úterý 21. února 2012
jak černá ruka
Znáte to..od rána na vás vyskočí spousta úkolů, přesunů....sil po málu. Cítím v sobě napětí, jak v elektrických drátech. Odjíždíme na hodinu aj, pak pochodujeme s Madlou po blízkém obchodním centru a baštíme harlekýna. Po aj rychle domů. Trochu v polospánku připravuji oběd a protože se smrklo..ukecaly mě holky na dotvoření princezen pomocí sypkých flitrů. Dílo se povedlo. Idylka mohla pokračovat ...až do nestřežené chvíle, kdy se Majda vydrápala k zásobníčkům s flitry po druhé. "Mami...mám hodně práce uff a jsem tak unavená" prohlásila Andu. "Japato?" ..vyzvídám ještě pořád ve sladké nevědomosti. "Je to všude..samé třpytky" ..pokračuje A.. To už mám rudo před očima, vybíhám a cítím jak mi podkluzují pantofle. To snad ne!..Přeci jsme si jasně řekli... Nechci, ale nakopnu nakonec plastovou kuchyňku..určitě pořádně zachramoší a moje nervy se tím destrukčním zvukem trochu "uklidní". Holky zaraženě sedí na gauči..a v jejich pohledu zahlídnu "strach z budoucnosti". Magda nakonec dostane přes zadek. Ani nepípla. Je večer..už mě čekalo jen uložení. Místo toho v celém bytě zametám, vytírám ..vysávám neukliditelnou záležitost. Její přilnavost...budu pableskovat snad ještě týden. Když si unaveně sednu. Holky se začnou šmajchlovat. Sedí mi každá na jednom koleni. Tiše se objímáme...ujišťujeme, že se nic nemění...a máme se pořád rádi. Neni mi moc do skoku. Nemohlo to moje umravňování vypadat trochu civilněji? Asi ne...nesnáším totiž flitry :).
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
O víkendu jsme tzv. nevytáhli paty a zapli topení. Někdy to tak dopadne. Ležíme dlouho v posteli, snídáme pozdě...hrajeme si několik hod...
-
Letos jsme barvili kraslice přírodninami. Nikdy jsem to ještě nezkoušela. Doma byl jen sáček červeného zelí, slupky od cibule a...

No i takové dny jsou. A nevyčítej si, jednu se tomu budete smát. A až ony budou mít děti, tak se tě pořád dokola budou ptát "jak jsi to mohla zvládnout???"
OdpovědětVymazat...to nezní špatně :), díky A.!
VymazatJa si jeste pamatuju, kdyz se narodil Alfie (doma v kuchyni)a ja jsem si ho po narozeni prohlizela a hadej, co jsem mu nasla ve vlasech? TRPYTKY :-DDDDD
OdpovědětVymazatAnička si jeden červený odnesla hned z porodnice...ten s ní možná "roste" do teď. Matěj leze..takže nemá cenu ani zjišťovat kde všude je má :)...zkrátka pořád tu s námi jsou..včera se nám blýskaly dokonce plněné knedlíky grrr :)..už to beru sportovněji!
VymazatJak já ti rozumím...
OdpovědětVymazatJůů :-),nezávidím,ale promiň,pobaveně se tu směju :-).
OdpovědětVymazatAle...je mi jasný,že Tobě do smíchu není,ani trochu.
Neboj, všude je něco, a za pár let na to všichni budete vzpomínat s úsměvem. Jen ta momentální chvíle je vypjatá a reakce nepřiměřená. Moc dobře to znám...Zrovna tenhle týden Lucka chytla jednu hned po ránu, a jen co dopadla, už mě to mrzelo...
OdpovědětVymazat