zamčení blogu

Internet se čím dál víc stává místem pro setkávání. Některá jsou prima..povzbudivá. Mohla jsem tu poznat spoustu skvělých lidí...ale spousta jich taky nakukuje stejně jako já bez nějaké konkrétní vazby. Nestalo se nic dramatického nebo špatného. Jen mě zaráží rozdíl mezi čtenáři a statistikou blogu. Zjistila jsem, že mě ta anonymita dráždí natolik, že jsem se začala bát o svojí rodinu. Moc ráda bych ale zůstala ve spojení s blog-přáteli!! Kdo bude chtít, může mi napsat svůj kontaktní e-mail na workingmama@email.cz , ráda pošlu pozvánku

Alois Nebel soundtrack

Capáčky do zimy

Tyhle capáčky na mě "vykoukly" z hromady na dětském bazaru. Moje nadšení neznalo konce. Hutná a hřejivá vlna vpletená do kůže z beránka. Kožíšek nožičky od spodu krásně hřeje. I když bylo venku kolem 0..nezklamaly!

Londýnská mlha a lenošení

Páteční ráno..bylo bílé, nebylo vidět ani na ulici. Mlha hustá, že by se dala krájet. Andu popotahuje a vypadá nemocně. Volám do školky, že nedorazíme. Uvaříme si konvici horkého čaje s citrónem. Vůbec mi nevadí, že se nebudeme hnát mrazivým ránem..užijeme si to. Budeme si kreslit, povídat ..lenošit, jíst dobrůtky a koukat na pohádky. Matěj spokojeně podřimuje v šátku, ale zdaleka v něm netráví tolik času jako v prvních měsících. Je rád za roztaženou deku ..chrástítka, super barevného dinosaura. Je to příjemná změna. Z 12 hodin nošení jsme se dostali na rozumné 4 hodiny denně.

 

Nejvíc frčí dřevěný panák. Byl to i Madlenčin favorit :). Má toho chudák za sebou docela dost.

           

Andulka začíná opisovat slova. Do čtení a psání se hrne samospádem. Kreslí trochu jinak než jsem byla zvyklá. Tvoří koláže..tvary..písmena. Postavu maluje s krkem, tělem i přibližně dlouhými končetinami. Madlenka obstojně vybarvuje. Snaží se dodržet obrysy a nepřetahovat.

Anni jako miminko ležela na dece sama v záplavě hraček. Madlenka se muchlovala s Andu a zdaleka se jí tolik cingrlátek na hrací plochu nevešlo. Matěj obvykle končí jen s jedinou hračkou sevřenou v ruce. Zbytek místa vyplní jeho sestřičky. Koulí se od jedné k druhé, cucá jim triko nebo tepláky..mezitím dostane nějakou tu pusu..pohlazení...a vlastně se vůbec nemá špatně.

 

          

Majda měla velkou touhu zkusit moje brýle. Bylo možné jí vysvětlit, že je nosí špatně? Ne! Je tak příšerně tvrdohlavá ...a zábavná!

o židličce a dětském vzdoru

A je tu zase pár změn. WinLive Writer mi stávkuje a mě nezbývá než zjednodušit design, vkládání fotek ...tj. situace, která mě dnes akorát popostrčí ze zaběhnutého stereotypu. Po první "ztrátě" šablony díky Blogger inovaci jsem už otrlejší a u srdce mě při podobných událostech nebolí :). Možná, že díky takovým smolařům Google umožnil staré šablony vydolovat..máme je momentálně v sekci design/upravit HTML..přímo pod tabulkou s kódem.

Tohle je moje poslední radost. Stála vedle kontejneru na vyřazený nábytek. Zmazaná všemi možnými barvami a s oprýskaným lakem. Jsem fascinovaná "náhodou", která tolik odpovídala mojí snové představě. V našem pidiobýváku mi chyběl odkládací stolek. Ale kde najdete kousek o rozměrech 50 na 50 cm. Podařilo se. Na vrchu je do dřevěného rámu usazený kachel z terakoty. Nemusím se tak obávat rozlitých čajů..koleček od neutřených hrnků.

Matýsek obstojně slintá. Pěst, prsty..oblečení..všechno jde rovnou do pusy.

Vzdor..proč se mu vlastně říká dětský ?

polévka z dýně Hokaido

Jestli si chcete užít podzimní neotřelou chuť a zaměstnat vaše pískle, pak vás tahle pochutina nadchne. Samotné vaření a mix trvá pár minut.. příprava surovin je ale zábava výrazně delší:)).Co budete potřebovat: středně velká dýně Hokaido, 3ks středně velké mrkve, jedna větší nebo dvě drobné cibule, svazek petržele, sůl+popř. koření fi Natural pod názvem "Horalka", olivový olej lisovaný za studena.

dýni omejeme a osušíme, odstraníme stopku a "bubáka", rozkrojíme na dvě poloviny, vyčístíme veškerá zrna, okrojíme slupku

do hrnce: dýni nakrájíme na kostičky, přidáme běžně nakrájenou mrkev, cibuli, kudrnku, lžičku soli + popř. koření "Horalka"..to vše zalijeme vodou tak, aby zelenina neplavala

od chvíle kdy se voda začne vařit počkáme 15 min, pak vypneme a necháme odležet ještě 5 min, pomixujeme ručním mixérem a nakonec přidáme lžíci olivového oleje

pokud nevyhovuje hustota nebo chuť, není problém si s polévkou ještě "pohrát", my jsme si jí jen tak pro ozdobu posypali sušenou pažitkou

dobrou chuť...

říjnové drobnosti

Světla zase ubývá. Z letního vánku jsme rychle naskočili do ledové fujavice. Jsem šťastná, že všechno co je potřeba na zateplení pro Matěje už mám pod střechou. MaM kapsa mi připadá úžasná. Vím, že se spíš dává přednost společnému oblečení, ale já docela vítám, že se můžu navlíc i do něčeho jiného, než jen do bundy se vsadkou. Někdy vezmu zimní (je z látky a neklouže)..někdy Gore-texku. Jediné co mě ještě pálí je pláštěnka pro dva. Bazarově se mi jí nedaří sehnat a nová není jen za hubičku :(.
Rituály kolem školky a kroužků mě chytly za srdce. Nejsem úplně chaotik, ale k mému překvapení mě nucené přesuny dokázaly zdravě nakopnout. Jsme více venku...více mezi lidmi a vůbec den probíhá nějak veseleji. Poznávám další maminy..někdy i s rodinou. Nejvíc mě pobavila Lenka. Ženská, která mě u dveří do MC bujaře vítá jako bychom se znaly od dětství. "To bude omyl", snažím se jí zastavit v jejím rozjezdu..."Jmenuju se.".. "To je fuk, stejně si jména nepamatuju"..uzemní mě. Už se nebráním. Se zájmem sleduji její upletené poncho s háčkovanou čepicí. Je to jasné, říkám si pro sebe, je to "anděl" co mě konečně naučí plést a háčkovat. Ve dveřích se domlouváme jak to provedem. Teď jen nakoupit materiál a moje první jehlice a háčky.
Dalším človíčkem, kterého ráda vzpomínám je Renata. Když jsme si vyměnily čísla na písku, nedoufala jsem, že se brzy uvidíme ...a už vůbec ne v kostele. Díky ní jsem poznala partu místních rodičů-nadšenců. Strávili jsme společně jedno sobotní dopoledne na dětské olympiádě. Hezká akce ..vzpomínala jsem Gabro, která ve svém volnu podobné "zážitky" připravuje pro MUM. Holky se dokonce umístily..sláva veliká. Akorát Majda okouzlená  občerstvovacím stolem se nedala přemluvit k převzetí ceny.

 
V našem bio-obchůdku se nově objevila možnost odebírat bedýnky. Dneska jsem vyzvedla první. Přišlo zelí, cibule, česnek, brokolice, petržel, celer, mrkev...a dýně hokaido :-OO. Hned jsem poprosila alternativně vyhlížející slečnu za kasou o radu, co s takovou dýní udělat. Mrkala na mě přes obří lennonky. Byla to shodou okolností její nejmilovanější zelenina, takže jsem dostala tolik možností, že si pořádně nepamatuji ..skoro na nic. Brokolice (díky nehnojení) byla velká tak z jedné třetiny té, co se dá koupit v obchodě. Každý kousek jsem strčila k nosu. Jsem blázen do vůní...běžně dostupná zelenina nebo ovoce mi přes svojí lákavou podobu nijak zvlášť nevoní, někdy mi chybí i jejich specifická chuť (to jsem zaznamenala hlavně u brambor). Zeleninu chystám hlavně pro první Matějovy příkrmy. Letí to..už kroutíme 6 měsíc a chlapečkovi se zvyšuje apetit. Na večer dostává kašičku, aby se mu lépe dařilo v noci spinkat. Zdá se, že to pomáhá. Jídlo je pro něj zdroj "všeho" potěšení. Já si na oplátku užívám tu jednoduchou rovnici mezi plným pupíkem a blaženým úsměvem na tváři.