Moje noční můra (40.-48.)

...koncem března se mi stále vracela myšlenka na dědovu zahrádku. Vydatně pršelo i svítilo sluníčko. Snažila jsem se ve svých představách dopátrat, jak rychle se asi posouvají centimetry trávy, ostružiní nebo šípkových keřů. Jestli my se vůbec dostaneme k vrátkům? Vyrazili jsme tento týden. Sebou beru i kočárek, jeden nikdy neví :), šátek je samozřejmostí...proviant. Na místě nás pozorovali sousedé. Do tváří jsem jim neviděla, ale nedala bych nic za to, že se na ních objevil údiv. Nás pět se mezitím brodí tou junglí. Holky každou chvíli vypísknou nebo žadoní o poponesení...kosím kočárkem kopřivy i trní. Jsem natěšená, že se snad podaří dát přírodě dostatečně na frak, proto juchám nad každým metrem, kde se dá normálně projít. Z dálky žehnám sekačce, která ....zdá se mi, úplně na takovou spoušť není zvyklá..nevzdávej TO! Matýsek při tom všem usíná v kočárku. Chápu se hrábíí...tvořím malé kupky. Chvílemi odbíhám k srpu. Je neuvěřitelné za jak krátkou dobu se ostružiní podaří přerůst celou zahradu. Prima na tom všem je, že s námi na zahrádku dorazila i igelitka špekáčků. Jen co to bude možné...založíme ohýnek..mno a pomějem se. Práce trvala celé 3 hodiny. Bylo jasné, že se musíme zastavit ještě další den neb bylo třeba dožvejkat ještě pár ostrůvků...zbytek pak do čísta na čisto. Anglický trávníček to nebude...asi nikdy.  

 

Po tom všem se nám podařilo zapomenout na čas ...a sobotu považovat za pátek. Ještě, že nám přátelé z chalupy zavolali, kdy tedy dorazíme.  Rychle balíme..stálo to za to děti si báječně pohrály..celý den venku. Zde naši milí ....jako vzpomínka

Velká sláva :)

This free ecard generated with Smilebox

Šátkové bláznění 3.

Tentokrát provedené s německou přesností a hlavně s ohledem na správný tělesný vývoj miminka!

Všechno možné (30.-39.)

  

Bylo to rušných 10 dní. Šestinedělí uteklo jako nic..Míra se nám "vrátil" myšlenkami domů. Ukončil tříleté studium úspěšně..dokonce výborně! Měla jsem radost a dmula se, jako by to bylo moje další dítě :-). Oba se silami v koncích jsme trávili společné večery povídáním o tom, co nás v posledním půlroce potkalo.

Konečně se tátovi náruče dočkal i Matěj. Nejenom to...zasvětila jsem ho hned do nejnovějšího domácího trendu, vytvořila mu na břiše kapsu, kde se pěkně ponosil. Je to pořád stejné s naším nošencem. Nic podobného jsem doma neměla. Kdejaká alternativní maminka by byla nadšená...já v tom holt tu krásu musím někdy objevovat. S kočárkem vyrážím už jen v případech, kdy potřebuji přesunout nákup nebo věci na hřiště. Načinčaná postýlka vypadá nezabydleně...kolotoč, který by měl zaujmout jeho rozkoukané oko, ho moc nezajímá. Je spíš rád, když se zahřejem pod mojí peřinou..vnímá můj dech. Víc než hračky ho zajímají moje divný oči (brýle) nebo úsměv s bílou řadou čehosi, co ještě nemá :-O.

Láme moje choutky se odlepit. I když jednou ...už krapet v zoufalství, jsem si dovolila bleskový opušťák. Rychle se loučím mezi dveřmi, chystám se na kopec za domem. Stoupám pomalu. Mokrá tráva mi chladí nohy...je plná trojlístků. Myslím na ně vlastně i tady. Nahoře se můžu zastavit....poslouchám..napínám uši jestli mi Táta něco nepoví, jestli mě nepotěší, jestli se "nedotkne". Šustí jen vítr ...je cítit jemné mrholení. Rozhlížím se, jestli nezahlídnu duhu.. nic. Jen z parku slyším shodou okolností po různu procházející se rodiče, jak na svoje dítka křičí...poučují je..manipulují...jsou zoufalí..nebo naštvaní stejně jako právě před chvílí i já. "Vůbec nechápu jak jsi nám mohl něco tak vzácného svěřit" tiše pronesu. Dostávám jednoduchou "odpověď": mateřství je pokořující...nedá se zvládnout...musí se jím projít..tady je moje ruka..tak už pojď

Táta dneska frčí

 

 

...sama sobě a možným případným zájemcům :) chci připomenout Den našich milovaných tatínků. Je to už zítra 19.6.2011 !!

Jak to dnes nazvat..(29.)

...napadl mě jedině..den mezi výkaly? S Magdou jsem to vzala na vážno, a protože nás stejně i dnes čekal pobyt doma (áách jo) sebrala jsem jí plenku. Nejdříve používala toaletu příležitostně. Takže jsme s Andulkou každou chvíli šláply do nějaké té loužičky nebo louže. Mája zkusila i nočník. Jednou...to se do něj hojně vymočila, dostala nápad vysypat do té "tekutiny" minipuzzle, nechat to pěkně nasát a šup s tím na podlahu..mno nezapomněla to i rozetřít. Kladu si někdy otázku, jestli je takové čunisko, nebo má jen potřebu se originálně seberealizovat. Nevím..třeba o ní jednou uslyšíme. Moderní umění dnes možná až takové předsudky jako já nemá :). Odpoledne blýsklo na lepší časy. Zvedla jsem laťku. Magda dostala gaťky. Prvních několik padlo do prádla, ale nakonec se zadařilo.  Úspěch...já vůbec nemám chuť v něm ale zítra pokračovat, když počítám i Matýska, který si uleví každou chvíli...co z toho dne vlasntě zbyde?

...K obědu byla dědova kulajda. Miluju jí a tahle se obvzláště povedla!

Tak trochu marodi (28.)

...ráno nastoupila teplota. Panadol stíhal, takže se Andulce brzy ulevilo. Celý den jsme zůstali doma. Udělala jsem pohádkové orgie. Měla jsem relativně čas pro sebe. Kupodivu jsem ale byla z té tv produkce unavená víc, než z houpaček ...Jídlu jsme moc nedali. Andulka byla schopná pozřít jen ovoce a tekutiny. Majda si na ní "léčila" své pečovatelské geny. Hladila, pusinkovala....