Šátkové bláznění (19.)

Protože šátek používáme denně ...často a je naším věrným průvodcem, je to na něm i znát. Nejsem žádná fajnovka. Ale ......obstojně se v něm oba potíme už několikátý den. Krom toho na něj dopadne nějaký ten kousek při vaření, sem tam si ublinkne i samotný Matýsek. To vše dohromady, plus neodolatelná touha si koupit nějaký ten "hadřík"  na sebe :), mě dovedlo k rozhodnutí pořídit ještě jeden kousek. Původně jsem pokukovala po nezávadném nosítku a la Manduca apod. Četla jsem postřehy a hodnocení maminek v diskuzích. Co mě nakonec přivedlo k tzv. chůvce (jak říkaly naše babičky) je kromě praktičnosti i to, že má v sobě něco tvořivého (úvazy), osobního (volba šátku..mat. barva) a hlavně má historii. A protože se nemůžu poslední dny úbránit pocitům indiánské babičky, šla jsem rovnou ke kořenům Latinské Ameriky. Máťa se zanedlouho bude pohupovat v guatemalském šátku z druhé ruky od firmy Girasol (pár obrázků). Tady nechávám jeden zajímavý web pro nadšence

Výroba guatemalských šátků

Guatemalské šátky tkají indiánské rodiny ručně podle staré tradice. Materiál guatemalských šátků je 100% bavlna. Díky technice úhlopříčného tkaní jsou šátky elastické a podporují držení těla dítěte při různých úvazech šátku. Přírodně ponechaná příze není nijak chemicky zpracovávána. V moderní barvírně s recyklací odpadních vod se příze barví vysoce hodnotnými barvami bez příměsi těžkých kovů. Také při výrobě samotného šátku se nepoužívá žádná apretura ani nedochází k žádnému chemickému zpracování. Šátky jsou utkané o něco delší než uvedené délky a mají proto i po vyprání na teplotu 60°C požadovanou délku.
Poznámka:
V únoru 2007 získal duhový guatemalský šátek (č. 6) hodnocení v Ökotestu "sehr gut" - "velmi dobrý".

Klokanice (18.)

Dneska už bylo lépe...hlavně na duši. Musela jsem se  poprat s realitou, že Matěj je maman. Nejspíš "pochopil", že pokud nebude v bezprostřední blízkosti, hrozí mu místo někde na chvostu smečky...a to on by nerad. Přestala jsem se litovat ...hledat překážky. Říkám si holka, mohlo by být hůř..mnohem hůř, nemusel by se dát utišit vůbec. Uzlíček by se pak kroutil v náručí...nemělo by to konce. Změna došla brzy. Šátkování si užívám (Jestli to takhle půjde dál, budu muset pořídit něco jako Manducu). Jsme tzv. tělo na tělo. Večer už nechci zasvětit jen snaze se ho co nejrychleji "zbavit", abych si mohla jít po svých popř. nastoupit druhou směnu. Když potemní všechna světýlka, stulíme se k sobě pod peřinu a je nám hej :). Holkám jsem se naše společné spinkání snažila vysvětlit, tak doufám, že jim to nebude líto. Fotka je z webkamery, pořízená před psaním blogu....mám prdu nechci se moc ukazovat tj. času na sebe málo..kg hodně.

Kruh (17.)

Matěj se proječel (s mírnými pauzami) ze včerejšího do dnešního večera. Trochu mi to cuchá nervy, ale nedá se nic dělat ..než zatnout zuby...počkat až všechno přejde. Ke všemu mě bere hlava z nevyspání. Je to mazec. Jediné místo, kde je potichu je šátek. Nosit nejde ale pokaždé. A pak začínám být zmatená jestli, je to bekot z hladu..plíny nebo prdíky. Zkrátka se točíme v kruhu, mno a je mi z toho ouvej.

Počítání oveček (16.)

 

                                              dneska mi Matěj nedopřál ani chvilku...

PYSSLA (15.)

...jsou zažehlovací korálky. V Ikea to nazvali právě takhle, ale co to znamená, ví asi jen lidé ze Švédska. Byla tu snaha holky zapojit, udělat si prima dopoledne. Dá se říct, že obě moje touhy se naplnily až na to, že se nejednalo o žádné umění, ale o pouhé přesypávání...rozhazování..nakonec se nejvíce ujaly v dětské kuchyňce. Je to pořád stejné schéma. Místo, aby se Anička soustředěně věnovala tomu co je v plánu :)), nadšeně přivítá každou blbinu, s kterou Majda dorazí. Po obědě se holky těší na pohádku. Tentokrát pouštíme Nemův příběh. Disney realitou nešetří. Hned v prvních deseti minutách rybí tatínek přijde o svojí maminku...a 99% jejich rybích dětiček. Andu sedí... lapá po dechu. Vidím, jak se jí v hlavince točí spoustu otazníků. Je ve věku, kdy pomalu objevuje, že se život v dobré a zlém světě potácí ve slušně nejistých kolejích. Odpoledne se stavujeme v papírnictví. Máme tu jediné..nic moc, ale samoschnoucí hmotu v barvě terakoty měli!! Je to ostuda. Na okně nám visí jeřabiny, šípky z loňského roku. Je tu nápad co by šlo udělat..ale jak to dopadne, uvidíme.

Velké prádlo (14.)

...jedno nezáživné foto k tématu. Dnešní den jsem "zasvětila" prádlu a jeho likvidaci na všech frontách. Venku to schnulo samo, co víc si přát...snad, aby se i samo vyžehlilo :). Nic..no dobře. Kupodivu mě to nebaví o něco méně.

Ranní chvilky u postýlky (13.)

Některé dny jsou lehčí..některé tzv. dřou. Tohle byl jeden z těch těžších. Svoje dělá moje únava a neústálá přítomnost požadavků ať už v pláči nebo jen tak ...Jsem vděčná, když i přes studijní nasazení Míra pomůže. Nemusím pak s holkama vstávat kolem šesté, kdy už je krásně vidět a venku to vypadá na pravé poledne, ale můžu dospat do 8 nebo i 9 hodin. O klidu se moc mluvit nedá, avšak každá vodorovná poloha na mě působí blahodárně. Udělala jsem pár snímků z dnešního vstávání. Matěj začíná reagovat na "návštěvy". Otáčí hlavičkou. Široce otevírá oči. Má je tak legračně velké. Do oken nám svítí..hřeje sluníčko, proto ty krátké rukávky....nahé zadečky. Mája celé dopoledne zkouší chodit na nočník. Jde jí to celkem obstojně. Ale taky se zapomene. Tentokrát to odnesla sedačka :-O. Odpoledne byla zátěžová zkouška. Obě neposluchy mě vytočily do běla. Zábava spočívala v tom, že mi záměrně budily mrňouse (bouchání do dveří, kde pochopitelně tuhnul, houkání na imaginární trumpetu za těmi stejnými dveřmi..nebudu to psát všechno, byl by to seznam...jsou vynalézavé) Skončilo to plácancem-štípancem. To koukaly!! Protože jsem se ale dlouho snažila vysvětlovat..a děvčátka dobře věděla, co je špatně, fňukání bylo o dost kratší než jindy...a dokonce šly do sebe resp. Andulka. Majda si pak v závěsu snažila taky vylepšit reputaci. Tyhle dohady mě ničí.. a trvá mi nějakou tu chvíli je setřást. Večer "zjišťuji" jestli mě ještě mají rády :)). Je to dobrý, dostala jsem pusu.