Poslední Ovečka (39.)

Ráno se vstávalo ztěžka. A není divu, usínala jsem někdy kolem půl čtvrté ráno. Pořádně mě pálí oči. Zjišťuji jak je na tom Míra po noční. O nic lépe, po měsíci začíná sám vyšetřovat příčiny požárů a zároveň uzavírá semestr ve škole. Po době míjení, letmých pozdravů a provozní komunikace se můžeme zastavit, ale vypadáme nějak vyždímaně. Z části i vlastní vinou. Urvat trochu volného času někdy znamenalo ..ponocovat a nést pak následky. I když jedu na nouzový režim, musíme s Andulkou přidat a vypravit se do školičky. Tentokrát naposledy..uteklo to jako voda. Kolik nových věcí se naučila, prospělo jí kamarádství v kolektivu i zkušenost s cizí autoritou. Andu se těší, rychle nazouvá bačkůrky a noří se kamsi za dřevěný pultík obchůdku, kde se prodává všechno možné :-).Já mezitím s Katkou ujíždím koupit závěsy do dětského pokoje a svatební dárek mojí sestřenici. I když se snažím soustředit, den mi nějak mizí za oparem únavy. Po návratu domů ale ožiju. Podaří se mi setřást pocit vyčerpání a složím i hromadu plín, o které se střídavě přetahuji s Májou. Míra znovu spí. Večer ještě vyrážím s partou holek ze sboru na kafčo. Mám odvoz autem..moc milá záležitost. Na novou šablonu si začínám zvykat :-O.

Jinak u Aničky došlo k zajímavému posunu v architektonickém pojetí budov. Skončilo období iracionálních staveb..a máme tu pěkné řadovky se zahrádkou a rozkvetlým stromem. Zvlášť zajímavě je zpracované téma..komín, bývá stejně vysoký jako je domeček sám :).