Hned po ránu mě Andulka přepadne s uměním :). "Co to je?" ptám se udiveně .."to je přeci kolotoč mami", poznamená, jako by to bylo hned na první pohled jasné. Zadívám se pozorněji..je tam! Miró by se možná nechal inspirovat. Čím to, že děcka vyšvihnou něco tak originálního za pár minut. Možná se víc než na detaily soustředí na podstatu, nezastaví je ani omezené schopnosti nebo neúplné informace.
Připravuji snídani. Holky si za mnou hrají s magnetickou abecedou. S Andu procvičujeme některá písmenka. Majda je spíš "konzumuje". Když se otočím stojí na lednici napsáno TATA.., první slovo, které Annička řekla, první slovo, které sama napsala..to se prostě musí zdokumentovat.
Majdu bolí zuby, budí se v noci a přes den často pláče. Trvá to už minimálně dva týdny. Pozoruji jak se začínáme každý nějak stahovat sám do sebe a vyrovnávat se s křikem po svém... Je mi Magdy líto, nezabírá ani Calgel, pochovat se nenechá. U oběda Andu pronáší něco ve smyslu, to je bezva mít chvilku klidu...trefa. I na sobě pozoruji chuť za sebou zaklapnout dveře, tvářit se lhostejně..a protože to nejde..nepůjde.."Půjdu na nákup", rozhodnu se neočekávaně. Beru veliký batoh a mizím na chodbě. Venku příjemně pofukuje. V Tescu rozvážně projíždím mezi regály, hlavou mi začínají běžet myšlenky...připadám si jako v hospodě, kde se chlapi přetahujou v páce...mám dojem, jako by mě někdo chytil za ruku, typla bych si beznaděj, a snaží se mě tlačit na svojí stranu...kapitulovat, bouchnout nebo utíkat..."deset rohlíků, tvarohové buchtičky"...doprčic co s tím, už to trvá 3 dny.."dva Kostíci pro Andu"...nebudu uhybat, vezmu to, tak jak to je..přestanu se bránit, třeba vyhraju. U kasy se mi zvedla nálada natolik, že jsem se těšila i zpátky domů. Díky Bohu..nemůže za mě sice udělat rozhodnutí, ale vydatně podpoří to správné!
Odpoledne vyrážíme s holkama ven na hřiště. Potkávám kamarádku a její holčičku Aničku. Anni je jen o kousek mladší od Majdy. Takže se holky kamarádí trochu svérázně :).
Zlatý hřeb: Po uložení holek, jsem si konečně obula in-line b. a zajezdila si. Krásný zážitek, krásný západ slunce. Potkala jsem úplnou náhodou mojí "sousedku z lavice" ze SŠ a měly prima pokec. Těším se na zítřek...
Jéé, tu hračku máme doma taky.
OdpovědětVymazat