Jednoho krásného dne jedeme s Matějem v Manduce opět k mojí paní zubařce. Po šestinedělí mi postupně "ožily" mé mrtvé zuby a já okusila, co to znamená bolavá huba (Andy vzpomínám na Tebe). Jednou týdně už skoro půl roku, čistíme kanálky..proplachujeme..léčíme a doufáme v zázrak, že se zuby "umoudří" a budeme je postupně moci zavřít (jsou tři). Ale nechci vzpomínat na zuby grrr..cestou zpátky se zastavím v jednom poctivém second-handu, který obstarávala milá babička. Vykoukla zvědavě, co mi to visí vepředu za batoh..a pokračovala ve štrikování. Všude hromady hadrů, smradlavých onošených bot...když najednou tu na mě vykoukne cíp něčeho krásně modrého a rozkvetlého. Tahám, tahám..je to ubrus na kulatý stůl. No a ..máme sice obdélníkový, jako asi většina, ale nedokážu ho pustit z ruky. Lovím 50-korunu a hřeje mě u srdce pocit, že to nejsou vyhozené peníze :).
Žádné komentáře:
Okomentovat