Mým marodům

 Jsem už poslední člen rodiny, který má přirozenou tělesnou teplotu. Všichni doplňují tekutiny. O jídlo žádný zájem. Na rychlo se věnuji všemu co vyžaduje mojí neodkladnou přítomnost, protože jak pozoruji ostatní, stav se mění z hodiny na hodinu. 

Matýska přebírám ze školky. Cestou domů už si stěžuje na nožičky a do hodiny leží bezvládně v postýlce. Všechni hycují, oddychují, pokňouravají. Volám záložní babičce, ale už po hlase je mi jasné, že je zle...to samé.
Co si přát: vydržaj pianěr...vydržaj (Pelíšky)