Střípky (22.-37.)

Všichni jsme v pořádku až na nášeho Emila (Amilo)..PC. Absolvoval po čtvrt roce už druhou vážnou operaci :-(..výměnu základní desky. Všechno běží zatím bezplatně a v záruce, ale přiznám se, že jsem kapku nervózní z toho, jak to bude pokračovat. Jednou z variant proč dochází ke kolapsu je zanešení ventilátoru a následné přehřátí "stroje". Takže rada zní.. až začne Emil znova funět, je potřeba ventilátor zkontrolovat popř. odsát prach a nečistoty, které se prý mohou nahromadit klidně i v období jednoho měsíce. Kamarád mi dokonce nabídl i možnost nastavení fce, kdy počítač sám od sebe řízeně "zkolabuje" ve chvíli, kdy by teplota překročila mnou stanovený limit. Tak a to je vše..k PC a hlavnímu důvodu, proč jsme se s holkama odmlčely. Zároveň se nemůžu dočkat až najdu chvilku klidu a nakouknu do vašich novinek :-) (viz. sledované blogy) a potěším se tou spoustou zameškaných příspěvků :-O.

Název střípky napovídá, že se tu zmíním jen o některých událostech, které jsem zaznamenávala ve fotografii a díky nim se teď můžu "vrátit zpátky" a pár jich popsat.

6.6. Ne Úplně jsme zapomněli na naše shromáždění celého sboru, které probíhá na jiném místě než se scházíme regionálně, a zamířili do komunitního centra. Táta byl v práci a tak mě vypravování stálo o to víc marného úsilí..., došli jsme se spožděním a špatně. Náhradní plán ale stál za to. Protože se u nás kristovci (křesťani) schází skoro všichni pod jednou střechou, nebyl prostě problém zaběhnout o patro výš :-). Paní v předsálí mě ujistila, že nebudu rušit pokud se připojím i s holkama..moje obavy z neznámeho prostředí úplně "rozpustilo" slovo z kazatelny: "Nebraňte dětem přicházet ke mně..řekl Ježíš". Najednou jsem věděla, že jsme na správném místě. Katolická farnost u nás není vůbec o společenství lidí, kteří podle některých představ, už čekají jen na smrt. Byly vidět všechny generace..a často se tu možná babičky a dědové posadili vedle svých vnuků. Shromáždění čítalo minimálně 250 učastníků, proto společné modlitby a zpěv byly opravdu zážitkem. Krom toho nás vedla ve chvalách celá skupina nadšenců s houslemi, kytarou, bubínky..Tentokrát byla na programu velká oslava. Sedm dětí ve věku 6-12 let se rozhodla žít s Ježíšem naplno a slibem naplnit svůj "křest", který proběhl v době, kdy toho ještě moc nenapovídali :-). Přestože se kloním k jinému pojetí křtu a podle mého soudu mi připadá blíž biblickému příkladu, byla jsem nadšená, protože tu nešlo o metodu ale Život, pro který se znovunarodilo několik dalších lidiček. Celý obřad byl prodchnut svatební náladou, vím, že to zní divně, ale bylo to tak. Všechno vrcholilo poděkováním Bohu, rodičům.. prvním přijímáním a požehnáním. Andulka byla úplně zaskočená. Několikrát si pletla ministranta s Ježíšem..museli jsme probrat, jak to vlastně s tou Ježíšovou přítomností tady na zemi je. Byla překvapená "v Duchu..?", ale vypadala spokojeně.."hlavně, že je.." děti jsou bezva.

Po odchodu jsem si uvědomila, že Bůh naplní každou formu očekávání, kde se na něj lidé ve víře obrací. Je možné, že v mnoha dalších farnostech to probíhá jinak. Jedná se např. o formalitu bez vnitřního přesvědčení, ale s tím se můžeme setkat asi úplně všude ...kde se budou bát a tvořit "bezpečné" místo...kde nemusíte kolísat, kde si nebudete pokládat otázky. Čeho se vlastně bojíme ve vzájemném objevování (myslím ekumenu)? Rozdrobení Boží pravdy? Kdo jí bude hledat a hladovět po ní, věřím, rozpozná v Duchu co může a naopak, co mu už neprospívá. Ten kdo bude jen spokojeně naplňovat literu je i tak oklamaný..., přestože ho budete každou neděli midlit Biblí po hlavě a hecovat ke svatému způsobu života.

No a odpoledne jsme s holkama vyběhly ještě jednou. Příšerné horko..takže, když Andulka splnila na "Balónkovém odpoledni" všechny úkoly, vybrala si za odměnu bazének. Pod návalem počasí si nedala vymluvit, že se do něj těžko vejde sama natož pak s Majdou. Ale k mému velkému překvapení..to holky zvládly.

 

8.6. Út Tyhle zvonečky nás doslova překvapily. Anni si je vybrala v Baumaxu. Protože byly pohozené mezi ostatní balkónovou zeleninou za 35,- Kč/ks, spadla mi doslova čelist, když mi paní pokladní namarkovala za kyblíček 150 Kč :-). Ke všemu tomu překvapení odkvetly poslední dva zvonky a pak stále jen listí..listí a větší listí. Už jsem to vzdala, když jednou...

Jinak tady přináším snímek z našeho seriálu "pěstujeme lusky". Tohle byl první ..ještě totálně nezralý úlovek.

 

 

9.6. St Další den ve znamení pocení a Majdalenčiných stoliček. Ječí s přestávkami snad pořád :-O, moje nervy achich ouvej. No odpoledne vyjedeme na krátkou procházku. Nic mimořádného se neděje... až na spršku, kdy běžíme parkem..svítí sluníčko a opravdu silně leje. Vzduch je plný vlhkosti, to jak se na asfaltu rychle voda odpařuje. Léto na sídlišti je někdy nadoraz, taková znamení shůry jsou u nás pak důkazem, že milost existuje :-).

 

 

10.6. Čt Dneska jsme společně oslavili 80. narozeniny naší babičky a prababičky. Po nesmělém začátku se zábava nakonec rozproudila a bylo prima se vidět po tak dlouhé době. (oslavenec na fotce-vlevo, vpravo je prababi, která běží k 81. výročí :-))

 

 

12.6. So Vedro pokračuje, takže s vděčností přijímáme ponuku na výlet k "tetě" Hance a dvoum rošťandám Kiki a Zuzi. Mají na zahradě bazén..Andu se zásadně jen "opaluje" ..obklopená snad vším co se dá nafouknout. Majda prozměnu vůbec nechápe, proč se jí snažím neustále držet rukama nad vodou a rozlobeně mě odstrkuje. Rukávky jí moc neudrží a tak si občas lokne..je ale šťasná..prská a pohledem mi dokazuje, že ona se teda vody nebojí!! Když došly síly, přemluvím jí k jízdě na tučňákovi a jsem trochu klidnější. Další zátěžovou zkouškou byl pes..podle poslechu..Džejdý. Konečně Andulka mohla vidět Maxipsa Fíka, ale nebyla moc nadšená spíš naopak. Džejdý zvyklý na dětské zděšení ale zachoval klid a nakonec si ho pohladila i Majdu.

13.6. Ne Myslela jsem, že výtvarno je spíš na čas deštů a zimy, ale tontokrát jsme tvořili za úplně jasného počasí. Tropický týden nám dal zabrat a tak se po Ne-shromáždění pěkně rozvalíme v pokojíčku..ve stínu a hrajeme si s barvičkami na textil. Majdu spí ..zuby jí stále trápí i v noci a tak to občas dohání ve dne.

 

Výlet (21.)

Tentokrát nás ..všechny ženský ..táta vyvezl na návštěvu k mojí kamarádce "na venkov". A protože Ivetka má doma další tři treperendy a krásnou zahrádku, bylo hodně veselo. Časem došla i Káťa a tu dámskou jízdu doplnil jediný "chlap" Dany. Obývák už trochu začal praskat ve švech..po různu se trousily hračky, drobky a z naklizené domácnosti se postupně stával útulný pelíšek pro tři matky a 6 dětí :-). Po obědě jsme dali kafíčko. Hostitelka nás zaskočila výbornou buchtou..recept určitě dodám! Chutnala všem, takže během chvilky po ní na talíři nezbylo památky. Atmosféra houstla a my tři dospěláci jsme usoudili, že je potřeba tu naší rozdováděnou zvěř prohnat venku. Proto "rozkaz" zněl: všichni do holinek, tepláčků a šup na zahradu, kde se těm menší podařilo (opravdu jen na chvilku) pospinkat. Parta postupně vytahala snad všechno co mělo kola. Aby nedošlo k nějaké bouračce, přesunuli jsme se společně kousek dál na dětské hřiště..plné docela hlubokých kaluží :O. Než jsme stačili nastavit pravidla, bylo už pozdě. Dany s nadšením už jednu "tůňku" prubnul i s kolem. Andulka zase v domění, že má přece ty gumáky, louží vesele proskakuje. Kontrolujeme následky..žádná tragédie, ale i tak se nezdržujeme moc dlouho. Bereme děti domů na svačinku. Blíží se očekávaná chvilka pro pohádku, všichni :-)se moc těšíme .."Červený traktůrek" snad na chvilku neposedy zhypnotizuje..a možná si konečně i popovídáme...místo toho z nás ale padají nesouvislé věty protrhávané sledováním animace na obrazovce. Musíme se smát, máme toho dost, ale i tak je to prima být spolu.

Protože je neděle...(20.)

...nechci dělat už vůbec nic..nezbyl čas..únava mi dovolí udržet víčka otevřená už jen chvíli . Nechám tu pro dnešek ležet jen svazek levandulky a popřeju vám dobrou noc.

Odvoleno (19.)

Dneska krátce, nezbylo moc času...bylo potřeba večer poklidit, pověsit prádlo..sundat to suché..atd..atd. Dopoledne jsme si s Mírou holky rozhodili a v klidu odvolili. Odpoledne, vzhledem k tomu nádhernému počasí, jsme společně vyběhly kousek od domu na písek a pak na krátkou procházku. Ze začátku to vypadalo, že budeme mít hřišťátko snad sami pro sebe, ale brzy se zaplnilo..holky se dávají dohromady s přicházejícími dětmi a pro mě to začíná být pěkná honička. Majda je celá lačná ochutnat kdejaký šutřík a taky už se dokáže rychle přesouvat. Co jí ale tentokrát nadchlo nejvíc, byla zapůjčená motorka... většinu času se snaží na ní jezdit. Výbornou zábavu si holky užily i na kolotoči. Akorát musím dávat pozor, aby díky odstředivé síle Majda "nevystoupila" nějak neplánovaně. Kluci "od vedle" nakonec dotáhnou velkou Tatrovku a všechna další přepravovadla. Andu zkušeně popadá jedno letadlo s vrtulníkem ..a se zvukovým doprovodem dělá nálety. Kluci jí z povzdálí pozorují a jsou zaskočení..nebo pobavení :-D?

 

Andu píše blog :-) (19.)

ajnijh,kkkkkkkkkkkkkkkkkhbhgggggggcxcdesrčwetžrtttttttttttttnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy bhziuíčáuiýopůpiěšasdfgjhjjhhjjhjmkmkfl xfxxonm oojlb bvgggggvfdfrrtdxrt,dt,t,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,..................................................................................................................nmjkjnkj kbnbvmnmjbvn jhuvhdguehzliuzžáýjžjkrrrrrájýžřčšě+xbcbcbcěěddddgbn,,,,,,,,-----uihzuýghghhhhhhhhhhhhhhhbgjgbkk§¨hhhhhffffffffffffftraacdxgjhgzkjůlpo§

Rostou houby (18.)

Dnešního dne jsem se trochu bála, Majda ještě pořád nesmí papat úplně všechno (až do neděle) a je díky tomu taková spavější. Přitom nás čekalo hodně přesunů a zařizování. No.. násnídala se alespoň Andulka, pro "naší Dietku" jsem na cestu mixla skleničku s ovocem. Tak už je čas..rychle se obouváme, bereme baťůžky a golfáče. Ještě koupíme v bio-obchůdku svačinku a rýžové křupky..nezbytná zábava během 30 minutové jízdy dopravním prostředkem. Ochotný starší pán mi pomohl na schodech a tak se rychle přesouváme na nástupiště. Školku stíháme! Na otočku líbnu Andu na čelo a mažu na kontrolu s Májou...kde popisuji v rychlosti stolici, ekzém a kašel. Paní doktorka jen pokyvuje hlouvou.. "No, kdybychom jí vytáhli z toho kočárku, asi by začala brečet, že?"... "Jojo", potvrzuju její předtuchu. Nakonec nás propustila jen s doporučením dobrat Hylak a Holtovu mast zatím nechat v lednici :-). Doma přebalíme a šup do postýlky. Netrvá to dlouho, kdy po chvilce žvatlání chuděrka odpadá a spí. Potichu vytahuji mop, smeták, švédskou utěrku a než se vydáme zpátky vyzvednout Andu, uklízím.

Když jsme se vraceli společně domů, zaplula Anni mezi zelené kopečky sídlištního parku. Nervózně jsem jí vyhlížela odkud vyběhne ven. "Mamí, mamí..mám houbu" Vapadá šťastně a přitom se zapomíná dívat na cestu. "Ááá".. žuchne sebou do trávy až jí spadnou sluneční brýle. "To nevadí ..nebolí", opojení z houby naštěstí trvá :-). Koukám na ten její úlovek a podle všeho..bedla. Tak to vypadá Andu, že budou růst houby..prší a je teplo, přesně to se jim líbí.

Ještě chvilku si užíváme příjemné počasí a bloumáme, než se uvelebíme u oběda. Naše popolední menu bych nazvala: dorážíme zbytky.., ale vůbec to nevypadá špatně, člověk neznalý situace by si mohl myslet, že se tu pro každého vyváří zvlášť.

Odpočíváme...teda spíš já odpočívám. Holky spolu laškují, chvílemi mám pocit, jako bychom byli celý den zavřené doma..tolik energie. Majdu už definitivně opustila běh po čtyřech a snaží se Andulce konkurovat. Přetahují se o pyžamo, polštář ..prostě spoustu různých věcí. Upřímně řečeno těším se na večer...a ticho!!!

Kapitulace (17.)

Ráno byly holky sladké. Chovaly se jako ve zpomaleném filmu a měly chuť si společně zalenošit. Dopoledne docela rychle uteklo. Vymáchat plíny před praním, oběd a úklid suchého prádla...venku se střídalo počasí jak na apríla a já jsem se pomalu začala vzdávat naděje na normální letní počasí. Proto se můj odpolední plán zúžil na nákup minimálně těch pogumovaných kalhot a pláštěnky. Holinky v naší velikosti už dodala teta. Než jsme vyjely ven vypadalo to, že máme vyhráno a užijeme si dokonce i trochu sluníčka. Ale nebylo z toho nic. Ve chvilce se obloha zatáhla a jen tak.. tak jsme unikly pořádné spršce. Andulce to nevadilo, na chodnících se hromadila voda a vytvářela pořádné kaluže. Bylo tak v čem brouzdat a skákat :-O. V "centru" jsme nakonec pořídili všechno co bylo třeba. Nejvíc mě potěšila pláštěnka za 49,- Kč..snad vydrží alespoň přes prázdniny :-). Madla vypadá, že je na tom zdravotně lépe, ale i tak musela venku sedět v kočárku. Bylo to náročné pro všechny zúčastněné... v mžiku se dokáže vyvlíknout z popruhů a začne se soukat ven na vlastní nebezpečí, které jí samo sebou vůbec nepřipadá riskantní.

Je skoro večer, ale člověk to ani nepozná. Je tak dlouho vidět! Někdy si to uvědomím až ve chvíli, kdy si holky mnou oči.

Jinak na sobě ještě pozoruji "dozvuky" migrény a jsem pevně rozhodnutá neponocovat!