Je to asi 3 roky, co jsem držela v ruce Hodgkinsonovu knížku o rodičovství. Vyčerpaná z nočního vstávání jsem se bavila bláznivě znějícími závěry o výchově možná podobně unaveného chlapa. Nasávala jsem postupně inspiraci pro své vlastní "lenošení". Zdálo se, jako bychom měli společnou cestu. Ze svého života jsme nechtěli utíkat, ale noapok mít přiměřeně času ho objevovat..v kontaktu se sebou, svými blízkými...přírodou. Přečetla jsem nakonec všechny "líné" knížky. Tom je bezesporu snílek, více než trochu :) anarchista a
proto míru nadhledu si musí, při čtení jeho úvah,zvolit každý sám. Když budete mít chuť je tu jeho úplná novinka..více:
Dan Kieran a Tom Hodgkinson, dnes již zavedený britský spisovatel, kterého čeští čtenáři dobře znají prostřednictvím knih Líný rodič, Jak být líný, Jak být volný a Staré dobré časy (všechny vyšly v Nakladatelství JOTA), připravili skromně působící, ale mimořádně příjemnou a čtivou knížku úvah, postřehů a rad, jak si co nejlépe užít život. Spolu s dalšími jedenácti autory z okruhu Hodgkinsonova časopisu Idler nabízí nový, neotřelý pohled na lenošení, jež se v jejich podání stává cestou ke skutečně hlubokým prožitkům a jedinečným způsobem uvažování o světě.
Pomocí krátkých, vtipných a současně hloubavých glos oslavují obecně opomíjené činnosti a věci, které moderní společnost vytlačila na samotný okraj našeho vědomí. Vysvětlují, jak si užít posezení na lavičce, bloumání, koukání, lelkování, házení žabek, snění, odpoledního šlofíka nebo vycházku s dětmi. Nemoralizují ani nepoučují. Nabízejí svůj pohled na skutečně důležité hodnoty, bez nichž se z života stává otupující všednodennost.
Pomocí krátkých, vtipných a současně hloubavých glos oslavují obecně opomíjené činnosti a věci, které moderní společnost vytlačila na samotný okraj našeho vědomí. Vysvětlují, jak si užít posezení na lavičce, bloumání, koukání, lelkování, házení žabek, snění, odpoledního šlofíka nebo vycházku s dětmi. Nemoralizují ani nepoučují. Nabízejí svůj pohled na skutečně důležité hodnoty, bez nichž se z života stává otupující všednodennost.
:-))) nádhera...jen ta představa:-)))) ale co ta maminka ve dveřích? Lenošení musí probíhat společně :-)))
OdpovědětVymazatsnít- neznamená zavírat oči před skutečností :-))))taky to mám ráda :)))
K
Asi úplně nevím jak to myslíš. U nás je to podobné jak u autora, aby mohl někdo z nás "zalenošit" nebo jen odpočitnou, musí ten druhý tahat pilku. Našinec nikdy neudáme komplet...proto společného lenošení zatím neznáme. Naše fotka by někdy klidně mohla vypadat...plstím a Míra vaří :-D. Ale nevzdáváme se :) a vlastně ani v podání knížek T.H. to není zdaleka " jen o kanapíčku", i když to tak vypadá.
Vymazat