Nadoraz (15.)

Dneska to vezmu hodně zkrátka. Už druhý den bojuji s docela silnou bolestí hlavy. Částečně se o mě pokouší viróza, ale zdá se že bez úspěchu. No doslova se modlím za milost :-), aby se bacilům nepodařilo bitvu vyhrát. Do toho Majdu asi znovu bolí zuby a celkově se dnešek poskládal tak trochu nadoraz. Když jsem chtěla udělat v rychlosti fotku do dnešního příspěvku..zahlásil můj foťáček..vybitá baterie. JOJO tak nějak se cítím. Takže dneska přidám foto třebáá...ze včerejška.

Kytička (14.)

Ráno Majdu mrčí a tak rozbaluju plínku. Od včerejška to nebylo s tou velkou stranou úplně v pořádku, zadeček měla červený. "Půjdu do lékarny pro Sudocrem." "Nene půjdu já, potřebuju ještě něco koupit." Než se stačím zeptat co, stojí Míra oblečený mezi dveřmi a mizí do chodby. Andulka ještě vyspává. Snažím se, abychom byli co nejvíce potichu, proto rychle připravuji láhvičku s mlíkem. Klaply dveře..už je zpátky a s voňavým překvapením. "Všechno nejlepší!!" "Jééé moc děkuju", strkám nos mezi frézie. Mám radost..ta kytka je nádherná.

K obědu dělám dnes dietku, ale nikomu to nevadí a chutná. Odpoledne uklízím a meju okno v dětském pokoji. Byla to docela ostuda...ještě jsem na něm měla umělý sníh od vánoc (vločky a zachumelené krmítko s ptáčky :-OO). Když se vrací Andu s tátou ze hřiště, budí se i Mája. Udělám holkám večeři. Ještě chvilku si hrají...venku se mezitím strhne děsná čina. Míra dopisuje pár e-mailů a Áňa si krátí čas "četbou" Médi Pú. Sbírám zbytek nádobí ze stolu a trochu přemýšlím nad svým blogováním :-). Zjišťuji, že jsem se něco nového díky psaní denníčku naučila. Nejvíc asi vděčnosti..za malé věci a obyčejné chvilky a jako bonus se mi navýšila i radost a očekávání. "Zlepšila se mi paměť"..dřív jsem si kolikrát nemohla vzpomenout co jsme prožili a dělali před týdnem natož dvěma. Teď se můžu vracet v čase. Učím se..tvořivosti, jak to tu vylepšit a věci vyjádřit ať už slovy nebo fotkou. Sebereflexe..při psaní se mi vždy vybaví i různá zakoutí prožitého dne a tak né zřídka po dopsání posledních řádků končím ve "své" komůrce s Bohem.

Jo a jinak včera jsme nad Ruskem vyhráli 2:1, takže jsme mitři světa..bohužel zatím jen v hokeji :-).

Milá návštěva (13.)

Dneska po ránu to bylo kapku napnuté. Hlavně pro Míru. Vracel se po noční a spal po výjezdech jen pár hodin k ránu. Bylo vidět, že ho bolí hodně hlava. Přinesl nám všem čerstvé tvarohové šátečky, a tak jsme si udělali kakao a pochutnali si. Holky si chvíli hráli v pokojíku, ale brzy jsem musela Majdu uložit ..začala být nevrlá a ukňouraná. Když s tatou oba usli :-) šli jsme se s Andu projít. Odpoledne nás navštíví děda se strejdou a tetou, takže zůstaneme doma. Těšim se, dlouho jsme se neviděli..a trochu tak dodatečně oslavíme narozeniny a svátky, které už mezitím proběhly. Když se vrátíme domů, rychle vařím oběd a peču dort. Ale co se nestalo. Pro kontrolu jsem zapíchla špejli, jestli je korpus hotový, ale bohužel jen z kraje...takže jsem ho předčasně vyklopila..a vyhodila :-(. Druhý pokus se podařil tj. něco ke kafíčku nakonec bylo. Jinak odpoledne mi připomínalo sešlot nějaké jižanské rodiny..všude smích a jekot. Holky nevěděly na koho se dřív pověsit nebo skočit. Koho tahat za vlasy, nos nebo uši..neustálé průpovídky. Do toho jsme se mezi sebou snažili o komunikaci i my dospěláci ..prostě mazec. Majda dostala dřevěné puzzle + Andulčin odborný výklad s okamžitou ukázkou :-D. Anni obdržela holinky. Byla nadšená a to natolik, že v nich měla chuť běhat doma celý zbytek odpoledne. Kolem šesté jsme se rozloučili. Majdu se neskutečně pokakala, takže šla celá do vany. Spokojeně si hraje, mezitím co likviduju následky. Andulaka taky škemrá o koupel, ale jenom sprchujeme a společnými silami s Mírou, naháníme "zvěř" do postýlek...rychle.. rychle, za chvíli začíná finále (Čechy-Rusko). Jak to asi dopadne?

Moje fotka: Nevím, jestli jsem pochopila pravidla této blog-hry, ale pokud ne tak se omlouvám..moje "pravidla" jsou vyber sobě milou fotku z fotoalba (10. v pořadí) a pozvi další tři pisálky do hry :-). Tímto tedy zvu Kopretinku, Danku a Míšu

Tuhle fotku jsem nefotila já, ale moje kamarádka Jiřka (leden 2007), u které jsme byla s Andulkou (mazlíkem) na navštěvě. Bylo to moc prima..

Žena za sporákem (12.)

Jsou chvíle, kdy mě přicházející úkoly zavalí a "tisknou pěkně do kouta", kde postupně ztrácím naději, že by se dalo všechno stihnout. Dnes se cítím trochu ubitě. Míchám těsto a hledám jak z toho ven. Jak získat znova chuť do denodenní rutiny. První palačinka nic moc...hmmm, pokračuju ve smutnění a najednou mě to "napadne", zacvič si. To je ale pitomost..ale než se stačím rozkoukat... hmitám nohama, dělám dřepy apod. Při tom stíhám palačinky obracet. Když jsem "docvičila", cítila jsem se jako plavec, který dlouho plaval pod vodou a znovu nabral kyslík. Bylo lépe, mohla jsem znovu vidět obyčejné věci neobyčejnýma očima :-). Oběd se povedl. Holky pomlaskávali, kdyby takhle baštily pokaždé. Odpoledne jsme jeli dokoupit pár drobností. Andulka vyvezla i Anetku a tvářila se jako pravá maminka. V obchodě si vybrala pár sladkostí. Uložila si je do košíku pod kočárek společně s pitím pro panenku. Pomalu jsme se přesunuli na hřiště, vytáhli kyblíky, bábovky a mohli začít s "vařením". Večer holky docela rychle odpadly, což bylo fajn, protože se u mě zastavila Zlatka na kafčo...a pak, vyžehlila jsem docela slušnou hromádku prádla!

Všechno kvete (11.)

Dneska jsme do dopolední školičky nedojeli. Andulka měla těžkou noc. Budila se hrůzou a pronásledovaly jí ošklivé sny. Nakonec se zachumlala pod mojí peřinu a vyčerpáním usla. Celá se klepala chuděra. Vzpomínala jsem na svoje "koncentrákové" strašáky, z kterých bylo někdy těžké procitnout. Možná si Andu začíná uvědomovat některé souvislosti mezi životem a smrtí. Tyhle nástupy a první břemena bytí mají někdy docela strašidelný nástup :-O. Co na takovou otázku o smrti odpovědět...byli jsme a budem?...užívej dokud jseš a pak nic :-O?...snaž se a vyhraješ?...buď lepší a budeš ještě lepší?...jak si kdo ustele, tak si lehne? nebo... ztrať svou duši pro Ježíše a získáš ji...vem svůj kříž a následuj HO...žij milosrdenství né oběť...nejprve si vyndej trám ze svého oka, než někomu začneš lovit v tom jeho třísku...miluj blízké, jako sám sebe...druhým odpouštěj a bude ti odpuštěno...jseš protože ON je, který je. Mám radost, život má do puntíku svůj smysl! Záleží na všem a to co se zdá mnohdy jako maličkost, naroste ve věčnosti do vzácných rozměrů.

Jak tedy píšu, ráno nedopadlo, ale odpoledne se nám vydařilo. Byli jsme se projít, pohrát na hřišti a v posledku koupit samotvrdnoucí bílou hmotu na výtvory :-), které se můžou ještě dovybarvit podle autorovi fantazie.

Taky jsem si dnes stačila všimnout, jak se mění naše sídliště. Je pořád poznat, že nás tu žije spousta lidstva na hromadě, ale víc se dbá na čistotu ulic. Vídám zahradníky jak vyklízejí a sekají náš trávník pod balkonem. Pravidelně tak mizí spousta igelitových tašek, pytlíků a PET-lahví. Snaha zlepšit místní prostředí trvá docela dlouho. Já sama jsem byla dost skeptická a někdy jsem i reptala, že výdaje na údržbu jsou tu vyhozené peníze. Zdá se, že uklizeno nemá rád jen pan starosta :-). Díky tomu se zvedla nálada k zvelebování a paneláky obklopují záhonky prvních nadšenců.

...a hurá ven (10.)

I když ráno a vůbec celé dopoledne nasvědčovalo tomu, že tu máme další ubrečený den, bylo nakonec hezky. Oteplilo se! Pískoviště i houpačky stačily oschnout. Domluvili jsme se s Ivet, že vezmeme děti ven společně. Cestou se stavujeme ještě v second-handu, zkouším jestli se mi nepodaří pro Majdu vyštrachat nějakou příjemnou fleecovou bundičku na zip. Nic.., ještě nakoupíme v Penny. Přišla :-) chuť na perník a tak doplňujeme zásoby, aby bylo z čeho tu dobrotu udělat. Hotovo..Andulka chroustá Milenu za snědený oběd a jak se blížíme ke hříšti přidává na tempu. Potkáváme Víťu s Vilíkem. Děti se spolu moc neznají, ale po chvilce to není překážka pro honičku nebo vláček na klouzačce. Majda, jak jinak..:-/, se trochu nudí, pokračujeme proto procházkou až do leso-parku. Zřejmě normální jev, ale "venčení" holek s klučičím doprovodem je prima, dá se říct, že se mi to "osvědčilo", míň hádek, tahanic a konfliktů. Přesto bych Andulce přála i blízkou holčičí kamarádku...

Celou akci, pak končíme u kluků doma, kde si děcka společně staví z Lega. Majda co chvilku něco zdemoluje. S tím se ale počítá, takže výtvory mizí na vyšší místa kam "king-kong" nedosáhne. Večer se přesouváme domů...hned je líp, když se může ven. Jsem zvědavá jak to léto tento rok udeří.

Kapky (9.)

Dopoledne zaskočím s holkama přes ulici k mojí oční doktorce na vyšetření. Rozhodla jsem se nosit vedle brýlí ještě kontaktní čočky. Alespoň na léto, kdy praží slunce. Už několik roků si slibuji, že tenhle krok udělám a pořídím si pořádné sluneční brýle. Tak snad letos, ale bude to vůbec zapotřebí? Celý den se tak trochu přesouváme po bytě. Majda dnes dokonce spí i odpoledne. Ven se opravdu jít nedá. Trochu zvažuji ten pogumovaný komplet, co jsem zahlídla v Kik-oblečení. To bychom pak mohli ven s jednoduchou ideou dětí z deštných pralesů..brouzdat loužemi a užívat si tu padající vodu. Nic takového se nekoná, končíme u knížek, pohádek..apod.

Během dne se mi podařilo nakouknout do knížky Naše dítě-rozvoj osobnosti od Fragmentu a jak jsem slíbila, tak tady je pár postřehů pro děcka 3-5 let:

Pohybové schopnosti: S jistotou se rozběhne a zastaví, rychle uhne, cválá, poskakuje. Dokáže vyskočit do výšky a náraz při dopadu vyrovná tím, že pokrčí nohy v kolenou. Při chůzi do schodů a ze schodů střídá nohy. Hodí míč na krátkou vzdálenost. Chytne velký míč, který mu hodíte přímo do náruče. Dítě chodí po nízké zídce, vyšplhá po žebříčku na klouzačku, šplhá po velké prolézačce, jezdí na kole, při hře na honěnou uhne a nosí objemné hračky. Je schopno se učit plavat, bruslit, lyžovat, tančit a skákat na trampolíně.

Souhra ruka-oko 3-6 let: Nakreslí srozumitelný obrázek, tiskacími písmeny se podepíše, skládá puzzle, samo se obleče (s knoflíky je to horší). Staví z malých dílků stavebnice a zvládne práci s jednoduchým šitíčkem.

Na cestě k tvořivosti 3a1/2-5 let: Některé části těla můžou chybět, přítomné partie však kreslí na správném místě. Na trup někdy zapomíná, ale dolní končetiny umístí dole a horní po stranách. Kresby jsou propracovanější. Každý nový detail nakreslí veliký a v nesprávném počtu, takže lidé mají tři ohromné prsty a domy jsou přecpané okny. Oči znázorňuje spíše kroužky než tečkami, umí nakreslit vlasy, krk, knoflíky a kolena. Vyválí kuličky a válečky a vytvoří z nich postavičku. Zmáčkne kuličku, udělá z ní placku a klade na ni jako na talíř válečky-párečky. Svá díla chce uchovat. Modely dítěte jsou stále dokonalejší a pečlivější. Vytvoří celou řadu postaviček a zajímá ho co se stane, když smíchá všechny barvy plastelíny dohromady. Každá nová technika ho zabaví na spoustu hodin, kresbičky jsou stále dokonalejší..výsledky výtvarného úsilí vystavujte nejen v dětském pokoji, ale po celém bytě. Pokud dítě kreslení nebaví, nenuťte ho, ale pokud ho baví, chvalte ho a velmi ho v tého zálibě podporujte.

Poznání věcí: Začíná počítat a chápe význam čísel. Dokáže srovnat tři až čtyři věci.

Intelekt: Kapacita paměti se rozšiřuje a dítě jedná podle určitého vnítřního sledu myšlenek a souvislého plánu. Definitivně přestalo mluvit v holých větách. Argumentuje a řeší problémy. Chápe pravidla. Dokáže říct, co si myslí. Předstírá, debatuje a zdůvodňuje. Napodobí, co vidělo včera. Je stále primárně ovlivňováno tím, co vidělo. Myslí si, že je středem světa a že neživé předměty jsou živé.