Všechno kvete (11.)

Dneska jsme do dopolední školičky nedojeli. Andulka měla těžkou noc. Budila se hrůzou a pronásledovaly jí ošklivé sny. Nakonec se zachumlala pod mojí peřinu a vyčerpáním usla. Celá se klepala chuděra. Vzpomínala jsem na svoje "koncentrákové" strašáky, z kterých bylo někdy těžké procitnout. Možná si Andu začíná uvědomovat některé souvislosti mezi životem a smrtí. Tyhle nástupy a první břemena bytí mají někdy docela strašidelný nástup :-O. Co na takovou otázku o smrti odpovědět...byli jsme a budem?...užívej dokud jseš a pak nic :-O?...snaž se a vyhraješ?...buď lepší a budeš ještě lepší?...jak si kdo ustele, tak si lehne? nebo... ztrať svou duši pro Ježíše a získáš ji...vem svůj kříž a následuj HO...žij milosrdenství né oběť...nejprve si vyndej trám ze svého oka, než někomu začneš lovit v tom jeho třísku...miluj blízké, jako sám sebe...druhým odpouštěj a bude ti odpuštěno...jseš protože ON je, který je. Mám radost, život má do puntíku svůj smysl! Záleží na všem a to co se zdá mnohdy jako maličkost, naroste ve věčnosti do vzácných rozměrů.

Jak tedy píšu, ráno nedopadlo, ale odpoledne se nám vydařilo. Byli jsme se projít, pohrát na hřišti a v posledku koupit samotvrdnoucí bílou hmotu na výtvory :-), které se můžou ještě dovybarvit podle autorovi fantazie.

Taky jsem si dnes stačila všimnout, jak se mění naše sídliště. Je pořád poznat, že nás tu žije spousta lidstva na hromadě, ale víc se dbá na čistotu ulic. Vídám zahradníky jak vyklízejí a sekají náš trávník pod balkonem. Pravidelně tak mizí spousta igelitových tašek, pytlíků a PET-lahví. Snaha zlepšit místní prostředí trvá docela dlouho. Já sama jsem byla dost skeptická a někdy jsem i reptala, že výdaje na údržbu jsou tu vyhozené peníze. Zdá se, že uklizeno nemá rád jen pan starosta :-). Díky tomu se zvedla nálada k zvelebování a paneláky obklopují záhonky prvních nadšenců.

...a hurá ven (10.)

I když ráno a vůbec celé dopoledne nasvědčovalo tomu, že tu máme další ubrečený den, bylo nakonec hezky. Oteplilo se! Pískoviště i houpačky stačily oschnout. Domluvili jsme se s Ivet, že vezmeme děti ven společně. Cestou se stavujeme ještě v second-handu, zkouším jestli se mi nepodaří pro Majdu vyštrachat nějakou příjemnou fleecovou bundičku na zip. Nic.., ještě nakoupíme v Penny. Přišla :-) chuť na perník a tak doplňujeme zásoby, aby bylo z čeho tu dobrotu udělat. Hotovo..Andulka chroustá Milenu za snědený oběd a jak se blížíme ke hříšti přidává na tempu. Potkáváme Víťu s Vilíkem. Děti se spolu moc neznají, ale po chvilce to není překážka pro honičku nebo vláček na klouzačce. Majda, jak jinak..:-/, se trochu nudí, pokračujeme proto procházkou až do leso-parku. Zřejmě normální jev, ale "venčení" holek s klučičím doprovodem je prima, dá se říct, že se mi to "osvědčilo", míň hádek, tahanic a konfliktů. Přesto bych Andulce přála i blízkou holčičí kamarádku...

Celou akci, pak končíme u kluků doma, kde si děcka společně staví z Lega. Majda co chvilku něco zdemoluje. S tím se ale počítá, takže výtvory mizí na vyšší místa kam "king-kong" nedosáhne. Večer se přesouváme domů...hned je líp, když se může ven. Jsem zvědavá jak to léto tento rok udeří.

Kapky (9.)

Dopoledne zaskočím s holkama přes ulici k mojí oční doktorce na vyšetření. Rozhodla jsem se nosit vedle brýlí ještě kontaktní čočky. Alespoň na léto, kdy praží slunce. Už několik roků si slibuji, že tenhle krok udělám a pořídím si pořádné sluneční brýle. Tak snad letos, ale bude to vůbec zapotřebí? Celý den se tak trochu přesouváme po bytě. Majda dnes dokonce spí i odpoledne. Ven se opravdu jít nedá. Trochu zvažuji ten pogumovaný komplet, co jsem zahlídla v Kik-oblečení. To bychom pak mohli ven s jednoduchou ideou dětí z deštných pralesů..brouzdat loužemi a užívat si tu padající vodu. Nic takového se nekoná, končíme u knížek, pohádek..apod.

Během dne se mi podařilo nakouknout do knížky Naše dítě-rozvoj osobnosti od Fragmentu a jak jsem slíbila, tak tady je pár postřehů pro děcka 3-5 let:

Pohybové schopnosti: S jistotou se rozběhne a zastaví, rychle uhne, cválá, poskakuje. Dokáže vyskočit do výšky a náraz při dopadu vyrovná tím, že pokrčí nohy v kolenou. Při chůzi do schodů a ze schodů střídá nohy. Hodí míč na krátkou vzdálenost. Chytne velký míč, který mu hodíte přímo do náruče. Dítě chodí po nízké zídce, vyšplhá po žebříčku na klouzačku, šplhá po velké prolézačce, jezdí na kole, při hře na honěnou uhne a nosí objemné hračky. Je schopno se učit plavat, bruslit, lyžovat, tančit a skákat na trampolíně.

Souhra ruka-oko 3-6 let: Nakreslí srozumitelný obrázek, tiskacími písmeny se podepíše, skládá puzzle, samo se obleče (s knoflíky je to horší). Staví z malých dílků stavebnice a zvládne práci s jednoduchým šitíčkem.

Na cestě k tvořivosti 3a1/2-5 let: Některé části těla můžou chybět, přítomné partie však kreslí na správném místě. Na trup někdy zapomíná, ale dolní končetiny umístí dole a horní po stranách. Kresby jsou propracovanější. Každý nový detail nakreslí veliký a v nesprávném počtu, takže lidé mají tři ohromné prsty a domy jsou přecpané okny. Oči znázorňuje spíše kroužky než tečkami, umí nakreslit vlasy, krk, knoflíky a kolena. Vyválí kuličky a válečky a vytvoří z nich postavičku. Zmáčkne kuličku, udělá z ní placku a klade na ni jako na talíř válečky-párečky. Svá díla chce uchovat. Modely dítěte jsou stále dokonalejší a pečlivější. Vytvoří celou řadu postaviček a zajímá ho co se stane, když smíchá všechny barvy plastelíny dohromady. Každá nová technika ho zabaví na spoustu hodin, kresbičky jsou stále dokonalejší..výsledky výtvarného úsilí vystavujte nejen v dětském pokoji, ale po celém bytě. Pokud dítě kreslení nebaví, nenuťte ho, ale pokud ho baví, chvalte ho a velmi ho v tého zálibě podporujte.

Poznání věcí: Začíná počítat a chápe význam čísel. Dokáže srovnat tři až čtyři věci.

Intelekt: Kapacita paměti se rozšiřuje a dítě jedná podle určitého vnítřního sledu myšlenek a souvislého plánu. Definitivně přestalo mluvit v holých větách. Argumentuje a řeší problémy. Chápe pravidla. Dokáže říct, co si myslí. Předstírá, debatuje a zdůvodňuje. Napodobí, co vidělo včera. Je stále primárně ovlivňováno tím, co vidělo. Myslí si, že je středem světa a že neživé předměty jsou živé.

Den s vůní kávy (8.)

I když mě dnes neminul běžný dopolední maraton s vařením oběda, návštěvou lékaře a krátkou "přepadovkou" našeho přítele pastora :-), mohla jsem se těšit na odpolední výlet s cílem posedět u kávy a zhodnotit zahradnické úsilí jedné milé osůbky. Sešli jsme se tedy nakonec celkem tři...já, Káťa a již zmíněná zahradnice... Laďka. Míra doma mezitím s holkama fandil Čecháčkům proti Kanadě a občas mě prozvonil co a jak. Zahrádka byla noblesní, trávníček jako koberec. Všechno úhledné a dotažené ...včetně terásky. Chvílemi mi problikávali nápady, co by tu po vypuštění tropily ty moje dvě opičky. Začínám se klepat zimou, to jak se do mě opírá studený vítr. Je sice květen, ale počasí mi připomíná spíš podzim. Škoda..káva na terase by byla stylovým zakončením, ale což ..u stolu v kuchyni je taky dobře. Hlavně když je teplo. Laďka vytahuje koláč se šlehačkou. Usadíme se a klábosíme o tom, jak zařídit domov, vychovat děti..puberta versus vzpomínky na tu vlastní, co jsme mohli nového prožít s Bohem. I když jsem přijela domů docela unavená (asi jako každá máma), vnímala jsem jak zase roztahuju křídla a nabírám síly. Někdy stačí tak málo, aby se člověk mohl nadechnout. Doma mě čekalo ještě překvapení v podobě umytého nádobí. To bylo hodně milé!

Velké prádlo (7.)

Dnešní den byl ve znamení pračky a vyřizovaní. Takže nebylo moc času na zábavu a i ten dnešní záznam bude zkrácen. Krom toho se tu na mě hrne kupice nedožehlených restíků a za hlavou běží mistrovství světa v hokeji...v tom se prostě nedá pracovat :-). Přikládám jen pro ilustraci pár foteček:

Sedmý den (6.)

Ráno je trochu šrumec. Oblíknout, umýt ..nasnídat, připravit věci do školičky. Venku je, už jako předešlé dva dny, zataženo. Jen sem a tam prokoukne sluníčko a zamává na nás svými ostrými, hřejivými paprsky. Přicházíme do kostela na shromáždění a hned u dveří nás čeká kamarád Dan. Ahóój..ahój pokřikují na sebe s Andulkou, skačou a přitom se stihnou objímat. Když je po všem, vezmou se za ruce a přidají se ke skupince dětí v kroužku, která "čeká" na požehnání do nedělky. Nesmí to trvat dlouho, děti pak ztrácí trpělivost. Nemůžou se dočkat až "strejda" prohrábne struny a bude se zpívat a tancovat :-). Dočkali se...někteří berou cingrlátka nebo malé praporky. Sama přivírám oči a nechám rozběhnout myšlenky k Bohu. Dnešní slovo (kázání) bylo o štědrosti. Každého hned napadnou peníze, ale nebylo to myšleno právě jen na ně :-). Je tu spousta dalších zdrojů, o které je možné se s blízkými dělit a mnohdy to bývá i těžší než u těch financí: čas, city, zkušenost, zájem... Hezké dopoledne, mohli jsme se zase vidět a pozdravit s tolika přáteli.

Hned po bohoslužbách nasedáme do auta a míříme na oslavu dědečkových narozenin. Kromě prarodičů a praprababičky na nás čeká huso-kachna se zelím a knedlíkem. Mňam! A samozřejmě výborný ovocný dort se spoustou malin, ostružin a jahod. Menu holkám chutná, takže je nemusím přemlouvat s dojídáním. Povídáme si a trochu unaveně se přesuneme do pracovny s ložnicí. Andulka laškuje s dědou v posteli. Majda mezitím jen tak vyšvihne jeden komín z kostek. Jsem překvapená jak zase vyspěla a s jakou zručností kostky skládá na sebe. Od rána je ale taky trochu unavená. Nemohla si totiž dát svojí dopolední chrupku. Nejlepší řešení v tuhle chvíli je: jí pořádně oblíknout a udrncat do bezvědomí. Podaří se mi to po dvouch hodinách ostré chůze (i do kopce). Výsledek, musím říct, nebyl až tak uspokojivý...spala půl hodiny. Ale aspoň jsem měla možnost si vysrsnout v klidu svojí kávu. Byla jsem ráda, že jsme zase všichni takhle pohromadě...

Sobota (5.)

....jako každá jiná, docela obyčejný den. S Andulkou se snažíme naučit psát písmenka. Má v sobě touhu se podepsat jménem, ale zatím neví jak. A...už jí docela jde, s N ale ještě bojuje. Ve chvílích volna si píšu s holkama z foto-diskuse a pročítám manuál pro začátečníky s digitální fotografií. Jsem trochu nervózní...zapínám foťák, přepínám na manuál a zkouším fotit. Konečně si všimnu dozimetru na displeji. Pěkně reaguje a já se můžu pustit do úpravy závěrky. První, druhý snímek..pro někoho možná příšerné obrázky, ale pro mě obrovská radost. Do této doby jsem jen mačkala spoušť a nikdy jsem si nemohla pohrát se světlem. Je vidět jak jsem nezkušená, některé fotky jsou přepálené, některé skoro nejsou vidět :-). Odpoledne ještě jedu "do terénu" s Majdou. Venku to vypadá, že každou chvíli začné bouřka. Objíždíme několik bloků a míjíme panelák :-) mého dětství. Tolik se změnilo...hřiště jsou nová a upravená, dům po rekonstrukci. To je ale náhoda, podívám se pozorněji ...to je Lenka s Jitkou-holky sousedky. Neviděla jsem je společně asi 15 let. Mávám na ně a beru to zkratkou přes trávník. Je to moc fajn setkání. Povídáme si a hihňáme jako za našich mladých let. Mění se jenom témata.