2 roky s Matějem

Změna

Nechala jsem se oškubat jak kuře a je mi fajnově. Volná hlava...taky jedno možné řešení jak vyhlížet změnu situace.

Jedno líné pravidlo

Nikdy jsem nečekala, že k tomu dojde...tajná likvidace hraček. Překvapil mě akorát junior, ale ten je ještě mojí záludností nedotčen :) a se vší prostotou mi pomáhal s přesunem do igelitových pytlů. Plast..balast, tisíce titěrností..všechno letělo do koše. Zůstávají časem prověření oblíbenci. Cítím tu úlevu na duši a lačné oko, které "hlásí"...všem dnům ještě není konec. Bude, bude ještě jedna vlna. Našinec není z těch puntičkárů, kteří vědí. Možná proto si tak troufám s klidným svědomím, že nebudou smutnit!

Nést svůj kříž ..i v den odpočinku?

fotografie Anny Voskampové

I tehdy...je to přeci břemeno lehké, které netlačí, netíží. Není to dřina. Je to záchrana. Je to "jen bolest", která rodí hlubokou radost. Je to bolest, která mi bere vlastní hrdost, ale naplňuje mě vděčností. Bere mi sen, abych mohla prožít svoje poslání. Nechává mě samotnou, abych hledala Jeho Lásku. Dopouští nejistotu, abych žíznila po jeho Slově. Je plná slávy... a vzala na sebe podobu kříže.

Jak "krmím" svojí semetriku

Naposledy jsem si letmo přečetla článek v Marianne, který začínal slovy u fotografie "Tak tobě se omylem vypnul telefon? Mně zas omylem spadlo kladivo na tvou retro televizi po dědovi...". Měla jsem pocit, že už nemusím číst dál. Slzy od smíchu, které mluvily za moje odhalené pocity, setřásly vážnost tématu. A jak se ta potvora dere na svět? Stresem! Po kapkách jak jed. Když není dostatek vůle i chutě. Dokáže toho napolikat na pořádný průšvih. Poslední dobou z toho rodinného mála (kvůli M. studiu) nezbylo téměř nic.Míjíme se při předání štafetového kolíku..někdy s úsměvem někdy jen pohledem.Provoz běží srdce leží. Trvá to dlouho. Je před námi poslední měsíc ..státnice, obhajoba. Ale celá moje semetrika se vzpíná a ráda by upustila páru. 

Dny skřípou a já je počítám na minuty. Holky tuší. Večery nenechají náhodě. Vyžadují modlitbu..hladí mi hlavu a žehnají mi.Ve vlasech mi nechají pár pusinek nebo mě drží za ruku. ON je tu se mnou skrze moje děti...vypadají tak nezasvěceně, ale slova k nebi jsou přímo mířeným lékem pro mojí duši. Působí jako protijed, takže mě zalije vděčnost za tuhle pomoc. Cítím se jako slepý, kterého převedli přes ulici. Jsem bohatší o zkušenost, že když nemůžu volat..otevře Bůh pusu klidně někomu jinému.

Sladkou dobrou :-)!

Elixír mládí

Když jsem v bankomatu roztržitě zapomněla kartu, rozeběhla se za mnou jedna ochotná duše. Obracím se. Je ráda, že se jí podařilo mě konečně zastavit. Pak jí sklouzne pohled na můj krk ..."slečno" říká zadýchaně a podává mi ji do ruky. "Slečno zapomněla jste jí vyndat" ..opakuje směrem ke skoro-čtyřicátnici se šedivým vlasem. Takže žádné anti-krémy, ale kombinace úsměvu a infantilní bižuterie. To jsem nečekala :-).

Děkuji ...i já. Za tak krásné vyznání. "Mami je to i za mytí nadobí, prání prádla a jídlo" upozorňuje důležitě Andu...takže all inclusive, to ale úplně mění situaci :-)

Pršání šeříkové

Fotografiluze...takže lehce prosvětlím, zvýrazním barvu i kontrast, oříznu a máme tu něco, co jsem ve skutečnosti vidět chtěla :-)..je to tak špatně?

 Dopoledne v dinoparku...bavilo