Celkem průměrný den. Musela jsem sbírat síly na každou činnost...uklízím hračky, zametám a mám takový ten ztuhlý výraz ve tváři. Všechny se snažím odsunout někam za "tlusté sklo". Krom toho.. znovu tak výrazná bolest zad. Krk mám jak prkno a poslední články mě doslova tlačí na mozek. Musím někam brzy zaskočit..nedá se to vydržet. A tak upouštím pomalu jako papiňák. Snažím se zbytečně nebouchnout, tak ráda bych se vytratila jako ta unikající pára ..jako pára nad hrncem...
Tahle náladička se láme až a na naší společné vycházce ven. Bereme Andulce kolo. K našemu velkému překvapení a nadšení začala jezdit sama bez opory. Je moc šikovná. Umí sama zastavit i seskočit ze sedla. Jen při rozjedu je potřeba malé pomoci. Běháme na střídačku s Mírou vedle ní..kdyby přeci ještě padala. Večer, když holky sladce usnuly, dorazila Laďka. Daly jsme si spolu čaj...měla podobné pocity jako jsou ty moje. Mohly jsme se spolu modlit i mluvit.
Ahoj Mijo,
OdpovědětVymazatmáš moc hezký blg, víš to? Hezky se čteš.
Do jaké církve chodíš? Možná už jsem to někde četla, ale nepamatuju se.
AHoj, M.