Podzimní výlet Český ráj

I letos nás vytáhlo babí léto do přírody. Zabalili jsme jen to nejnutnější.., je to legrační vývoj. Momentálně vyrážíme s polovičními zavazadly než, když jsme měli jen Andulku. Kočárek..postýlku, přebalovací podložku jsem nakonec zahlídla jako postradatelné věci. Do Tatobit se přesouváme po okrskách a s přestávkami na kojení trvá cesta ca 3 hodiny. Je už 6 hodin večer. Při výstupu z auta si nás líně přeměří místní kočka domácí. Zvědaví jsou i tři kloučci našich hostitelů. Všichni vybavení nějakou tou zbrojí ze dřeva si se zájmem prohlíží naše dvě princezny. Z jejich výrazu bylo vidět, že jim ten holčičí svět připadá legrační. Tady už je cítit podzim... pole "hlínou na ruby" a první zlatavé odlesky listí na sebe nedaly dlouho čekat. Kája přihazuje další polínka, aby bylo tepleji. Dřevo tu nepraská zdaleka jenom v kamnech. Zdá se, že tu člověku nemůže nic chybět, ale není všechno tak, jak to na první pohled vypadá. Izolace, závist, sousedská nevraživost, nepochopení..to vše nakonec vyústilo do rozhodnutí "vybudovaný ráj" opustit a vrátit se do Prahy. Přišlo mi to líto, asi by se na mě dalo použít přísloví: Sytý hladovému nevěří :). To proto, že já s naším velkoměstem čas od času vnitřně zápasím. Někdy mě přepadne i panika, jestli mi v paneláku neuniká něco podstatného, co k životu patří. Propojení s přírodou je v našich podmínkách spíš vědomé rozhodnutí něco podniknout.

Podzimní výlety právě k takovému nasávání souvislostí patří. Druhý den po snídani jsme holky s Matějem vytáhli do skalního města u Besedice. Trasa ca 3km, máme slunečno. Procházíme lesem, vyhlídkami ....úzkými skalními uličkami. Máťa coby nejmenší turista, všechno pozoroval z Manduky a ani nepíp :). Anni s Majdou si vyzkoušely první lezecké pokusy. Každá podle svých možností. Padlo i poučení: "Nelez nikam, odkud se sám nedostaneš!!", které bylo vzápětí několikrát porušeno..grr.

 

Nakonec jsme v Tatobitech, díky pozvání přátel, zůstali déle než jsme plánovali. Holky tak mohly poznat Mirkovu tetu a strejdu z hor. A naopak příbuzenstvo nás konečně vidělo kompletní tj. tvčetně nejmladšího člena rodiny.

Ruce..ručičky (105.-107.)

Matýs se v šátku rád ponosí, ale k mému překvapení ho miluje i na jiné způsoby. Jeden z nich je ..rochnit se. Sem tam ho zamotám..on ho ručičkama přetahuje přes hlavu, cucá..doslova se s ním mazlí. Je pravda, že je cítit našimi společnými vůněmi :-)) včetně těch mlíčkových. Kromě toho je hezky měkkoučký. Prostě žúžo labúžo. Při obvyklém relaxu se častno soustředí na svoje ručičky. Zkoumá bedlivě každý prstík. Snaží se cíleně uchopovat. Má rád když mu něco dokola podávám. Hodně legrační je jeho zatím marná snaha o samoobsluhu při dávání dudlíku.

Něco pro parné dny

obsah salátu: 4 středně velká rajčata, 1 okurka-hadovka, 1 žlutá paprika, 1 zelená paprika, 1/2 ledového salátu, 15 dkg lepší šunky, plátek Eidam sýr 30% ca 1,5cm, 1/2 pytlíku uvařených PANZANI-fussilli Expres 3min. (jsou drobnější)...vše kromě fussill :-) nakrájet na kostičky a zamíchat,dressing připravíme zvlášť a přimícháme: 1 malý jogurt smetanový choceňský, 2/3 skleničky Yofresh Helmans, lžičku plnotučné hořčice, špetka soli, pepře, 1/2 lžičky sladké papriky.

Připravený salát dejte alespoň na hodinu chladit do lednice. Jako přídavek je fajn celozrnné pečivo.

směs do pánve: 3 stroužky česneku nakrájené na plátky, 1/2 větší cibule nekrájená na kostičky, 1cm silný plátek angl. slaniny bez tlustého nakrájený na kostičky ...vše orestujeme ca 3min na 1-2 lžících olivového oleje, přidáme krátce povařené a sceděné růžičky z jedné brokolice a restujeme asi další 2min. Celou směs promícháme s vařenými fussilli.

Dá se jíst teplé i studené.

Šátkové bláznění a nosítko 5.

Manduca je mezi nosícími rodiči docela pojem..stejně jako Ergo a řada dalších. Na rozdíl od klokanek a podoných přesouvadel, ergonomická nosítka splňují komfort, který je ke zdravému vývoji nesedícího miminka nutný. Respektuje podsazenou pánev (klubíčko), postavení kyčlí..apod. Nepodaří se vám tam dítko umístit zády k sobě  (batoh vytvoříte, je pro děti do 20kg!!), kterak byste ho možná nevědomky nutili sedět vzpřímeně na nedovyvinuté páteři...výsledkem by bylo, že by se nejspíš prohýbalo do luku popřípadě si ulevovalo jinou nešťastnou cestou. Nosítko má výborný bederní pás, popruhy netlačí..můžete je vybavit i návleky, takže co se nošení týče, je to komfort nejen pro nošence.Manducu jsem neměla v úmyslu koupit. Šátek vypadal dostatečně. "Jediným" problémem byla  narůstající váha Matěje popř. kojení, kdy při navazování vymetám půlku hřiště. Další dilema byla její cena, která nepadá příliš  :-)) ani v bazarových kruzích..tzv. se prodá. Ale požehnání se nakonec dostavilo v podobě maminky z Liberce, která dostala nosítko jako nevhodný dárek..a rovnou hned krásnou limitku Moon Light. Slovo dalo slovo, já prodala jeden ze dvou šátků (kupodivu Girasol..Storch více drží úvaz a já sebou opravdu hážu :-))) a mohla se těšit na balíček. Přišel...docela legrace...spousta přestiček, zdrhovadel...dojem oproti šátku...rehabilitační pomůcka?. Co na to Matěj?? Řval jak tur, kroutil se ...vztekle se zachytával do spousty šňurek...a já zatahovala ...povolovala..zatahovala, byla jsem dost naštvaná, že takový šajz :-)) stojí takový prachy..., že to byla šílenost..., že klasika je klasika. Přátelé nenechte se odradit. Trvalo to nějaké dvě vycházky. Pak jsme vše vyladili. Dneska se Máťa řehní..se zapínatky si hraje, venku spokojeně chrupká nebo pokukuje z bezpečí. Šátek stále převládá hlavně tedy doma. Šátky mám ráda. Chci se určitě dál učit..ják navazovat.

V péči sestřiček (104.)

Krásné ráno. Sluníčko nám vymalovalo všechny pokoje. Holky nevstaly zadkem napřed. S bráškou se chtějí muchlat čím dál častěji. Je to vzájemné. Situace ve smečce se hodně mění. Matěj dělá velké skoky. Jeho obličej už není jen o nepřitomném pohledu novorozence, ale šibalský kukuč, úsměv ..některé kousky klidně zopakuje, jen když vzbudí pozitivní reakci. Začíná brát věci do rukou. Má zájem si všechno ocucat, okouknout. Majda ušla taky kus cesty. Zvykla si na manipulaci s miminkem, není už tak "hysterická". Umí se jemně dotýkat..prostě mi dělá radost. Andulka se  jasně vyprofilovala do vedoucí tlupy, musím jí krotit, aby se z ní nestal komandant...nejlépe činnosti. Proto jsem vyzkoušela (povzbuzena komentíky viz. Můžu ti pomoci ..mami (99.) pár "triků"..plníme spolu myčku, pračku..a zase vyndaváme, zapínáme..rovnáme ponožky. Je to super, vidim jak se dme pýchou :-))), ale tak nějak zdravě. Má jednoduše dobrý pocit, že je užitečná.

Obyčejné dny mám ráda (103.)

...nevybočují, ..na všechno dost času. Dopoledne se snažím nastartovat něco jako domácí "školičku". Holky sedí v houpacím pytli. Jelikož se pohybuje, nemají tu potřebu se rozptylovat a daří se mi je udržet nějakou tu chvilku v klidu...obě! S Andulkou probíráme čas..jak se měří, co je to 24 hodin..den a noc, týden..měsíc..rok, co jíme dopoledne, v poledne ..večer. Sama si vybarvila i nastříhala koláč, na kterém si vysvětlujeme co je čtvrt, půl, 3/4..celá. S Magdou hrajeme hru ukaž mi co je ..červené, modré..atd. prostě barvy.  Chce to točit pořád dokola během dne. Snažím se na to myslet. Ale ne vždycky to ustojím. Odpoledne se projdeme do cukrárny a koupíme točenou zmrzku. Je čas na hřiště. Zkoušíme jedno úplně nové. Je pro starší děti. Anni ho zvládá celkem bez problémů, ale Mája se po chvíli propadá do beznaděje, takže musíme "o dům dál!. Máťa s námi pochoduje v manduce..nemůžu si jí vynachválit...ale o tom v šátkovém bláznění :-) č.5?..tuším.

Pocity..ach ty pocity (102.)

Odpoledne jsem rodinku vytáhla na zahrádku. Už se mi zase dělalo trochu mdlo z toho, jestli bude tráva po kotníky nebo až po kolena..přibrala jsem i svůj slamák z mládí :-), aby se mi dobře pracovalo. Výsledek? někde mezi tj. vysoká. Sluníčka postupně ubývalo..přišla bouřka. Stála jsem tvrdošíjně za sekačkou. Blesky, hromy..promočené oblečení se mi lepilo na kůži. Míra na mě nejprve nevěřícně zíral..pak vzal foťák a  dokumentoval. Já jsem se mezitím "potichu" propadala do smutku, že se nám nepodařilo nijak zvlášť posunout .., že zahrada vypadá od loňska stejně. To co bylo minulý rok úspěchem jsme jen horko těžko udrželi. Čekala jsem lepší kvalitu trávníku /ale to bychom museli sekat pravidelněji/, květiny, možná i to pískoviště. I když byla naše malá návštěvnost přirozeným důsledkem..těhotenství, šestinedělí..apod. nedala se ta deštivá nálada zastavit. Zatím tu prostě jen bojujeme s džunglí.