Zběsilá změna

To jsem nevěděla, že hnízdící hormony jsou tak agresivní, že se nezastaví ani před blogem :) a tak si..připravuji koutek pro nové zážitky, nápady a tužby. Možná ale budu ve skutečnosti ráda, jestli se mi podaří dát dohromady pár řádků. Obavy i štěstí...tak nějak se to ve mně motá.

PS: Jinak jsem si všimla a nevím, jestli v to nehraje roli změna názvu, že se ve vašem seznamu blogů vůbec nenačítají naše nové příspěvky, snad to pan Blogger nějak vychytá. Moc nerozumím proč se to děje...link přece zůstává stejný, mno uvidíme.

O křesle a nočním návštěvníkovi (318.)

Pod naším novým patrem se tak trochu začaly hromadit věci, které čekají na odsun nebo naopak na realizaci. Mezi ně patří staré křeslo, ke kterému jsem přišla pro mě netypickým způsobem. Je pravda, že poctivý úšak odlehčeného stylu, který by se hodil do obýváku a nezabral více místa než běžné křeslo byl mým dlouhodobým snem. To, že ten svůj sen potáhnu od popelnic mě ale nikdy nenapadlo. Bylo to jednou odpoledne. Mladší pár podle všeho stěhoval nebo spíš likvidoval pozůstalost svojí babičky. Právě ho dotlačili do boxu pro kontejnery. To co se ve mně zvedlo bylo až komické...brala jsem schody po třech. Když jsem ho uviděla poprvé z blízka, měla jsem dojem, jakoby ho pro mě někdo nachystal. Vyřezávané područky odpovídaly zdobení na našem příborníku. Bude to skvělý pár..z bazaru a komunálního odpadu :)). Volám Mírovi na mobil. Neohřálo se tam ani chvilku. Skoro rok postávalo v naší předsíni. V rámci gruntování po výměně pokojů, došlo i na něj. Chemicky jsem ho očistila, i když je čalounění zachovalé tj. novějšího data. Nicméně se mi nelíbí. Ráda bych ho nechala obléct do jiného "kabátku". Jak jsme zjistili, přišlo by to na nějakých 4.500,-Kč :-O. Krom toho .....by se musela dát pryč kvůli místu menší dvousedačka ( ne zcela rozbitá od holek, Mírou velmi oblíbená)..asi chlápete, že je to naše třecí plocha, neb mojí lásky ke starému ušounovi neubývá :)). Bylo by to vážně těžké loučení..., takže raději nespěchám..vyčkávám..žadoním. Snad se na něj někdy dostane. Včera posloužil Magdičce, která trpěla zřejmě noční nejistotou. Jsem ráda, že to vyřešila právě takhle a nesnažila se dodrápat až do mojí postele.

Drobečky všedních dnů (316.-317)

...tak tohle je jarní pozdrav od holek. Včera vypadaly podstatně hůř. Vlastně jsem je chtěla hned vyhodit, ale Andulka nedala jinak .. musí do vázičky.  Žádnou mini nevlastníme. Nenapadlo mě tudíž nic lepšího, než je volně položit do vody. K mému velkému překvapení  nádherně rozkvetly a inspirovaly k dnešní fotce. Je optimistická stejně jako to úžasné počasí. Přes moje obtíže s pohybem mě to táhne ven jak nikdy. Dneska jsme naplnili jeden z našich rituálů ...doplnění haraburdí na pískoviště. Navštívíme vietnamský obchůdek. Jsou dokonale připravení uspokojit malé "pískomily". Holky mi tentokrát přinesly set, kde místo kyblíku bylo dokonce celé skládací kolečko :-O. Pískoviště nedaleko..sluníčko, co víc si přát. Vykulím pupika...Andu s Majdou se spokojeně rýpou "v zahrádce".

Co mi dělá poslední dny starost je Andulčina chůze ..běh. Ulehčuje pravé nožičce. Když z ní pačím kde a jak to moc bolí..směje se, nespolupracuje. Občas si postěžuje na koleno. Už mi dochází trpělivost. Je to týden. Nebudu čekat. Navštívíme doktora..nejspíš rovnou v nemocnici :-(.

Krom toho nás pěkně natahují na Ortoobuvi. Není to ani tak vina firmy jako spíš dodavatele botiček popř. ještě kolegyně, která nás ne úplně šťastně o všem informovala+měřila. Na boty jsme čekali 3 měsíce, oboje se musely  upravavovat (proto je stále ještě od 3. ledna nevlastníme!!).  Neodpovídaly zadání ani barvou, ani provedením podešve. Nakonec jsem Andu koupila asi ne pro nás ty nejlepší ale ucházející boty (z těch původních orto už totiž vyklouzla) a vylepšila je o ortopedické vložky, které jsme obdrželi naštěstí v pořádku.

Takový divný bonbóny (315.)

    

Dopoledne odváží Andulku na angličtinu Míra. Jsem tak ráda, že nemusím odkroutit obě cesty, mezi kterými nejsou ani 2 hodinky času. Snažím se poklidit a připravit pár věcí na oběd. S Madlenkou pak do jazykovky vyrážíme kolem půl jedenácté . Anni vyzvedávám v dobré náladě. Ještě se stavuji pro strouhanku...když se mi holky snaží propašovat do košíku s prosíkem bonbóny. Co to je?? ..koukám nevěřícně  na pytlík gumových protéz všech možných živočichů. "Mami to jsou zuby"..směje se Andulka. "To je hnusný jíst něčí zuby"..konstatuju a nebudu přehánět, když řeknu, že jsem zadržovala nevolnost. Holky ale byly úplně opačného názoru. Takže jsme je nakonec koupily a byla z toho zábava na celý zbytek procházky k domovu.

Usmrkánek (313.-314.)

Zase nás přepadla rýma :(. Nevím už čemu bych to přičetla. Snad možná ...náhlému nástupu jarního počasí. Teploměr  někdy ukázoval i 15.C. Holky jako obvykle na hřišti neposeděly. Andulka ještě v zimním oblečení (novou šusťákovku nám paní z Mimi-bazaru teprve posílala) se  zapotila. I když jsme šupajdily hned domů...do dvou dnů nudle. Tentokrát jsem nasadila Usmrkánka, kterého běžně seženete ve zdravé výživě. Má docela příjemnou chuť. Je možnost ho dosladit hnědým cukrem nebo melasou. No prostě jsme ... prolejvali ..a prolejvali. Vařila jsem ho většinou čerstvý po půl litru a podávala teplý. Anička chuděra měla pitný režim 1-2 litry čaje denně. Nevím jestli to je zrovna jeho zásluhou, ale dýchala celou dobu volněji (i v noci což jsem ocenila). Teď po dvou dnech kůry se zdá, že jsme na tom o hodně lépe. Možná už bychom brzy mohly i ven :). 

PS: obsah: máta kadeřavá bez mentolu, šalvěj, heřmánek , tymián, černý bez-květ, lípa-květ, lékořice. Cena ca 55 Kč.

Sama, sama!! (310.-312.)

Slýchávám několikrát denně. Magda je nejspíš v období, kdy se houževnatě bude snažit o samostatnost. Hned po ránu  na sebe souká tepláky ..ejde ejde, ječí, no bodejť, když má obě nohy  v jedné nohavici. Koukám a opakuji pořád dokola, jestli nepotřebuje pomoc..nebo poradit. Ne..ne ne, křičí. Hloubím jen její pocit zoufalství. Proto raději prohlásím něco v tom smyslu, že budu vedle...kdyby.. Možná má za to, že jedinou překážkou pro její genialitu, je moje starostlivost a teď ....objeví svoje skutečné schopnosti. Přišla po chvilce plná vítězství...polonahá,  ale obutá. Co na tom že špatně..chválím, tleskám..směju se. Za odměnu můžu zbytek dokončit už bez jejího odporu.

...prázdná místa (305.-309.)

Jsou takové dny..., kdy se vyprázdní všechny moje nádrže,  toužím po samotě. Těžkopádně nahmatávám svoje pocity..jen samá únava, podrážděnost , strach co bude dál.. Holky většinou přitvrdí. Moje "tlusté sklo" je chca-nechca dráždí. Mechanicky je napomínám a vyhlížím konec tunelu. Snažím se nebuchnout, proto se čas od času odklidím na wc, do koupelny nebo jen za žbrdlení v kuchyni...a vrhám výhružné pohledy..na všechny pochopitelně. Volné odpoledne, které mám pro sebe.. jako bonus, mě ve skutečnosti nervuje. Poslední půlrok se zúžil jen na domácí činnost..blog je možná posledním koníčkem, který držím zuby nehty. Kolem 3 ale přeci jenom obouvám boty. Po delší procházce, tichém pozorování cvrkotu z lavičky..zajdu do květinářství. Vycházím s dvěma balíčky v podpaží. Doma mě čeká nadšení. Dáme kytičkám lepší bydlení. Postavíme je na okno, aby jsme se mohli všichni těšit z toho, že tohle je jen začátek... Večer se choulím Mírovi "pod křídlo" , přijímám požehnání do dalšího rána a nechávám u kříže všechno, co sebou už nemusím vláčet...