Sedmikrásky

  

Mírova mobilová fotka je z včerejší návštěvy u dědy v nemocnici. Zlomil si ruku. Je už po operaci. Zdá se, že se to s každým dnem lepší...jsme rádi.

Látkujeme (12.)

Matýskovi se vyloupl krásný pupíček :). Bylo to s ním na etapy. Pahýlek nám odpadl hned po týdnu, ale ukázalo se, že ještě není vše zahojené. Pupík špinil. Chvílemi i slabě zakrvácel. Proto bylo potřeba jednorázové plenky v pase dostatečně ohnout, aby jejich lem znovu ranku nedráždil. Ode dneška je problém pryč. Najíždíme  tedy směle na látkovky. Žehlit je už nebudu. Nejsou síly, tak jenom skládám a vzpomínám, jak jsem se k nim vůbec dostala. Jojo ...bohužel nebylo to ekologické smýšlení, ale obyčejný dopal. V Albertu tenkrát zdražili mnou kupované pleny. Kromě toho ještě ubrali na materiálu. Člověk tak otočil balíček zdaleka rychleji. Neměla jsem chuť hlídat slevy nebo akce v supermarketech...neustále se nechat vláčet výhodnými mega-packy. Chtěla jsem být najednou....nezávislá? Kolem mě ještě v té době na látkovkách nikdo nebyl. Zadala jsem "téma" do Google. Vylítla na mě nabídka různých plenkových sérií...firem. Mno rychle jsem pochopila, že i tu funguje business. Dávám  dohromady ještě mojí výbavičku...dokupuji dalších 40 ks, aby se to dalo nějak rozumně otočit. Objevuji kalhotky Bambino Mio. A je tu po kupě moje první sada. Prdí do ní, s mírnými úpravami, už třetí dítko. Pravda ty kousky po mně se vesměs rozpadly, ale ušetřily nějakou tu korunu. Jestli se něčeho možná nebudu zbavovat, budou to právě pleny...třeba je holky jednou rádi vezmou, až budou mít chuť se vykašlat na technický pokrok za klouzavou cenu.

Fantazie (11.)

...to je něco, co dětem opravdu nechybí. Jako dneska ráno. Nemohla jsem dlouho najít svoje bačkory..až jsem je konečně "potkala". Byly naplněné po okraj všemi možnými drobnostmi. "Mami to je místo, kam si ukládám věci na piknik" prohlásila důležitě Andu...začala vytahovat dokonce i malý dětský nábytek. Ospale jsem sledovala panenky u stolu, jak se chystají zakousnout figurky z člověče nezlob se. To mi připomnělo, že bych se měla snažit o snídani. Matěje jsem schovala do šátku. Funěl mi za výstřih...strašně jsme se oba potili, ale co bych neudělala pro chvilku klidu :).

Uvědomila jsem si, jak je tohle šestinedělí úplně jiné než ta předešlá...je jinak krásné. Už vůbec není o mě ..mých pocitech popř. hormonech :). Na to jednoduše nemám čas. Je o radosti, že se máme. Hledám cestu, ke každému ze svých dětí ...podle toho jaké je. Snažím se je objevovat a mít ráda...i tam, kde jim nerozumím, i tam kde mě dráždí..naštvou. Každé z nich je tak jiné.., že začít je srovnávat, by znamenalo minout je.

"Bůh miluje každého člověka stejně."...dřív jsem tuhle větu přijímala s nechtěnou rezervnou. Nechtěnou proto, že jsem cítila její pravdivost, ale zároveň svojí neschopnost jí propojit s vlastním životem..s vlastní osobou. Je to vůbec možné milovat stejně...svoje děti? Neříká se to ze slušnosti? ...Ze zvyku, že by to tak přeci jenom mělo být? Skrze obyčejnou mámu začínám nahmatávat tu Tátovu lásku, ke které je "odsouzený". Víc než o dokonalosti je tu řeč o rozhodnutí lásku dát i přijmout. Chci mu říct Aba, aby věděl..že se mi ta nová zjištění líbí.

Perný den (10.)

Matýsek mě celé dopoledne nenechal chvilku. Dožadoval se mojí přítomnosti, a proto soustavně klimbal na mojí levici...sem tam si říhnul nebo prdnul...prostě spokojenost. My s holkama jsme mezitím vytáhly lepidlo, pastely a již předem připravené věcičky na koláž. S pastely jsme pracovali poprvé. Rozmazávací technika se chytla. Začaly vznikat kytičky, duha nebo jen jednoduché krouceniny. Srdíčka ..motýlky jsem vystřihla z "barevného papíru" (čtvrtka pomalovaná vodovkami).  Beruškové samolepky byly už součástí kalendáře. Magdalénce jsme nakonec věnovali samostatný papír...byla spokojená. Po polední pohádce jsme zůstaly s Andulkou "sami". Ostatní usnuli hlubokým spánkem :). To se muselo využít. Poušítme se tedy do Moničiných motýlků. Vytahujeme vodovky, drátky, papírové kapesníčky. Zkouším na nečisto, jak se bude s jemným papírem pracovat. "Nesmíš štětec moc máčet, aby se papír neprotrhl!" ...radím. Jenže Anička udělá přesný opak..."Jé mami to se nádherně rozpíjí..". Měla pravdu. Takže jsme rozpíjely. Papír se nepotrhal. Jen bylo třeba ho opatrně přesunout na prádelní šňůru a nechat uschnout..působil v konečné podobě jako batikovaná látka. Tykadla jsme řešily v holčičím pojetí..duhovými korálky.

Odpo ještě pořád trvá nádherné počasí. Dorážíme na naše oblíbené hřiště. Bereme sebou tentokrát i křídy, bublifuk. Zjišťuji, že Andulka se nebojí seznámit. Obvykle si stoupne, chvíli soustředěně pozoruje dění, pak se rozejde a osloví..... většinou kluka :-O. Už jsme tu měli Lukáše, s kterým dělá bubliny...Vaška, s kterým leze po stromech (doslova), Martina s mičudou..apod. Počáteční reakce je vždycky úsměvná. Většina těch kluků je na začátku trochu zarážená popř. pobavená tím, jak a proč by si s tímhle stvořením, co má šaty a motýlkový klobouk, měli hrát :)). Nakonec to končí dobře k oboustranné spokojenosti.

Bačkůrky (9.)

 

...a la tygr pro Matěje od Aleny. Hned jsem je vyprala a už je nosíme. Holkám se moc líbí. Pořád chtějí hladit bráškovy nožičky. Jinak po rušné noci bych mohla opět spát i ve stoje. Něco na těch klučičích prdících bude. Maty se kroutil i přes den..plynule přešel i do večerních hodin. Začínám sledovat jaké intervaly máme v kojení, abychom se popřípadě srovnali, protože i u holek jsem měla zkušenost, že se přepíjely...kolika pak nabírala na síle. Ve zkratce řečeno přelétala jsem dnes mezi postýlkou a ..tu jsem přečetla pohádku, dokreslila obrázek. Oběd na nás čekal hotový v ledničce. Odpoledne jsme se vykulili znovu na sluníčko. I když je společná výprava nesnadná..vyčerpávající záležitost, mám venčení ráda. Obvykle se mi podaří nějak nově nadechnout, "zasnít :)"...pak jde všechno o něco lehčeji.

Zjistila jsem, že mám dva velké pomocníky, bez kterých by mi v těchto dnech bylo ouvej...mimišátek, skate ke kočárku. Bez prvního bych neudělala snad vůbec nic, bez stupátka jsme popojížděli první týdny. Bylo to otřesný. Majda se oprávněně vlekla. Je přeci jenom mrňous, který běžně popojíždí v golfkách. Jinak na zítřek chystám jahelník. Po několika masových obědech se na něj fakt klepu.

Wellness pro moje nohy (8.)

Dnes jen krátce a hupky do peřin. Byl to fajn den. Úplně nečekaně mě nadchla odpolední dvouhodinovka na hřišti. Bylo sluníčkové počasí, sešla se prima společnost.Večer zbyl čas. Proto jsem se pustila do dlouho odkládané záležitosti...moje nohy-neopečovávané, bolavé. Koupel z oves. vloček: Větší hrnek naplníme ovesnými vločkami, které spaříme horkou vodou a rozmixujeme na kaši. Přidáme pár kapek levandulového oleje a směsku vlijeme do připraveného lavoru s teplou vodou...mno a můžeme se cachtat.

Matýskovi kyčle a tak.. (7.)

Včera se u nás zastavila dcera paní Dubské. Bylo to jen takové přátelské pozdravení mezi dveřmi. Přinesla holkám pár drobností..Karafiátovi Broučky a set na výrobu bižuterie s názvem "Udělej si svou květinu". Andulce jsem slíbila, že to prubneme hned zítra tj. dneska :). Moc klidu jsme si u toho neužily. Matýsek pobrekával. Majda měla jednu ze svých slabých chvilek. Ale co člověk nadělá, slib je slib. Nakonec se to povedlo. Anička navlíkala korálky snad poprvé. Zvládala to bez problému, přestože byly pidi. Odpoledne nás čekala kontrola kyčlí. Jeli jsme jako trio..tušila jsem, že by to mohla být akce kulový blesk. Začalo to hned, co jsme vykročili z domu. Skate ke kočárku, na který jsem vsázela rychlou přepravu Majdy, nebyl dobře upevněný. Při nástupu okamžitě shodil brzdu ...kočár zastavil. Holky vydržely závodit až ke středisku. Došli jsme tedy na čas. Nicméně čekárna praskala ve švech. Zjistila jsem, že všichni jsou objednáni na 16 hod :-O...a my dorazili, zdálo se, mezi posledními. Kolem mě maminky většinou s jedním dítkem v doprovodu tatínka, kamarádky..babičky. Soustředěně poponášely miminka, úkolovaly doprovod ...pomrkávaly po mně, jak se snažím udržet holky v klidu flaškou pití...zacpat jim pusu hromadou nakrájených jablek. Konečně!! Jsme na řadě. Naháním všechny do ordinacel. Majda se nenápadně posadí vedle stolu s počítačem. V nestřežených chvilkách pak projíždí svými prstíčky klávesnici. Anička uklidňuje Matýska, že tohle vyšetření fakt bolet nebude. Jenže Matějovi je to jedno. Ječí, jelikož mu je zase zima...a vůbec proč mu ten pán tak kroutí nohama. Ve finále všem ukáže svůj parádní obstřik (čůrání za hlavu) .. totálně se poprdí. Holky propuknou v řehot. Omluvně se dívám na sestřičku. Naštěstí je chápavá. Místo kyselého obličeje mi věnuje štos buničiny.  Prima odpoledne na hřišti holky pěkně utahalo. Ukládání se povedlo...já se tááák těším na pec. Dobrou.