Majda dnes poprve vyběhla s babičkou sama...do divadla. Byla to událost. Ladily jsme spolu šatičky, střevíčky, sponečky. Nadšení se mísilo se strachem. Když se ale babi objevila ve dveřích zahlídla jsem její šťastné oči. Natáhla ruku s příslibem, že to všechno zvládne, že je přeci velká holka. Nebylo už pochyb...jediné batole, které mi tu zbylo je junior.
Po obědě přidáme do tašky na cestu do "ovčína" foťáčky. Malošek pěkně dříme v zaparkovaném kočárku. Každá z nás se přesouvá ke svým záběrům..ukazujeme..povídáme. Z prvotních pocitů osamění zůstala pozornost směrem k našemu tahounovi smečky. Bez ruchů a vzruchů!
U oveček jak jinak..než plno. Ale i z druhé strany byl o nás zájem. V ohradníku vedl elek. proud. Varuju ..přemýšlím kudy. Než stačím něco navrhnout vidím letící mrkvovou nať. Ovce, která si byla skoro jistá slibnou budoucností, nepohne ani brvou, čeká, kdy to konečně přijde...a takhle to dopadlo
:-)
OdpovědětVymazat