Drobečky všedních dnů (316.-317)

...tak tohle je jarní pozdrav od holek. Včera vypadaly podstatně hůř. Vlastně jsem je chtěla hned vyhodit, ale Andulka nedala jinak .. musí do vázičky.  Žádnou mini nevlastníme. Nenapadlo mě tudíž nic lepšího, než je volně položit do vody. K mému velkému překvapení  nádherně rozkvetly a inspirovaly k dnešní fotce. Je optimistická stejně jako to úžasné počasí. Přes moje obtíže s pohybem mě to táhne ven jak nikdy. Dneska jsme naplnili jeden z našich rituálů ...doplnění haraburdí na pískoviště. Navštívíme vietnamský obchůdek. Jsou dokonale připravení uspokojit malé "pískomily". Holky mi tentokrát přinesly set, kde místo kyblíku bylo dokonce celé skládací kolečko :-O. Pískoviště nedaleko..sluníčko, co víc si přát. Vykulím pupika...Andu s Majdou se spokojeně rýpou "v zahrádce".

Co mi dělá poslední dny starost je Andulčina chůze ..běh. Ulehčuje pravé nožičce. Když z ní pačím kde a jak to moc bolí..směje se, nespolupracuje. Občas si postěžuje na koleno. Už mi dochází trpělivost. Je to týden. Nebudu čekat. Navštívíme doktora..nejspíš rovnou v nemocnici :-(.

Krom toho nás pěkně natahují na Ortoobuvi. Není to ani tak vina firmy jako spíš dodavatele botiček popř. ještě kolegyně, která nás ne úplně šťastně o všem informovala+měřila. Na boty jsme čekali 3 měsíce, oboje se musely  upravavovat (proto je stále ještě od 3. ledna nevlastníme!!).  Neodpovídaly zadání ani barvou, ani provedením podešve. Nakonec jsem Andu koupila asi ne pro nás ty nejlepší ale ucházející boty (z těch původních orto už totiž vyklouzla) a vylepšila je o ortopedické vložky, které jsme obdrželi naštěstí v pořádku.