Horké dny (25.)

Dnes jako včera...řekla bych ve zkratce. Vodohrátky na balkóně nadchly holky i tentokrát. Odpoledne plánujeme hřiště s Luckou. Jenže lijavec změnil plány a místo na písku končíme na navštěvě. Lucka mi připravila to skvělé Puccino z automatu. Tentokrát jsme se dostaly k fotografování. Jsme nadšenci. To bylo pěkné téma na povídání...:)

Léto...(24.)

Pračka za mě doprala prádlo... vklouznu na balkón, abych ho pověsila a "něco" mi říká, že už je čas na naše mini-bazénky. Sluníčko pálilo, zdálky byly slyšet zvony. Odbíjely půl desátou...čas, kdy se lidé seběhnou do kostela na nedělní bohoslužby. Kolem našeho domu to příjemně foukalo. Mám moc ráda zvuk větru..rozšuměl všechny stromy v našem okolí. Cítím se tak lehce, čistě ... Noc byla v rámci možností klidná. Každá hodinu spánku se počítá. Holky se přišly za mnou podívat. Mají chuť zůstat. Vůbec se jim nedivím. Vytáhneme z domova dětskou kuchyňku. Do kbelíků lijeme vodu....hrají si skoro většinu dopoledne. Největší trhák byla kolíčková polévka :).

Odpoledne musíme ještě využít krásného počasí. Pomalu se šouráme na hřiště. Lavičky už jsou vesměs obsazené. Nevadí..stejně se mi skoro nikdy nedaří posedět. Jsou tu často celé rodinky. Někdo sebou vzal tác s hrnky a ledovým čajem :-0, někdo další si jako osvěžení přinesl krabici zmrzliny. Uživám si to. Poletuji mezi trojlístkem a fotím..houpu, chytám na skluzavce. Někdy nestačím zabránit odřeným kolenům. Ale nic vážného to není... Magda má nejraději kolotoč. Malér hrozí, když zapomene, že se po výstupu neudrží na nohou.

 

 

Upomínka

 

 

 

...při ukládání jsem narychlo odchytla našeho tátu, aby mi krátce zapózoval :) s Matějem. Čas utíká..náš prťola se mění s každým týdnem. Ráda se pak vracím k prvním dnům, pusinkám ...pohlazením. Míra na tom není jinak.

 

 

 

Těžká víčka (23.)

...čekala jsem to. Věděla jsem, že to nebude vždycky jednoduché se probít dnem bez pocitu vyčerpání. Sbírala jsem síly na každou prkotinu. Byla jsem podrážděná ...a to se samozřejmě odrazilo ve všem. Matěj byl plačtivější, holky jakoby testovaly znovu moje hranice. Nevím o čem psát. Možná o tom, že nad naším hněvem by nemělo zapadat slunce. V tomhle ohledu jsem snad obstála. Poté co jsem k večeru už opravdu nevrle holky odstrkovala, okřikovala ...jsem se dokázala taky omluvit...projevit lítost, že takhle to není správně. Že jsem si vlastně  ulevila...ale špatně. Vzaly mě do party, obě se začaly lísat, uklidily si krásně pokojíček, aby mi udělaly radost. Matýsek večer znovu zabral v Andulčině náručí. Pak ho stačilo jen přenést do postýlky... 2:0 pro mě :). Dnešní fotky jsou divný. Mám z nich pocit, jakobych je snad ani nefotila já.

Ten tak voní (22.)

Ráno jsem mohla chvíli poležet. Máťa byl v klidu a hezky chrupkal. Holky si z předešlé noci odnesly nějaký ten restík...tudíž byly při chuti si přispat. Míra jim připravil snídani. Kolem poledního se loučíme pohledem a mlčky. Oba toho máme tzv. plné brejle. Termín zkoušek (státnice) se blíží resp.15.6. bude po všem. Napětí roste. Je tu přirozeně velká touha celou věc uzavřít úspěšně bez protahování do dalších termínů. Tak věřím...doufám...těším se na prázdniny. Den jsme prožili fajnově. Je tak pěkně, že se člověk snad ani nemůže trápit :)).

Odpoledne balíme, pádíme na hřiště, kde nás čekají dvě moc fajn tety ...tlupa na hraní a hlavně zmrzlina. Seznámit se s nějakou další místní maminkou není problém..všechny jsme tak trochu hladové po komunikaci. S žádnou jsem ale neměla chuť pěstovat kamarádství, pravidelné chození ven, výpomoc v hlídání dětiček apod. Pak jsem potkala Lucku. Sama mě vtáhla do řeči. Zdálo se mi, že se s námi cítí dobře. Představila mi svoje dvě holčičky...šestinedělní Verunku s 4 Kristýnkou. Nejvíc nás pobavilo zjištění, že bydlíme od sebe jen tři poschodí :-0. Je to pár týdnů, co mi Lucka představila Veroniku ze sousedního domu. V út jsme spolu venku "čekaly na bouřku". Pokukovali po našich rozdováděných drobečcích, bavily se....s oběma mi je prima, nasmějeme se ...vypustíme trochu té páry všedních starostí.

Dnešní ukládání byla idylka. Matýsek zaspal v kočárku tak tvrdě, že jsme měly my holky dostatek času i klidu na pokoupelovou masáž. Zvlášt Majda, která toho toliko ode mě neužila, se usmívala. Možná proto mladší kočička usnula hned u Krysáků. Ta starší si "naporoučela" brášku do postýlky. Tulili se ..."mamí ten tak voní". Máťa byl u Andulky moc spokojený. Krásně v teploučku vytuhl, že jsme ho jenom přesunuly do postýlky...mno a byl klid...1:0 pro mě :)  

Mami něco se mi zdálo (21.)

...hláška, která mi z této noci udělala trochu výcvikový tábor. Rozpaky nad tím, že už..už vychází sluníčko, nevěstí nic dobrého tj. ukazují na fakt, že jsem si mohla dopřát nepřerušený spánek nanejvýš v délce 1 hodiny. Matně si vzpomínám...střídavě se o mojí pozornost ucházely všechna má štěstíčka...Matýsek přirozeně hlady, holky na střídačku budily snoví bubáci. Co naplat utěšuji, dokrmuji. Přes den doběhly baterky úplně. Kvůli odpolední výpravě na hřiště jsem musela odvolat Míru ze studijního volna. Dvě hodiny padly na obstarání Matýska a úklid. I tak mi "samota" pomohla dát do pucu vnitřní přetlak, který vznikl ověřenou směsicí výbušnin..pulsující bolest hlavy, povyk pro nic za nic, únava. Večer byl přívětivější...utichl brzy :).

Poslední úpravy (20.)

...mého "pracovního koutku". Přebalovali jsme původně na pračce, ale začalo to mít mouchy, které se nedařily vychytat. Neústálé přenášení plenek, oblečení popř. dalších drobností. Co byl ale hlavní zádrhel, byl nedostatek místa. Někdy se to v koupelně zahustilo tak, že jsem při zbavování Matěje výkalů přišla o zbytky pohodlí ....možná i bezpečí. Začala jsem pátrat na netu... existuje něco jako miniatura přebalovacího pultu. Mám přesné míry. Každý centimetr hraje bohužel roli, aby ho bylo možné účelně postavit. Jako zázrak se objevil Sniglar stolek z Ikea. Sledovala jsem bazarové kousky. Podařilo se ho sehnat za neuvěřitelnou cenu :-0 450,- i s přebalovací podložkou, dvěma potahy a dovozem :). Někdy se cítím při podobném zařizovaní jako při skládání puzzle. I když se zdá, že kousek který držím právě v ruce bude to pravé...nepasuje kvůli nepatrnému rozdílu.