Stopa

Za potokem, za lesem..cestička a psí stopa jak  pro sádrový odlitek stvořená.

Čekání, vztekání ...

Mračno

Botič šumí po dolinách.

Sběratel samorostů a nadšenec hry:  Samorost 1 a Samorost 2

Zvídavá Mag a zvědavé zvířectvo.

Kniha líných radostí

Je to asi 3 roky, co jsem držela v ruce Hodgkinsonovu knížku o rodičovství. Vyčerpaná z nočního vstávání jsem se bavila bláznivě znějícími závěry o výchově možná podobně unaveného chlapa. Nasávala jsem postupně inspiraci pro své vlastní "lenošení". Zdálo se, jako bychom měli společnou cestu. Ze svého života jsme nechtěli utíkat, ale noapok mít přiměřeně času ho objevovat..v kontaktu se sebou, svými blízkými...přírodou. Přečetla jsem nakonec všechny "líné" knížky. Tom je bezesporu snílek, více než trochu :) anarchista a

proto míru nadhledu si musí, při čtení jeho úvah,zvolit každý sám. Když budete mít chuť je tu jeho úplná novinka..více:

Dan Kieran a Tom Hodgkinson, dnes již zavedený britský spisovatel, kterého čeští čtenáři dobře znají prostřednictvím knih Líný rodič, Jak být líný, Jak být volný a Staré dobré časy (všechny vyšly v Nakladatelství JOTA), připravili skromně působící, ale mimořádně příjemnou a čtivou knížku úvah, postřehů a rad, jak si co nejlépe užít život. Spolu s dalšími jedenácti autory z okruhu Hodgkinsonova časopisu Idler nabízí nový, neotřelý pohled na lenošení, jež se v jejich podání stává cestou ke skutečně hlubokým prožitkům a jedinečným způsobem uvažování o světě.
Pomocí krátkých, vtipných a současně hloubavých glos oslavují obecně opomíjené činnosti a věci, které moderní společnost vytlačila na samotný okraj našeho vědomí. Vysvětlují, jak si užít posezení na lavičce, bloumání, koukání, lelkování, házení žabek, snění, odpoledního šlofíka nebo vycházku s dětmi. Nemoralizují ani nepoučují. Nabízejí svůj pohled na skutečně důležité hodnoty, bez nichž se z života stává otupující všednodennost.

nejlevnějí koupit zde

Z kuchyně

Mohlo by se zdát, že tohle sem nepatří. Je tomu ale jinak...kuchyň je moje multifunkční místo. I když plstím hlavně na opačně úmístěné pracovní ploše, tak tato malá (možná časem větší) kolekce etno-šperků vznikala převážně ve dřezu.

Dneska jen zlehka...jahlový nákyp. Kdyby někdo měl chuť, klidně písněte doplním recept do komentu, ale jinak mi to připadá zbytečné...znám ho už z paměti :).

Mým marodům

 Jsem už poslední člen rodiny, který má přirozenou tělesnou teplotu. Všichni doplňují tekutiny. O jídlo žádný zájem. Na rychlo se věnuji všemu co vyžaduje mojí neodkladnou přítomnost, protože jak pozoruji ostatní, stav se mění z hodiny na hodinu. 

Matýska přebírám ze školky. Cestou domů už si stěžuje na nožičky a do hodiny leží bezvládně v postýlce. Všechni hycují, oddychují, pokňouravají. Volám záložní babičce, ale už po hlase je mi jasné, že je zle...to samé.
Co si přát: vydržaj pianěr...vydržaj (Pelíšky)

Keltskými hvozdy u Jílového

Únorové mraky propouští paprsky, půda voní už docela jinak ...snad po jaru. Doma nebylo stání. 

Studánka

Moje touha po barvách.

Tajná poselství lesa.

Běh, skok, šplh...

Lukem i kuší...celou duší

Obdiv k místní zvířeně

Maso pusť

Jak bývalo zvykem, s únorem se blíží velikonoční časy započaté masopustní taškařicí. Takže čas se kromě již standardními povinnostmi plní sháňkou masek nebo minimálně nutného materiálu k jejich tvoření. 

Tak to prostě na světě chodí, že každá junda něco stojí (minimálně čas) :).