Za chvilkou spánku šla bych světa kraj (163.-164.)

Poslední dny nezbyl  čas na polední těhu-pauzu. Noce někdy krušné. Jak se holky po různu potily nebo bojovaly s nemocí, budily se častěji než je zvykem. Dneska odpoledne byla únava opravdu silná. Zapínáme pasivně televizi a sledujeme jeden pořad za druhým. Je to snad jediný způsob jak udržet oči dokořán. U čtení čehokoli už by mě nikdo nezadržel :)). S chutí zasedneme u rodinného seriálu Dotek anděla (14.15-ČT1) . V kontrastu s obvyklou náladou televizní produkce se jeví jako naivní. Dramatické osudy často protne Boží přítomnost v podobě tří andělů..lidé, situace se mění k  lepšímu. Vztahy se uzdravují, lidé umírají smířeni, nepřátelé si odpouštějí... ale proč by to tak nemohlo být i ve skutečnosti? Je mi to líto, ale skoro denně od 2hod. opdo vyhlížím večer. Rychle rychle poklidit a zalézt pod peřinu. Je k tomu sice důvod, ale nějak mě to přestává uspokojovat. Možná se tomu moc poddávám a je tu možnost vzít situaci za jiný konec. Uvidíme...