~this moment~

Nalezenec

"Oblečení a jeho koloběh"..nekonečné téma..přesuny zimního do kumbálu, třídění krabic ve skříni..modní přehlídka..selekce velikostí. Mezi krabicemi vypadl igelitový chuchvalec přímo mně na hlavu. Byl to Medoušek, Medýsek nebo Medouch..to když zlobil. Dostala jsem ho od dědy, když jsem byla rok stará.

Teplo a kvítí...mizíme mezi stromy co to dá.

Tady si nejsem jistá..typuji bílou sakuru..moc krásná.

Na zemi žlutá sluníčka podbělu...a zlatý déšť.


Sakury růžové...princezny, některé z nich mají větve pár metrů nad zemí. Květ za květem jako závoj.

Softshellové počasí

 

...to je počasí, u kterého máte dojem, že se neumíte obléknout. Pocit, že se zpotíte se rychle mění v obavu, že prochladnete a mohly byste ulehnout s teplým čajem na břiše. U dětí to platí dvojnásob. Zmateně jim vnucuji větrovky, čepičky.., abych je mohla za pár minut uložit zpátky do batohu.

 

nahoru...a pak zas dolu

kolo-točí

rozvoz písku...zdarma :)

skákací panák

Čekání

V lese ještě čekají na teplejší dny, ale před naším domem se už kvete.

Jarní úklid jinak

Nevěřím na lehký život, ale v ten šťastný ano. Bývá někdy za naší představou, nechutí udělat věci jináč...mám čas hledání. To slovo už samo o sobě nepřináší absenci pocitů jako je frustrace, stereotyp..nebo vnitřní slepota. Objektivní příčiny, proč k takovým turbulencím dochází, tu jsou, ale moje snaha o sebezpyt mě obvykle dovedla k nudné sebelítosti...nejsem psychlolog. Takže opouštím analýzu a vracím se k osvobozující Cimrmanově teorii poznání (viz.pod čarou). Vím, že nevím nic. To je hodně znejišťující a na nějakou minimální chvíli mě to zabaví, než si začnu pohrávat s nepřesnou pravdou. Jenže právě ta chvíle, ta chvíle relativního klidu někdy dokáže divy.
Mimo jiné "končím s" (měním nadpis) WorkingMama..ta holka je už prostě unavená :).
...a s tím úklidem to moc nepřehánějte :)...

---

CIMRMANOVA TEORIE POZNÁNÍ
TEORIE POZNÁNÍ
Dle F. C. Bohlena                                           Dle J. Cimrmana
PRAVDA - nepřesná                                           OMYL - přesný
ZPŘESŇUJEME PRAVDU                                          VYVRACÍME OMYL
VÍME VŠE                                                    NEVÍME NIC
Podle vulgárního materialisty Bohlena je základním pojmem našeho poznání PRAVDA, i když Bohlen připouští, že je zpočátku NEPŘESNÁ. Cimrman naproti tomu říká, že základním pojmem poznání je OMYL, zpočátku samozřejmě PŘESNÝ.
Jak se naše poznání prohlubuje, dostáváme se do druhé fáze poznávacího procesu, v němž podle Bohlena ZPŘESŇUJEME PRAVDU, kdežto podle Cimrmana pouze VYVRACÍME OMYL.
Konečným cílem našeho poznání je pak podle Bohlena stav, kdy je pravda už naprosto přesná a my. VÍME VŠE Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen a my NEVÍME NIC.
Ovšem pozor. Já bych nerad abyste Cimrmana pokládali za nějakého agnostika či nihilistu. On chápe poznání jako proces v podstatě pozitivní, při němž se vymaňujeme z počátečního omylu, abychom - jak doslova říká - "stanuli nakonec před tváří Všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To, že na konci poznání nevíme nic, je jen logickým důsledkem jeho externismu. V procesu poznání se totiž, jak jsme si ukázali na této křídě, blížíme k místu, kde věc není. Dojdeme-li tedy až k objektu samému, nedostaneme se, jak tvrdí Bohlen, k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu nevíme sice nic, ale zato to víme správně.
Opět se tu ale vyskytuje příslovečný cimrmanovský rozpor (Cimrmanscher Widerspurch): jeho teorii poznání lze aplikovat na celé jsoucno, ale s jedinou výjimkou - a tou je Cimrmanova teorie poznání samotná. Aplikována sama na sebe sebe samu totiž vyvrací: buď je OMYLEM, anebo ji NEVÍME.
Avšak Cimrman si i tady věděl rady. Těsně předtím, než vyslovil svou finální větu NEVÍME NIC, udělal tzv. KROK STRANOU. Tím stanul - ovšem jen na chvilku - na půdě vulgárního materialismu, odkud mohl svou teorii poznání uznat jako objektivně pravdivou
Závěry obou teorií spojil pak Cimrman ještě tzv. DVOJTEČKOVÝM OPERÁTOREM, který oběma protichůdným tvrzením dává společné vyústění slavnou filosofickou větou: VÍME VŠE: NEVÍME NIC.

Hlavně barevně

Je to několik měsíců, co jsem četla u Wlčice o její slabosti pro kancelářské potřeby, a protože i u mě slovo papírnictví rozechvívá všechny struny, byla jsem trochu rozpačitá, že se mnou její vyfocené desky, lepítka nebo zvýrazňovače nedělají vůbec nic.  A zjištění přišlo až následující dny. Moje úchylka patří potřebám výtvarným. Malou radost jsem si udělala a zkusila eco-pastelky s přírodními pigmenty (ty dole). Jsou nedostupné pro nenechavé dětské prstíčky. Když je chuť, obrázkuji jen tak pro radost.

Cestou do ovčína

Majda dnes poprve vyběhla s babičkou sama...do divadla. Byla to událost. Ladily jsme spolu šatičky, střevíčky, sponečky. Nadšení se mísilo se strachem. Když se ale babi objevila ve dveřích zahlídla jsem její šťastné oči. Natáhla ruku s příslibem, že to všechno zvládne, že je přeci velká holka. Nebylo už pochyb...jediné batole, které mi tu zbylo je junior.
Po obědě přidáme do tašky na cestu do "ovčína" foťáčky. Malošek pěkně dříme v zaparkovaném kočárku. Každá z nás se přesouvá ke svým záběrům..ukazujeme..povídáme. Z prvotních pocitů osamění zůstala pozornost směrem k našemu tahounovi smečky. Bez ruchů a vzruchů!



U oveček jak jinak..než plno. Ale i z druhé strany byl o nás zájem. V ohradníku vedl elek. proud. Varuju ..přemýšlím kudy. Než stačím něco navrhnout vidím letící mrkvovou nať. Ovce, která si byla skoro jistá slibnou budoucností, nepohne ani brvou, čeká, kdy to konečně přijde...a takhle to dopadlo