Až na pár chvilek..u focení bylo ouvej. Zašlapala jsem v sobě poslední dobou kde co..únavu, nepohodu z virózy, neuklizenou domácnost, monte žehlu, domácí míjení bez pohlazení a úsměvu... Po ránu spěchám na kontrolu po šestinedělí v šesti měsících dítěte. Hlavně vzít všechny papíry. Řeč mojí paní doktorky vnímám jako příjemný šum a zaznamenávám základní informaci..vše v pořádku! Na ortopedii to nedopadlo..chybí mi propadlé poukazy, které je potřeba prodloužit. Na druhý pokus sebou beru Matýska. Chtěla jsem zachytit naše vyteplené muckání. Po delší době se spánková deprivace ozvala tak, jak jí po pravdě řečeno nemusím. Ale už je večer, ticho..všichni spí a mně je lépe. Dneska nic dlouhého..půjdu si do komůrky uklidit to svoje smetí. Chci se prostě jen zastavit v té štvanici..a "vidět" Jeho tvář...zase milovat..i svůj život.
Jak píše Monča (Od všeho trochu). Stromy mají letos flekatou výzdobu. Pár listů sbírám holkám na odpolední tvoření. Budeme se opičit po Járovi. Zkusíme listí obtisknout do terakoty, vystřihnout..nechat ztvrdnout. Potom by je třeba mohly barvit..dál se uvidí :)
A takhle to dopadlo. Ruka byla pro obtisk slabá. Nastoupil tedy váleček na těsto.
MiJo, nemám tu malé miminko, asi určitě nemám takovou hoňku jako ty, ale tak mi píšeš z duše...Děti ve školce a já hledám práci...a další věci...další aktivity k tomu...a tak nějak cítím, že potřebuji zastavit, udělat si víc času na něj, než běžně mám...mám ráda podzim, ale nevím, jestli i přesto mě to neovlivňuje, to co na mne padá poslední dny...ale přesto vím, že On mne neopouští, v poslední době se k nám přiznává a cítím, jak nás vede a žehná nám, a děkuji za o dennodenně, díky za ten tvůj blog, mám nad čím přemýšlet:-). A ty lístečky vypadají skvěle, mám tu zrovna zbytek hmoty, když jsem dělala pro děti do školky desky zákona, tak zkusíme s dětmi udělat.
OdpovědětVymazatBtw. další věc, co mně štve, že s nimi skoro nic(myslím) cílené tvoření v poslední době nedělám, oni si spolu pěkně celkem vyhrají všemožně, Barunka má velkou fantazii a já pak nějak na tohle pozapomínám.. a vidím, že by to asi chtělo.
Kopretinko taky to vždycky nejde, ale když jsme doma zamčení a marodíme...vymýšlím kde co, aby to nebyla super-ponorka. Je to přesně jak říkáš..až mě zaráží jaká chvilka stačí k tomu, aby se změnilo ovzduší..jedno vééélkéé objetí od vééélkého táty a je líp. Doufám, že se máte a nemarodíte jako my. Děkuji za moc milý komentář.
OdpovědětVymazatJani,když vidím malého vidím tebe.To je podoba :o) .
OdpovědětVymazatMiško vážně :)? Mně příjdou všihni jak přes kopírák...po tátovi. Ale je fakt,že to bude vždycky nějaká ta míchanice!
OdpovědětVymazat