říjnové drobnosti

Světla zase ubývá. Z letního vánku jsme rychle naskočili do ledové fujavice. Jsem šťastná, že všechno co je potřeba na zateplení pro Matěje už mám pod střechou. MaM kapsa mi připadá úžasná. Vím, že se spíš dává přednost společnému oblečení, ale já docela vítám, že se můžu navlíc i do něčeho jiného, než jen do bundy se vsadkou. Někdy vezmu zimní (je z látky a neklouže)..někdy Gore-texku. Jediné co mě ještě pálí je pláštěnka pro dva. Bazarově se mi jí nedaří sehnat a nová není jen za hubičku :(.
Rituály kolem školky a kroužků mě chytly za srdce. Nejsem úplně chaotik, ale k mému překvapení mě nucené přesuny dokázaly zdravě nakopnout. Jsme více venku...více mezi lidmi a vůbec den probíhá nějak veseleji. Poznávám další maminy..někdy i s rodinou. Nejvíc mě pobavila Lenka. Ženská, která mě u dveří do MC bujaře vítá jako bychom se znaly od dětství. "To bude omyl", snažím se jí zastavit v jejím rozjezdu..."Jmenuju se.".. "To je fuk, stejně si jména nepamatuju"..uzemní mě. Už se nebráním. Se zájmem sleduji její upletené poncho s háčkovanou čepicí. Je to jasné, říkám si pro sebe, je to "anděl" co mě konečně naučí plést a háčkovat. Ve dveřích se domlouváme jak to provedem. Teď jen nakoupit materiál a moje první jehlice a háčky.
Dalším človíčkem, kterého ráda vzpomínám je Renata. Když jsme si vyměnily čísla na písku, nedoufala jsem, že se brzy uvidíme ...a už vůbec ne v kostele. Díky ní jsem poznala partu místních rodičů-nadšenců. Strávili jsme společně jedno sobotní dopoledne na dětské olympiádě. Hezká akce ..vzpomínala jsem Gabro, která ve svém volnu podobné "zážitky" připravuje pro MUM. Holky se dokonce umístily..sláva veliká. Akorát Majda okouzlená  občerstvovacím stolem se nedala přemluvit k převzetí ceny.

 
V našem bio-obchůdku se nově objevila možnost odebírat bedýnky. Dneska jsem vyzvedla první. Přišlo zelí, cibule, česnek, brokolice, petržel, celer, mrkev...a dýně hokaido :-OO. Hned jsem poprosila alternativně vyhlížející slečnu za kasou o radu, co s takovou dýní udělat. Mrkala na mě přes obří lennonky. Byla to shodou okolností její nejmilovanější zelenina, takže jsem dostala tolik možností, že si pořádně nepamatuji ..skoro na nic. Brokolice (díky nehnojení) byla velká tak z jedné třetiny té, co se dá koupit v obchodě. Každý kousek jsem strčila k nosu. Jsem blázen do vůní...běžně dostupná zelenina nebo ovoce mi přes svojí lákavou podobu nijak zvlášť nevoní, někdy mi chybí i jejich specifická chuť (to jsem zaznamenala hlavně u brambor). Zeleninu chystám hlavně pro první Matějovy příkrmy. Letí to..už kroutíme 6 měsíc a chlapečkovi se zvyšuje apetit. Na večer dostává kašičku, aby se mu lépe dařilo v noci spinkat. Zdá se, že to pomáhá. Jídlo je pro něj zdroj "všeho" potěšení. Já si na oplátku užívám tu jednoduchou rovnici mezi plným pupíkem a blaženým úsměvem na tváři.