Ohlédnutí (54.- 80.)

..až budu mít chvíli času, myslela jsem si. Ale všechno je jinak. A když už už s nadějí dovírám dveře, vypadne mu dudlík. Jaké to je ...se třemi? Do dneška jsem nevěděla, jak to druhým přiblížit. Dnes mě ale napadl příměr...s jedním, je to jako byste si pohazovali s míčkem. Máte čas ho sledovat jak letí nahoru a znovu vám dopadne do rukou. Se dvěma? Trochu žonglujete...ještě se daří mít vše pod kontrolou...přichází radost ze hry. Malé  zdržení mezi pravicí a levicí většinou neznamená karambol. Se třemi "vypustíte hlavu", ruce kladete víc intuitivně...snažíte se spíš než sledovat míčky udržet rytmus, aby někdo nevypadl...je to pořádný kolotoč, ale hodně se toho naučíte. Minimálně to, že na to nemáte:)). Co dál? Moje představa je, že u 4 a více "kusů" už se nesnažíte vůbec o nic...trochu jako, když vyhodíte míčky do vzduchu tak, aby dopadly na správné místo a ve správný čas.

 

Červenec jsme si užili. Holky chytly trochu přímořské barvy. Sluníčko ulehčovalo každodenní starosti.

 

 

Matýsek nam zbaculatěl a zesílil. To má za nasledek, že už nepůsobí tak křehce a nedostupně. Holky si rádi brášku přitáhnou, pomuchlujou. Zdá se, že i on se osmělil, je víc v klídku ..vlastně je moc rád, že si ho holky všimnou a zažije trochu té bžundy.

Vyjíždíme na zahrádku, ke známým, k babi s dědou. Navštíví nás Lydi s pejskem :). Máme možnost u nás přivítat po 11 letech i Lindu. Tahle "babička" má oči  jako dítě a trmácela se do Čech i domovské Anglie vlakem až z Kambodži. Dlouhodobě misijně působí  v projektu "rýžových bank", díky kterému se daří v některých částech země slušněji přežít. Je to nádherná ženská s velkým srdcem. Kéž bych na stáří byla stejně plná Života jako ona. Svojí cestu do Evropy vnímá jako poslední. Finančně je náročné zajet častěji...takže se přišla tak trochu s námi potěšit i rozloučit.

Foto-hádanka :)

Poznáte, co jsem to vlastně vyfotila?

Storchujeme aneb šátkování 4.

Šátkování mě baví. Co mě nebaví jsou moje bolavá kolena. Jsem objednaná na ortopedii..ráda bych zase zobala něco jako Condrosulf 800 a popřípadě zpevnila obě nožky kolenními ortézami. Jsem to ale vykuk..jít k doktorovi s ideou, jak by mě měl léčit :)). Uvidíme ..snad se domluvíme. Do naší šátkové "rodinky" přibyl Leo - natural od Storchenwiegen...z druhé ruky. Zároveň jsem prodala úplně můj první šátek od ŠaNaMi. Nebyl špatný, ale nebyl dobrý na 6-8 hodinové nošení. Storch je opravdu pevný tj. nepovolí. To se mi hodí hlavně ve chvílích, kdy s Matýskem uklízíme. Často jsem v předklonu, hodně se pohybuji...a úvaz drží a drží. Na druhou stranu je potřeba dát pozor na látku pod koleny ...prostě v záhybech, aby se mimčo nepřiškrcovalo nebo nedřelo. Je to možná dané tím, že paní před námi ho zas až tak moc nevyužila. Z našeho prvního šátku od Girasol jsem nadšená, je pevný ale přitom neskutečně měkký (připomíná mi flanel) a šetrný k miminku, které je v něm třeba jen tak v tílku nebo body. Co možná časem prohodím jsou barvy..pokud se zadaří. Trochu v něm zářím jak sluníčko..tj. nejsem k přehlédnutí :-O. Leo je naopak hodně nevýrazný. Takže vyvažuje moje barevné nálady. Je to tak... jsem postižená. Na nošení.cz jsem v diskuzích nevěřícně při podobných příspěvcích kroutila hlavou. Teď když je šátek skoro moje druhá kůže...jsem podobně praštěná. Něco je ženská marnivost..mno a něco je jen chuť cítit se pohodlně...obojí se hodí :).

Jinak přikládám odkaz na výbornou českou maminku (typ mi dala Lucka v komentu u Š.B. 3., takže kdo je postižen jako já a rád si hraje..zde..Šátkohraní

Deštivá neděle (53.)

Ráno nás zaskočilo nevlídné deštivé počasí. Spíš než na červencový den to venku vypadalo na začátek října. I teploměr ukazoval něco málo přes 10 stupňů. Domácí pobyt nás tentokrát asi nemine. Nevadí..k snídani nám zbyl ještě čokoládový dort :)..holky si celé dopoledne hrají s Legem TOY Story 3. I Mája je plně zasvěcená..několikrát už příběh hraček skoukla společně s Andulkou. Když se chvílemi bála..vzala jí ségra za ruku.."neboj všechno dobře dopadne..zachrání se, vyhrají..atd. atd."...proto nejspíš rozumí kdo je Buzz rakeťák, kterého s oblibou připravuje o křídla. Já se mezitím starám o svazek levandule. Bylo by mi opravdu líto, kdyby "jen tak zahynul" ve váze. Kytičku dozdobím mašlí a věsím ji k holkám na okno. Je čerstvá..krááásně voní. Odpoledne přetrvává déšť :(. Došlo na malování hrnků. Je to poprvé co jsme se pustily do barev na keramiku.

A tady moje velká radost modrá z které zrak přechází..vůbec mě nemrzí, že jsme tentokrát lobelky nechaly v truhlíku "samotné".

Oslava narozenin (49.-52.)

Andulce bylo neuvěřitelných pět let. Změnila se. Začíná se nám z ní klubat rozumná (v rámci možností) předškolní slečna. Je první ...nemá to s námi vždycky lehké. Jsem tak moc ráda, že je tu! Andu dáváme velkou pusu!!

Noc na dnešek byla příšerná...Majda nevyspaná. Docela oprávněně jsem se obávala katastrofy. Jenže ..moje předtucha se nevyplnila, oslava byla výtečná. Babička dorazila hned po ránu. Proč? Kvůli Matýskovi. S nadšením se ujala kočárku...větrno...ošklivo nic nezastavilo její chvilku s vnoučkem. Holky sledovaly pohádku v pokojíku. Jo je to tak. Zažila jsem něco jako dopoledne bez dětiček :))). Povídali jsme s dědou o všem možném. Míra odběhl koupit pár drobností na slavnostní tabuli a pustil se do tvoření pomazánek. Motáme se v naší miniaturní kuchyni. Je to zábava..po různu se kočkujem ...narážíme na sebe....pronášíme něco v duchu kdo komu překáží. Kolem jedné vítáme dalšího dědečka. Už nemá ruku v sádře, ale kost ještě není srostlá...ruka pobolívá. Babička se vrací z procházky na společný oběd. Matěj proplouvá jednou náručí za druhou. Je to vlastně po porodnici první příležitost si ho zase oňuchat.

Make a free greeting

 

Moje noční můra (40.-48.)

...koncem března se mi stále vracela myšlenka na dědovu zahrádku. Vydatně pršelo i svítilo sluníčko. Snažila jsem se ve svých představách dopátrat, jak rychle se asi posouvají centimetry trávy, ostružiní nebo šípkových keřů. Jestli my se vůbec dostaneme k vrátkům? Vyrazili jsme tento týden. Sebou beru i kočárek, jeden nikdy neví :), šátek je samozřejmostí...proviant. Na místě nás pozorovali sousedé. Do tváří jsem jim neviděla, ale nedala bych nic za to, že se na ních objevil údiv. Nás pět se mezitím brodí tou junglí. Holky každou chvíli vypísknou nebo žadoní o poponesení...kosím kočárkem kopřivy i trní. Jsem natěšená, že se snad podaří dát přírodě dostatečně na frak, proto juchám nad každým metrem, kde se dá normálně projít. Z dálky žehnám sekačce, která ....zdá se mi, úplně na takovou spoušť není zvyklá..nevzdávej TO! Matýsek při tom všem usíná v kočárku. Chápu se hrábíí...tvořím malé kupky. Chvílemi odbíhám k srpu. Je neuvěřitelné za jak krátkou dobu se ostružiní podaří přerůst celou zahradu. Prima na tom všem je, že s námi na zahrádku dorazila i igelitka špekáčků. Jen co to bude možné...založíme ohýnek..mno a pomějem se. Práce trvala celé 3 hodiny. Bylo jasné, že se musíme zastavit ještě další den neb bylo třeba dožvejkat ještě pár ostrůvků...zbytek pak do čísta na čisto. Anglický trávníček to nebude...asi nikdy.  

 

Po tom všem se nám podařilo zapomenout na čas ...a sobotu považovat za pátek. Ještě, že nám přátelé z chalupy zavolali, kdy tedy dorazíme.  Rychle balíme..stálo to za to děti si báječně pohrály..celý den venku. Zde naši milí ....jako vzpomínka

Velká sláva :)

This free ecard generated with Smilebox