Kam jedou?..za babi a dědou (229.)

Ráno nás čekalo svižné vstávání na autobus.  K nadráží jsme dojeli s malým předstihem. Vlak měl ale  15 min zpoždění.  Schovali jsme se proto před mrazem zpátky do hlavního vestibulu. Když se v rozhlase ozvala zpráva, že vlak se má dostavit na  3. nástupiště, netušili jsme, že se mu právě zavírají dveře a my už mu budeme moci pouze zamávat.  Znovu zpátky ..."v teple". Usrkáváme horký čaj z automatu..pomůže přečkat  chvilku než se usadíme ve vyhřátém kupé. I na cestě nás ale čeká zdržení. Díky výluce je v provozu pouze jedna kolej. Čekáme 40 min. na přejezd dvou rychlíků...ještě, že jsem sebou nabalila knížky, jídlo apod. Na druhou stranu je důležité, že cíl je blízko nás a nakonec se k němu přeci jen dokodrcáme...takhle se utěšuji a vzpomínám na misionáře Františka ze včerejšího dokumentu. Cestu autem do blízkého afrického městečka mu zkřížil  polom několika palem. Pěšky se vydal hledat pomoc a podle jeho slov úspěšně...vše trvalo jen :)) půl dne...z toho plyne, že v Africe  musí platit "jiný" čas.

U babičky s dědou bylo jak jinak než dobře. Posledních několik měsíců jsme se skoro neměli příležitost vidět osobně. Proto bylo fajn posedět. Pod stromečkem čekalo překvapení. Pro mě to byl rámeček ze dřeva na tři fotografie. Líbí se mi a spekuluji nad tím, jak ho vyplnit..jedna z variant by mohla být:  staré ilustrace z herbáře..

Cesta zpátky byla oproti té první rodinnou idylkou. Majda vychrupla na celou dobu. Vlak se nikde nezdržel...prostě paráda. Uměla bych to ocenit bez té trpké dopolení zkušenosti?

PS: Matýsek už začíná pořádně kopat. Jak to vypadá, nebude jemný k mým útrobám o nic víc než moje předchozí pacholátka.

Odpočinek (228.)

Včera jsem ocenila praktičnost jiných krajů i mravů, kde rozbalují dárky až 25. ráno. Byla bych tak ušetřená té skoro komické bezmoci holkám poskládat kuličkovou rychlodráhu. Mozek vypnul, ruce ztěžkly. Ke mně jen doznívaly prosebné hlásky...a já se vůbec nemusela vinit z neochoty přivést rozbalování dárků ke šťastnému konci. Poznaly to! "Tak dobře mami..zítra jóóó?", pokyvuji hlavou na souhlas.

Dneska ráno mi to šlo o hodně lépe. Jako první projekt byla hned dvojdráha :). Andu i Majda mohly vhazovat kuličky současně. Hodně u toho řvaly, protože to byly vlastně kuličkové závody..a kdo by nechtěl vyhrát. Odpoledne už jsme se nedívali ani na návod. Míra se pustil do vlastních projektů. Nebyla to žádná legrace..kuličky střílely po celém obýváku...stačilo udělat o něco prudčí zatáčku nebo rychlejší verzi.

Štědrý den a tak.. (222.-227.)

Milí rodinní příslušníci, přátelé a návštěvníci, chtěla bych moc poděkovat za přání příjemných svátků. Taky na vás myslím a těším se na příspěvky, kde budu moci nakouknout do vašich prožitků..tradic a všeho toho hemžení :-), kterému se na štědrý den tak úplně vyhnout nedá. Ještě dva sváteční dny máme před sebou!!...užijte je ve zdraví a pohodě.

Jelikož jsem stromeček i výzdobu raději nechala na noční směnu, začal mi štědrý den brzy kolem 2 hod. ranní. Dobalila jsem poslední překvapení skoro se zavřenýma očima.  24. u nás není žádná utěšená akce, ale pořádný maraton a tvořit si představy o tom, jak by vše mělo probíhat, by byla jen nadbytečná zátěž. Po snídani "vybíhám" :)...na malý nákup. Snažím se odolat nabídce a nekoupit mag. kreslící tabulku pro umělecky založená batolata. To Majda je..někdy uzme tajně pastelku. Po večerce pak "tvoří" na stěnu, že se po ránu nestačím divit :-OO. Malý nákup nakonec naplní 60lit. trekový baťoh. Ale za ten pocit jistoty, že nebudeme strádat :) mi to stojí. Doma se vrhnu na přípravu vánoční čoko-buchty. Svého času to bylo to jediné, co jsme na vánoce pekli...minulost! Když už je vše v troubě, snažím se  připravit oběd a současně rodinku překvapit oříškovou pochoutkou z receptu od  kamarádky. Po obědě jde mladší cácorka na kutě. S Andulkou navzdory špatnému počasí jdu ven. Jejda....prší, sníh je tak rozmoklý, že drží dobře pohromadě ...i na stromě. Chvílemi si připadám jako na procházce s nevenčeným psem. Domů nás po hodince vyžene ještě intenzivnější déšť. Míra mezitím připravuje kapra. Zapaluji arolampu. Místo oleje sypu purpuru..mám ráda i jiné čmoudíky např. františky, ale nejsou vítáni. Je už tma. Majduška ještě chrupe. Anni se zachumlá do deky a vyžádá si svého oblíbeného Rumcajse.

Je chvilka klidu na poslední dodělávky..za pár minut sedíme u večeře. Je vidět, že napětí houstne..teda hlavně u Aničky.  Už ví, že po jídle přijde ta chvilka překvapení, kdy se pod stromečkem objeví dárky. Majda nic netuší, ale zájem o gáblik už z principu udrží několik minut. Na střídačku se jí snažíme nakrmit...na vlastní zážitek z kapra a salátu pomalu ztrácíme sílu.

Konečně!! Holky naběhnou do pokojíčku. Já mezitím dopravuji všechny dárky na svoje místo. Ještě rozsvítit světýlka a ZAZVONIT...

 

 

Jaký si to uděláš, takový to máš.. (217.-221.)

...a myslím přitom na advent.., přípravy, všechno to snažení.  Když jsem připravovala první vánoce v mojí nové rodině, udělala jsem si  jasno v tom, co jsem ochotná podstoupit a jakou podobu budou mít vánoce u nás. Přála jsem si je pokojné, s myslí upřenou k tomu, proč se vlastně slaví a bez imaginárního "Ježíška".  Možná proto u nás bylo  cukroví  někdy domácí a jindy koupené, dárky byly z obchodu a někdy zase víc vyráběné, stromeček čas od času vystřídaly zdobené větve ..:)).

I letos to bude jinak. Většinu posledních dnů pečeme na štědrovečerní stůl. Andulka je nastydlá a já, nebudu zapírat, se na zasněžené kopce moc nehrnu. Bojím se uklouznutí. Majdu je třeba všude vytáhnout ...  Je mi to líto. Zima je tu u nás pěkná.. se sněhem i sluníčkem. Krom toho musím víc myslet na náhradní program, abychom se doma úplně "nekopali do zadku".  Dneska jsme provoněli domov lineckým. Asi nejsilnější je ta vůně citrónové kůry. Ke konci jsem nechala holky, ať si mrsknou na plech co je libo..s tím, že si to po upečení taky snědí :).

 

Stomečíček už je doma!! Metrový stříbrný smrček mi udělal radost. Holky už se tetelí, až ho ověsíme všemi těmi perníky, slámou...jablíčky ..prostě nápady, co nás ještě napadnou. Andulce se v jednom obchodním domě líbil Betlém. Jestli zbude síla i čas, tak bych v téhle věci něco ráda podnikla..pak už to budé DOKONALÉ :)).

Přeji  pěkné dny plné Boží blízkosti.

Kdo mi to tu loupe perníček ?? (206.-216.)

...aneb ve zkratce co se tu těch 11 dní dělo. Tak úplně na začátek např. ..s velkou slávou se nám podařilo zapojit myčku. Bylo třeba vyměnit nakonec celý sifon. Jeden spojovací díl nás extra pozlobil. Ne a ne ho vhodně utěsnit. Podařilo se!!..s kamarádovou pomocí a já teď vesele všechno to "špinavé harampádí" láduju do bílé skříňky. Pořidila jsem nakonec větší (60cm) verzi. Naplníme ji spolehlivě za dva dny. Snažím se jí maximálně využít. Protože jsem citlivka na nos, zdálo se mi, že po umytí vnitřek tak úplně nevoní ..bať je to myčka. Že existují i vonítka  jsem objevila nedávno v dm. A tak už se mi na horním košíku houpe "citrónek" a je to o mnoho lepší pocit.

Majda si zkusila dojít poprvé na nočník. Všechno nasvědčovalo hladkému průběhu...její "jojojo" jsem nakonec vzala vážně a sundala plenku. Když ale došlo na akci, tak si Magi sveřepě stoupla a začala bobkovat  kdesi nad nočníkem. Snažila jsem se jí dotlačit do sedu, ale vysmekla se...běžela, kakala a zároveň na tom uklouzla. Nebudu líčit, kde to všude skončilo, ale bez mopu a převlékání se to neobešlo.

Jsou to první vánoce, při kterých se snažím trochu napéct. V první řadě jsem chtěla zkusit "Adventní perníčky" podle Katky. Hlavní důvod byl i ten, že by to mohla být zábava pro cácorky. Nečekala jsem zázrak.., ale stal se. Majda byla moc hodná a všechno sledovala se zájmem, rovnala vykrajovátka a s Andulčinou pomocí vytvořila i pár perníčků. Kdo mě mile zaskočil byla Anni. Vykrajovala celou hodinu. Já jen rovnala na plech a střídala várky v troubě. Když už jsme skoro  končily prohlásila:"Víš proč to dělám ..to vykrajovadlo tak dlouho?".."Baví tě to?", ptám se. "Mám tě ráda mami." Zaskočila mě a chtěla jsem, aby věděla jak velkou radost mi tím udělala.

 

Sněžná přeprava 205.

Ráno jsme vstávaly za tmy.  No...vůbec se nám nechtělo z vyhřátých peřin.  V 8hod. musíme vyrazit do školičky, proto rychle ohřívám kakao a Majda ucucává Sunar. Jako další chod se servírují rohlíky s medem a marmeládou. Obě jsou jako hladoví vlčáci. Obstojně to do nich padá. Jsem ráda. Venku nás čeká zima. V noci bylo -10, pofukovalo a stále padal sníh. Nahodila jsem golfky..to byla zásadní chyba zjevná hned na první pohled. Né náhodou většina maminek  rozvážela dětičky do školek na bobech, saních.. :-O. No nic udělala jsem si kolečko přes BILLU hlubokým sněhem. Ještě teď večer mě bolí ruce. Po trpce nabyté  zkušenosti jsem kočár hodila hned do kumbálu a z hlubin všeho potřebného vylovila bob. Druhé vyzvedávací kolo už jsem nechtěla absolvovat stejně. A vyplatilo se!! Na zpáteční cestě mi dokonce pomohla Andulka, která s nadšením Magi povozila až domů.

Cesta za stromečkem a moje nepevné nervy (203.-204.)

                                                                     

Včera jsem se náramně pobavila u Handíků...a to jsem neměla dělat :-D. Krátce.. stručně..maminka plná vánoční nálady a pacholátka na ránu. Ano tak by se dal popsat i náš dnešní příspěvek. Už cestou tam se  přes veškerou snahu a domlouvání  holky stačily pokopat, že měly od břečky i bundy..grrr. Na místě neustálé dotazy, kdy už stromeček uvidí..nadšení nevydrželo ani pár minut a bombardovaly mě opačnými argumenty..už jsme tu dlouho apod. V chvatu jsem zaplatila andílka z jakéhosi přírodního materiálu. V dm doplňujeme zásoby. Vybírám pár drobností pro holky ze střední na vánoční besídku, která nás čeká v pátek. No a pak...cesta domů sněhem, větrem. Střídavě se vztekla jedna nebo druhá. Cítila jsem jak mi tuhne obličej...slzy mých holčiček mě jaksi přestávaly dojímat. Neskončilo to šťastně. Doma jsem musela udělat opatření...každá byla vyhnána na 2 min. do pokoje (zvlášť Majdu to dopálilo)...byl to tak akorát čas na to, abych se i já odklidila do koupelny, pustila proudem teplou vodu na ruce a stačila se nadechnout.  Přeji krásného adventa!!