Voňavé vzpomínky

Dneska nás čekala obvyklá štrapáce na dvouhodinovku angličtiny. Vše na poslední chvíli. Nejspíš moje chyba..bude třeba doladit předvídatelné a nepředvídatelné brát jako bonus :)..escape ze všední rutiny. Vybíháme. Na zádech mi poskakuje junior, obě ruce pevně svírají po různu protestující malé ženy. Povzbuzuju a snažím se nedopálit...snažím se moc neohlížet. Oči kolemjdoucích někdy zbytečně vyprovokují k unáhlené akci, která mě pak mrzí. Konečně v prostředku..první nám ujel před nosem. Počítám v duchu minuty. Holky se lepí na okenní sklo..junior mi mezitím rve ze zadu vlasy..ne a ne usnout potvora. "Můžu vám pomoci", šeptla paní vedle mě. Usmívám se, ale netuším vůbec co má na mysli. "Váš chlapeček má tu čepičku přes oči ...i ten dudlík nějak nemůže dostat do pusinky"..pokračuje. Je milá, ta její ochota.. "díky" hlesnu a otočím se, aby mohla učinit co třeba. Junior zamlaská. Je po všem. Cítím jak se pomalu choulí. Brouká tu svou unavenou...

Čekání si s Madlenkou krátíme u malinového dortu. Zamilovaně po sobě pokukujem. Mám čas poslouchat jen její hlásek...děkuje, že jí to moc chutná. Domů se vrátíme skoro k obědu. Trochu kolize. Někdo chce hned jíst, ale ještě víc spát..dá se to vydržet :). Když už jsou všechny potřeby naplněné, sednu si k holkám na postel. Vezmu pastelky. Čmárám, čmárám...cosi hlavou, že nejvíc si dokážeme možná uchovat ty chvíle voňavé..třeba takový neměnící se olej Aviril s azulenem. Nepamatuji si nic, ale vzpomínky na něj mám. Takže i mě někdo musel přebalovat a utírat zadek. Mami a tati...líbám!