Zahrada

Běh věcí přirozený, ale nečekaný, krásný i smutný zároveň. Babi, moje vitální a nezlomná babi nějak nechce o životě ani slyšet. Přemlouvám..domlouvám. Deprese je potvora. Krade, kde se dá...nedovoluje vidět věci tak jak jsou. Překrucuje, tiskne ke zdi až se dech tají. Nechci aby to vzdala...takhle..s černou páskou přes oči. Tuhle zahradu mi s tátovým souhlasem svěřila. Ráda bych jí dala do původní podoby. Ráda bych, aby jí viděla znovu rozkvetlou, ráda bych, aby mohla vidět..skutečně vidět, že věci nekončí, že je tu Někdo milující, že je tu Někdo.. kdo smázne každou slzu, Někdo.. kdo nebude počítat její chyby, Někdo ..kdo jí pomůže překonat "jámu", Někdo ..kdo jí připravil příbytek, Někdo..v kom se zase potkáme!

Tohle místo-halda vzpomínek. V letech našeho Matěje jsem se tu batolila i já. Útočiště..věci se tu prostě zpomalit musí..bo nemáme koupelnu..jen tu venkovní :), vodu pumpujeme ze studny, vaříme na kamnech a nádobí se meje samo..teda vlastně ne!

 ...jak si vyladit tatínka

 ...tady dole měl děda záhonky s mrkví, saláty a kedlubnami. Úplně dole byla zobací sekce s rybízem, angreštem, hráškem a sousedovic třešní :).

 ...mela, Matěj bulí a bojí se divošek