Znáte ty dny ? (1.)

Probíhají v průměrné pohodě s občasnými záblesky blaženosti. Když už se schyluje k večeru a máte pocit, že pohádka před spaním bude tou třešničkou vašeho společného dne ...přiletí facka. V našem případě Andulka ucpala pračku resp. přívod vody svým umělohmotným rajčetem z dětské kuchyňky. Znamená to, že přijde usměvavý pan opravář od vedle z paneláku (kde máme servis praček) a za nějakou tu 500 rajče vyloví. Nejsem ten typ, který by si nechal pro pár korun vrtat koleno. Na druhou stranu mě nesmírně "bolí" vyhozené peníze a zbytečná práce. Výstražně plácnu Anni po zadku. "Tohle už, prosím, vícekrát nedělej!" zvyšuji hlas...je smutná a propuká v jekot, všechno ostatní co děláme je už bez komentáře. Mlčím a ona ví, že se zlobím. Takhle to nemůžeme skončit a začínám vyhlížet milost pro tuhle chvíli...nakonec se zadaří, objímám ji před spáním a ujišťuji, že ji mám moc ráda..pračka je něco, co se dá nahradit, ona NE.

Původně jsem měla v plánu napsat ale o něčem úplně jiném :-). Neva tak jen krátce... máme takovou miniaturní zahrádku, kde pěstujeme hrášek a pár kytiček. Je to čtrnáct dní co jsme zasadily ty zelené kuličky do země. Sledujeme jak rostou a kdy se hlína začne zvedat pod náporem nových rostlinek. Při dnešní "návštěvě" jsme udělali pár snímků, protože máme radost, jak nám ukazují lístečky. Jsem docela zvědavá, jestli dojde i na sklizeň, jestli tomu tak vůbec můžu říkat.

Cesta z města

Je sobota nasedáme všichni do auta a vyrážíme na výlet k dědovi a babičce. V ruce tisknu fotoaparát a mezi nohama svírám tašku s kytkou...popřeju mamče k jejímu svátku, Andulka jako projev díků za babičku dodala sluníčko z terakoty. Je nádherně, pozoruji míhající se stromy a zářivě žlutá pole řepky. Netrvá to dlouho a vysedáme u starého domečku s červenou střechou, dřevěným plotem a zahrádkou, která jednou bude malebná, ale zatím ji tvoří haldy hlíny a kamenní různé velikosti. Copak Andu ta si s tím hravě poradí, ale s Majdou to bude náročnější. Je teprve úplně na začátku s chozením. Do toho všeho Bety a její psí láska. Její mateřské pudy jí velí takové lidské mládě neustále oňuchávat a olizovat...už nám běží naproti. Lítá, kňourá a trochu se škrtí dědovi na vodítku. Brzo se ale zklidní a stane se z ní milá společnice. Holky jí občas provokují a rychle se dotknou jejího kožíšku. Doma zvíře nemáme. Takže pejsek je u nás rarita. Pěkné počasí trvá. Holky navlíknu do tepláčků, kecek a jdeme na dvorek. Děda přinese ze sklepa starou tříkolku. "To je prima", vyjekne Anni. Moc se těší na kolo a učí se šlapat. Majda mezitím  ryje rukama v zemi a pokračuje ve svém orální období :-O.

 

Je trochu nabroušená, protože na rozdíl od domova tady nemá moc volnost k pohybu. Pořád ji někdo bere za ruku a směruje..chvílema se dá do hlasitého křiku. Postupem času s Mirkem zjišťujeme, že bude snad lepší vyjet s kočárkem na procházku. A nelitovali jsme....

Kdo chce kam, pomožme mu tam

Dovětek by mohl znít, ...aneb co se stane, když se mamina dočká kýženého volna a chová se jak utržená ze řetězu :-).

Pátek je fajn, s Mírou se střídáme o hlídačku. Já většinou jezdím s Andulkou do dopolední školičky. "Mamí, budeš tam chvíli se mnou, viď ?", žebrá Anni a já přikyvuju, že teda jen chviličku a pak že si půjdu něco zařídit. Zní to tak důležitě, usmála jsem se v duchu, přitom jen tak zevluju, sem a tam nakouknu do nějakého levného odívání. Dneska to ale bylo jinak, měla jsem choutky na nějakou změnu image. Nakonec jsem skončila v kadeřnictví :-O.

"Tak jak to provedeme", pronese nedočkavě postarší paní kadeřnice. Rychle skouknu její květák na hlavě a slyším jak říkám tu osudnou větu: "Prosím ofinu, nechám to na vás." "Teď vám něco ukážu!", pokračuje "květák", zakroutí poměrně dost mých předních vlasů a hodí zkušený pohled na babičku, která si užívá zrovna svojí ondulaci. Šmik..šmik..slyším, jak se snaží přepyžlat moje vlasy. Nezmůžu se na slovo..ale už je dokonáno, vypadám jako pitomec. Mirek mě přerazí, blesklo mi hlavou. Nejen, že mi ofinu vždycky rozmlouval, ale tohle myslím předčí jeho obavy. Při pohledu do zrcadla zavzpomínám na to, jak jsem se snažila Andulku poprvé ostříhat, vrazím paní kadeřnici 50 Kč do ruky a mizím. Nejraději bych do kanálu...

PS: fotografie není moje ..autora a odkaz už nemám :-(

Domácí vězení

Ráno jsem se cítila jak stařena... noc byla krušná. Zimnice a teplota střídavě budila mě i Majdu, proto jsem místo ranní kávy volila již zmíněný životabudič. Ani jsem si nestačila všimnout, kdy dorazila úleva. Ranní kolotoč se zpomalil až v pokročilém dopoledni, takže příjemné pocity jsem zaregistrovala až u žehlícího prkna, kde je sil taky zapotřebí. Je to tutovka, pomyslela jsem si, budeme zase doma: ...holky na mě neustále zavěšený a plný energie, protože ta jim začíná ubývat jen při teplotách nad 38.C. Co budeme dělat? Anni zatím sleduje svůj pořad, ale ještě 8 hodin nám zbývá do večerky. Nakonec bereme pastelky a blok, modelínu, knížky a nabíráme Majdu...a tady začíná legrace. Majda chce všechno dělat s námi ale po svém!Pastelkami maluje po stole, stěně..obličeji, modelínu chce zásadně a jenom poobědvat. Knížky otáčet, trhat, cucat, muchlat ...rychle skáču a zachraňuji ty půjčené z knihovny. Andu je trpělivá, ale kapku už znechucená. Vytahuje lego a leporelo, kostičky a panenky. Zírám jak ségru uhrane jinými předměty, a tak se spolu můžeme něčemu konečně věnovat. Když už vyčerpáme denní příděl "četby a tvoření" a jsme už dokonce i po obědě, dumám nad tím jak pokračovat. Je mi znovu trochu blivno. Naleju do sebe další hrnek fialové tekutiny, svalím se na zem s foťákem v ruce a hrajeme hru: Mami vyfoť mě takhle ...pár obrázků tu můžete vidět. Holky jsou nadšený, pro snímek všechno. A tak utrácíme čas až do večeře. Když už leží v postýlkách, přemýšlím nad Aničkou. Je prima, že je v kontaktu s Majdou. Určitě jí to svědčí v mnoha směrech, ale přeci jenom jsem zahlídla, že mi schází zkušenost i rozhled v tom, co a jak takové předškolní dítko baví, 3 roky už máme přeci jenom za sebou!

Půjdu to naštudovat :-) a dám vědět novinky co mě nějak posunuly dál. Ty prvorozenci to mají těžce neprošlapané....

Nudle všude přítomná

Co dodat, v mnoha podobách nás pronásleduje od včerejška, teď už rýmuje nejen Andu, ale i Majda. V mém případě byla snaha nepodléhat. Nicméně společnost mi dělá Coldrex horký nápoj...a musím dodat, že tu tekutinu bych tak snad ani nenazývala. V čem vidím pozitivum je to, že Majda se při tak příkladném smrkání sama o smrkání snaží. Soustředě si přitáhne krabku s papírovými ubrousky a jeden vytáhne, přiloží k nosu, z hluboka se nadýchne pusou a .....stejným otvorem i vydýchne...proč to nejde kouká se zkoumavě, mezitím co přiskakuju a otírám jí nos. Venku je zataženo a zdá se, že bude pršet. Aspoň, že to počasí stojí za nic :-).

...a všechno je jinak

Nezastavit se, vyvíjet se, měnit se....no jo, je to tak, změnila jsem šablonku :-). Poslední dobou jsem se do blogu vracela jako do pokoje, který má sbaleno. Přes sedačku, stůl, knihovnu a židle je přehozena bílá látka. Je na čase jít, nemám pocit smutku ani chuť se loučit.

Snění

Jsou 2 hodiny odpoledne a já se snažím usnout. Vůbec mi to ale nejde. Jsem docela pod tlakem, protože taková příležitost k odpočinku se nesmí promarnit :-). Moje myšlenky kmitají všemi směry, co ještě musím sfouknout, kolik hromádek prádla, co zítra k obědu a jestli mám před vytíráním ještě raději vyluxovat.

Nakonec jsem se zasekla na myšlence, že si musím udělat čas a vysbírat na naší panelákové "zahrádce" ty odporné igelitové pytlíky, co vlají každou chvíli jinak podle toho, jak fouká vítr....a pak si už na nic moc dobře nevzpomínám, jen....natahuju gumové rukavice, beru velký pytel na odpadky a konečně odcházím před náš panelák vysbírat ten binec. Jak sbírám, začnu přemýšlet o Bohu...., kde je ten můj Pán? Krčí se někde mezi mými starostmi, stojí frontu na moje city nebo je v mém životě na prvním místě...moje hloubání přeruší krásně rozkvetlý strom. Pozoruji tu nádheru a "slyším"....není na prvním místě, je Tím jediným co vlastně mám. Bez něj by ztrácelo smysl a záměr všechno kolem mě včetně života, který mi svěřil...

Jasně, sním nadšeně dál, je to můj Počátek i Konec a "běžím" po cestě z bodu A do bodu B. Ale těsně před cílem se zastavím. Tady něco neštimuje... jsi na začátku, jsi na konci...."byl by problém, kdyby se jednalo o kruh, kde počátek i konec by byl jedním bodem, má to své výhody, můžeme kdykoliv navázat a cesta potrvá věčně, ozvalo se". "To by bylo prima", řekla jsem potichu a přejela pohledem čistý trávník. Nakonec jsem v okně zahlídla Andu, jak mi nadšeně mává. Když jsem se vracela, přiběhla mi otevřít: "Mamí - mamí, baví tě sbírat odpadky?" Stojím překvapeně a nevím co říct: "asi jo" odpovídám a směju se.