...čekala jsem to. Věděla jsem, že to nebude vždycky jednoduché se probít dnem bez pocitu vyčerpání. Sbírala jsem síly na každou prkotinu. Byla jsem podrážděná ...a to se samozřejmě odrazilo ve všem. Matěj byl plačtivější, holky jakoby testovaly znovu moje hranice. Nevím o čem psát. Možná o tom, že nad naším hněvem by nemělo zapadat slunce. V tomhle ohledu jsem snad obstála. Poté co jsem k večeru už opravdu nevrle holky odstrkovala, okřikovala ...jsem se dokázala taky omluvit...projevit lítost, že takhle to není správně. Že jsem si vlastně ulevila...ale špatně. Vzaly mě do party, obě se začaly lísat, uklidily si krásně pokojíček, aby mi udělaly radost. Matýsek večer znovu zabral v Andulčině náručí. Pak ho stačilo jen přenést do postýlky... 2:0 pro mě :). Dnešní fotky jsou divný. Mám z nich pocit, jakobych je snad ani nefotila já.
sobota 4. června 2011
Těžká víčka (23.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
O víkendu jsme tzv. nevytáhli paty a zapli topení. Někdy to tak dopadne. Ležíme dlouho v posteli, snídáme pozdě...hrajeme si několik hod...
-
Letos jsme barvili kraslice přírodninami. Nikdy jsem to ještě nezkoušela. Doma byl jen sáček červeného zelí, slupky od cibule a...
Žádné komentáře:
Okomentovat