jako na potvoru.. (76.)

Ráno nám krásně svítilo sluníčko až do talířů se snídaní. Mhouřila jsem oči a spokojeně si vrněla, že dneska vyjedeme s holkama ven..možná i na nějakou delší procházku než se dočkáme dalších veder. Po hodinové snaze obě kočule nakrmit jsme si chvilku pohráli. Majda si začíná mnout oči, nespokojeně funí a kňourá...čas akorát tak na to jí uložit do postýlky, kam se s chutí sobě vlastní uvelebí a čeká na spánek. Já mezitím v rychlosti dopisuji včerejší den. Ráda bych srovnala skluz, protože zápisky jsou nejlepší čerstvé. K obědu peču brambory se zeleninovou směsí. Tajně doufám, že se Majda nadchne pro samostatnou konzumaci tj. nají se..celkem to ušlo. Počasí trvá, takže se snažím naši posádku vypravit na hřiště. Všechno klapne po půlhodinovém převlékání a balení nezbytných svačinek dorazíme ..ale obloha se náhle zatáhne. Nepanikaříme, někde uvnitř spoléhám na letní deštík, který nikoho nepromáčí. Jenže netrvá to ani pár minut a leje..opravdově. Jsme zase durch, ale nedaleko od domova. Napustíme teplou vanu (konečně :))..trávíme čas cachtáním. Po večeři holky sladce odpadnou. Míra, počítám, dorazí na desátou. Mám tu před sebou ještě docela kus práce. Něco stihnu, ale např. žehličku nevytáhnu ani náhodou..skoro usínám.