Překvapení.. (54.)

   

Annička už od rána byla plačtivá. Výzdoba obýváku jí napověděla, že dnes je den, kdy má narozeniny tj. mohla by možná dostat kolo, po kterém tak moc touží. Byli jsme rádi, že se nám podařilo její přání splnit a těšili se na moment překvapení. Vše mělo ale úplně jiný průběh než bychom čekali. Andulka možná měla jiná očekávání..možná byla zklamaná, že nemůže na kolo hned nasednout a vyjet..možná se vlastně tak trochu jízdy na kole obávala...možná to byla moc velká sláva (jak poznamenal zkušený děda, co měl dva kluky). Nevím, byla jsem každopádně zklamaná, protože pláč se změnil v jekot a pro mě tak známou negaci a vztek. Čím víc se snažil člověk přiblížit, tím víc Anni vyváděla. Prarodiče zmatení...jemně zaslzelí. Zároveň mi bylo líto oslavenkyně, která si fakt neužívá. Když už je všemu konec, hladím Anninku po hlavě..už se nechá :). Jemně pátrám co se stalo. "Mami já jsem nechtěla narozeniny a ten dinosaurus měl fakt velký zuby, kolo je prima, ale ta helma se mi taky líbí..těším se na zítra, to byla prima oslava mami.. viď?" "Byla!".. kývla jsem, musela jsem nějak uhnout před vlastní představou, to co mě nejvíc hřeje u srdce je stejně její šťastný úsměv.