Nevíme co nás čeká....

 

Když jsem si v mé fantazii představovala letošní prázdniny, měla jsem v hlavě jednoduchou myšlenku ....letos si je užiju. Celkem neplánovaně se zaplnily oba měsíce. Nechávala jsem jen mezeru několika dnů, kdy jsem vysypala obsah tašek do pračky a opět je sbalila. Bylo to kapku náročné, nejeden večer jsem trávila balením a dožehlováním prádla. Naposledy jsme zamířily s Andu k mé kamarádce na chalupu. Byly jsme tam jen my dvě a celkem tři děti...jak jsme později zjistili tak čtyři :). Ten týden nebyl celkem ničím neobvyklý, až na klid, šumění lesa a toho, že na tohle místo dojíždím už 15 let....kus života, v kterém se tolik věcí změnilo. A nebudu přehánět když napíšu, že chvilky tady strávené s holkama někdy byly pro můj život klíčové. Po maturitě..záchvěv svobody a neznáma, první vztah a jeho krach...a na jednu probdělou noc fakt nemůžu nevzpomenout. Věrča s teplotou přes 38 se mnou z nepochopitelných důvodů vysedávala a popíjela jednu konev čaje za druhou...a to byl ten večer, kdy se mi snažila naznačit jak to s Bohem vlastně je. Přesně si pamatuju co jsem jí na zprávu o odpuštění řekla: Bůh je spravedlivý...kdyby mému jedinému dítěti někdo provedl, byť jen zlomek toho co zakusil Ježíš, nesměl by mi vůbec přijít do cesty...a protože jsem diskutérka, tak jsem nakonec nezlomena odjela domů...nicméně s radou, ať se pomodlím někde v soukromí a na celou věc se zeptám sama. To mi vůbec nepřišlo špatný...v pokoji jsem zaklekla u postele (alespoň taková byla moje představa o modlitbě) a mluvila ...a mluvila, sama jsem byla zaskočená, kolik toho mám před Bohem na srdci...na konci jsem prosila o odpuštění a vyslovila docela obyčejnou lítost nad tím, že musel zaplatit v svém Synu tak vysokou cenu. A jestli teda se mnou počítá...tak ať...bylo to docela záhy co jsem pocítila v svém srdci, že se mnou počítá...ba něco navíc, že mě netrpí, ale má mě rád. Byl to nejkrásnější zážitek v mém životě a ráda se k němu vracím...protože to byl můj nový začátek. Je to už ale deset let a od té doby jsme se změnily v manželky, partnerky a maminy. Jsem ráda že u toho všeho můžu být ...a jestli spolu budeme i stárnout...tak vůbec nevím co mě čeká.

Nech přemýšlet srdce....

Největším potěšením našeho Boha je slitovávání. Ježíš je vděčnější, když mu lidé dají příležitost, aby pro ně něco dobrého udělal, než když se snaží něco dobrého udělat pro něj. Je radši, když kolem sebe vidí lidi, kteří jej potřebují, než ty, kteří mu chtějí pomoci. Co může Ježíš udělat pro spravedlivého? On hledá někoho ve velké nouzi, a nikdo není ve větší bídě než hříšník. Kdyby Jidáš raději přišel k Ježíši, místo aby se snažil vyrovnat svou ošklivou minulost se svými ošklivými společníky, znali bychom ho dnes jako svatého Jidáše.

Ježíš zachraňuje z horečky ambicí. Ježíš si nikdy nedělal starosti, že ho znalo tak málo lidí. Žil tak, aby stálo za to ho znát. Ježíš tě naučí, aby ses nehnal za přemrštěnými ambicemi, ani se nenatahoval dál, než můžeš dosáhnout. Jako křesťan se přijmeš takový, jaký jsi, se svými klady i zápory. Nebudeš usilovat o nemožné, ale změříš si výšku věže, na kterou máš materiál.

útržky z knihy mého oblíbence Richarda Wurmbranda, Vítězná víra

Pozdrav z Edenu

Jak jste sami poznali z intenzity psaní během května, soukolí domova mě kapku semlelo, ale nebojte se, zbytky mojí tvořivé duše nebyly rozdrceny na prach, takže je tu naděje, že budete mít příležitost se pobavit mým nezodpovědným přístupem k spisovatelské profesi.

A o čem to bude tentokrát...no přece o zahrádce, truhlíku, květináči nebo jiném minisvětě, kde se snažíte držet při životě něco, čemu se říká flóra.

Květen..."paneláky se zazelenaly" společně s trávou i stromy, a rozkvetlo snad všechno, co mělo trochu fantazie. A právě tohle mě zavedlo až do zahrádkářského oddělení Baumaxu. A já, které uschnul snad i kaktus, jsem s nadšením mně vlastním vybírala květinovou kompozici do truhlíku. Výsadba proběhla co nejrychleji ... prsk, mrsk ... musela jsem při tom dávat bacha, aby Andulčiny nenechavé ručky nerozcupovaly všechno, co mělo skončit za okny. V svém věku nějak úplně nechápe, že to proč nás obklopuje tolik pěkných věcí, není proto, abychom je jaksi zdemolovali...i když...dělám ďůlek pro poslední květinu a mám pocit, že momentem, kdy Eva s Adamem již jako hříšníci vypochodovali z ráje, se něco stalo. Člověk v původním plánu měl stvoření hýčkat a rozumět mu, teď nerozumí ani sám sobě...

Nádhera, mám radost. Strčím nos mezi květy a věřím, že se vratím jednou domů...do Edenu.

Když je smutno

Je večer a společnost mi dělá samota s ozvěnou "hlasu", který patří jen mě ...to jak běží myšlenky. Jsem jak dunící kov a zvučící zvon...cítím ten chlad až někde u srdce. Hádka...hořkost a sebelítost - ten otrávený šíp. Jed, který tě nechá blouznit, až se ti motá hlava nad tím, jak přestáváš vidět věci tak, jak jsou. Slzy.....jsou poslem dobrých zpráv, to protože srdce nezkamenělo a Král se zase ujal vlády......doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. Žalm 52, verš 10-11

"Letní" hrátky v dubnu

Dneska ráno se slunce opřelo do oken silněji než jsem byla zvyklá, doslova rozpalovalo náš obývák. Něco musíme podniknout, mrknu na Aninku. Rozbíhám počítač a rozbaluji skypa...bezva Sally je na příjmu, a dokonce mi to i zvedla.....nasazuji sluchátka, zkouška jedna, dva...slyšíš mě dobře...o.k., ozve se z druhé strany s japonským přízvukem. Domlouváme všechny podrobnosti o jídle, pití a místě, protože se chystáme na piknik. S Sally to máme děsně rádi, takové to venčení u kafe s koláčem. Tentokrát jsme se "vylodily" na hřišti u lesa. Vše ze dřeva a nechybí ani nezbytná lavička s stolem. Holky z paneláku naplno dovádí, venku jakoby dostaly obě křídla...nezastaví se. Houpačka, prolejzka, písek...skluzavka a znova dokola, dokud se dostatečně neunaví. Už je skoro poledne. Vybaluju rajskou a trochu pod tlakem :-) zakšíruju ratolest do kočárku. Kůže mě začíná štípat, protože koho by napadlo se v dubnu mastit UV faktorem. Je mi ale dobře. Andu má červenou pusu od ucha k uchu a spokojeně se culí, nemá ale dlouho stání...jídlo je přece nuda. Konečně...usadím se na lavičce a pokukuju po přírodě, Bůh dobře ví, co nás bude bavit....

Nech přemýšlet srdce...

Můj drahý tasemníku,

Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí, jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta "Milost" na celý život, že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.

Teď mě napadá jen jedno. Tvůj pacient je teď pokorný, už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvílích, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: "Propánakrále, já jsem pokorný!", a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha - pýcha na vlastní pokoru. Pokud si to nebezpečí včas uvědomí a tuto novou pýchu zdolá, ať je pyšný zase na to - a tak dále, kolikrát budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho, mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se ti jenom vysmál a šel si lehnout.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Jane-Anne: pokud vás zajímá jak to s Tasemníkem a jeho pacientem dopadne..máte možnost, úryvek je z knihy od C. S. Lewise "Rady zkušeného ďábla", autora známého také podle Letopisů Narnie

Staročeský jahelník

250g jahlí propereme ve vodě a necháme na 12h. namočené,
pak krátce povaříme asi 15 min v osolené vodě-slijeme,
do horkých jahlí vmícháme: 3 (asi 4mm silné) plátky másla,
20 dkg sušených švestek, na plátky nakrájené jablko obalené
v skořici, dosladíme medem podle chuti-ca 2 lžíce, naposledy
přidáme 2 žloutky+ sníh, který ušleháme z bílků,
připravenou směsí pak naplníme máslem vymazanou dortovou
formu, na vrch ještě položíme na plátky nekrájené jablko, které
posypeme skořicí a pokapeme medem, pečeme ca 30 min, celkový
čas přípravy je 60 min.
Jane-Anne tip: nejlépe chutná vychlazený s mlékem :-)