Všechny flaštičky jsme vysosly až na dno. Léčba úspěšná..nekašleme, nerýmujeme. U mě to proběhlo bez atb. pouze s chutným sirupem, o kterém jsem tu už psala. Dny se krátí. Čím dál víc jsem nucená fotit s bleskem..a v interiéru...dokumentace nic moc. Sleduji Matěje přes objektiv fotoaparátu. Hlavou mi běží, že ta jeho podoba "nepatří nikomu". Tenhle pocit mám od jeho narození. Chytám jekési známé záblesky. Vykouknu za hledáčkem. Zadíváme se na sebe. Matěj nadhodí svůj šibalský úsměv. Po chvilce si všimnu anglického nápisu na tričku "dad and mum that is me". Tady bude možná zakopán ten pes :)!
Fešák to je :o)
OdpovědětVymazat