkaz už nemám :-(

Domácí vězení

Ráno jsem se cítila jak stařena... noc byla krušná. Zimnice a teplota střídavě budila mě i Majdu, proto jsem místo ranní kávy volila již zmíněný životabudič. Ani jsem si nestačila všimnout, kdy dorazila úleva. Ranní kolotoč se zpomalil až v pokročilém dopoledni, takže příjemné pocity jsem zaregistrovala až u žehlícího prkna, kde je sil taky zapotřebí. Je to tutovka, pomyslela jsem si, budeme zase doma: ...holky na mě neustále zavěšený a plný energie, protože ta jim začíná ubývat jen při teplotách nad 38.C. Co budeme dělat? Anni zatím sleduje svůj pořad, ale ještě 8 hodin nám zbývá do večerky. Nakonec bereme pastelky a blok, modelínu, knížky a nabíráme Majdu...a tady začíná legrace. Majda chce všechno dělat s námi ale po svém!Pastelkami maluje po stole, stěně..obličeji, modelínu chce zásadně a jenom poobědvat. Knížky otáčet, trhat, cucat, muchlat ...rychle skáču a zachraňuji ty půjčené z knihovny. Andu je trpělivá, ale kapku už znechucená. Vytahuje lego a leporelo, kostičky a panenky. Zírám jak ségru uhrane jinými předměty, a tak se spolu můžeme něčemu konečně věnovat. Když už vyčerpáme denní příděl "četby a tvoření" a jsme už dokonce i po obědě, dumám nad tím jak pokračovat. Je mi znovu trochu blivno. Naleju do sebe další hrnek fialové tekutiny, svalím se na zem s foťákem v ruce a hrajeme hru: Mami vyfoť mě takhle ...pár obrázků tu můžete vidět. Holky jsou nadšený, pro snímek všechno. A tak utrácíme čas až do večeře. Když už leží v postýlkách, přemýšlím nad Aničkou. Je prima, že je v kontaktu s Majdou. Určitě jí to svědčí v mnoha směrech, ale přeci jenom jsem zahlídla, že mi schází zkušenost i rozhled v tom, co a jak takové předškolní dítko baví, 3 roky už máme přeci jenom za sebou!

Půjdu to naštudovat :-) a dám vědět novinky co mě nějak posunuly dál. Ty prvorozenci to mají těžce neprošlapané....