Můj dům, můj hrad (63.)

Dneska to musím vzít zkrátka. Čeká mě docela nepopulární zábava..balení.

Holky se ráno potichu vytratily k Andulce do pokojíku a doslova ho obrátily vzhůru nohama..tedy z mého pohledu. Z toho jejich pohledu si vytvořily velice útulný domeček, kde se jim moc líbí. No neva alespoň stačím v klidu připravit snídani. Na 11 hod. jsme objednané s Majduškou na měření. Bude holčička na noc dostávat tzv. Hohmanovy dlahy..její nožičky v důsledku předčasné snahy o chůzy, jsou poněkud víc do tvaru písmene O. Nejde jen o estetiku, ale hlavně o celkově špatné držení těla. Dopadlo to dobře. Majda spolupracovala s jemný úsměvem. Museli jsme ještě pár věcí zařídit...hlavně nakoupit kvůli našemu prázdninovému výletu. Čekala jsem, že se mi jí podaří během cesty uhoupat, ale byla tak zvědavá ..ani očko nepřivřela. Usnula ale hned po příjezdu domů. Po obědě jsme s Andulkou sólo zajely k fontánce. Nabírala vodu do kyblíků, pytlíků..a chladila mi nohy. Ještě jsme se spolu stačily pohoupat na hřišti pro starší dětil :), koupily si zmrzku a zase busem zpátky. Byla jsem hotová. Jen ze zbytků sil holky ukládám. Neprotestují..po chvilce mumlání..je "slyšet" ticho.

Pop-corn (62.)

Ráno kolem 9 hodiny si babička vyzvedla Aničku. Jeli spolu na malý výlet do "Podmořského světa". V návalu štěstí, že mám zase klid.. jsem kmitala kolem domácnosti a zastavila se asi po dvou hodinách. Začala jsem připravovat oběd. Dneska jdu na jistotu: pro Andulku palačinos,  Majda maso-zeleninový..nevím, jak bych to nazvala, my ostatní těstovinový vychlazený salát. Z výšlapu se vrátily holky kolem půl jedné tak akorát na společný oběd. Odpoledne jsem měla čisté svědomí k tomu zůstat doma. Znovu vedra..holky opocený, tak nějak jsme se povalovali. V rámci "všechno-párty" jsme zařadili s Mírou program "děláme pop-corn". Pro holky premiéra. Zvlášť Majdu házela zajímavé výrazy..to, že byl pop-corn po celém bytě už snad nemusím ani psát. Večer mě čeká nedočkavá žehlička. Těším se na společné rande.., pustím si hezký film, ventilátor a budu konečně relaxovat.

Letní den (61.)

Dnešní den jsem vyhodnotila jako letní, troufám si věřit, že spousta z nás dělala totéž..hledala způsob jak se ochladit. Plnily se vaničky, zprovozňovaly se zahradní bazény, navštěvovali koupaliště. U nás to proběhlo podobně. Dopoledne, už to považuji za běžnou rutinu :), čistím a plním bazénky na balkóně. Po snídani do nich holky rády hupnou a nějakou tu půlhodiku trávíme pocachtáváním. Dozor tentokrát drží táta. I když už je několik dní teplo, pociťuji na vlastní kůži (která se potí), že dneska jde o pořádné vedro. Odpoledne na hřišti si neumím ani představit..co teda podniknout. Voláme pár známým se zahrádkou, ale nikdo doma :(. Nakonec mě podrží idea vyrazit o jedno sídlisko dál, kde vím o fontánce-brouzdališti. Má několik hřišťat v okolí a hlavně ve stínu. Andulka dneska prvotřídně poobědvala bez "výhružek", že za snědený gáblík dostane...blablabla. Za to Majda vypila celou flašku a nechala mě do pusy vpravit jen tři lžičky. Nenutim jí a jdeme se rychle vypravit.  Musíme pobalit pár věcí na převlečení, plavky..sváču atd. Na místě zjišťujeme, že je voda docela studená. Andu piští, já si v duchu pustím film, jak to asi skončí. Naštěstí mě předběhla... s happyendem: osmělila se. Kousek od našeho stanoviště bydlí "teta" Ajka, dáváme jí zprávu smskou. Za chvíli nás přijde pozdravit...povídáme, pomáhá mi pohlídat holky, aby se mi podařilo nafotit pár snímků z dnešního dne. Večer byl bez pohádky :)..usnuly, jako dvě šípkové Růženky.

 

Když holky bečí (60.)

Odpoledne holky zkoušely mojí svatou trpělivost, grrrr. Ještě teď průběžně odbíhám k Majdě, která vyjekává v postýlce...jejejejej. A když už se po krátké odmlce začínám nadechovat, že by už.. už nastala ta moje chvilka, kdy vypnu, protože hodně věcí se snažím udělat přes den, začne to nanovo. Jak holky bečely často, dá se říct na střídačku, získávala jsem pomalu emocionální odstup..něco jako "Elektrická babička" (kdo znáte tu pohádku). Chovám se mile, ptám se co se děje, neanalizuju..ani bych se nedobrala výsledku. Možná proto si teď těžko vzpomínám na to, co jsme společně prožily. Ale pár momentek mám. Holky si spolu hezky pohrály. Andulka stavěla z  kostek dinosaury s velkýma zubama a statečná Majda je porážela v nelítostném boji. Zkoušeli jsme kreslit, Andu trénovala 1..7..A a N. Večer mi Anni pomohla s úklidem hraček sama od sebe, to jsem hodně hodně vyzdvihla..měla jsem  radost. Na balkóně jsme likvidovali naše "hráškové pole" a místo rostlinek, aby nebylo smutno a bylo na co koukat, jsme zapíchly fofrníka. Holky jsem nafotila spící ..usínající, přišel mi to pro dnešek ten nejpozitivnější pohled :)...

Brejle (59.)

To byl zase hicung..dopoledne jsme se naložili do bazénků. Holky byly prima, hráli si ...teda strašně mě u toho zlily. Přeci jenom místa poskrovnu. Vedle u sousedů někdo pověsil prádlo s moc příjemnou vůní aviváže. Tohle mě bere (čichám ke všemu, co se očuchat dá)..takže poznávám Lenor Aromatherapy s levandulkou :D.

Z ortopedie nám volá sestřička, dorazil schválený poukaz od revizního lékaře na celosezónní obuv. Plán na odpoledne je tedy jasný..vyzvednout lístek a protože ORTOobuv funguje jen v úterky a čtvrtky, necháme rovnou změřit nohy. Po obědě se v komplet sestavě přesouváme...Andulka při otiscích znovu klepe bradičkou. Jak se jedná o její zdravotní stav, má pocit, že se všechno řeší injekcí...to je to bezstarostné  dětství :). Za spolupráci dostane bonbon a je po obavách. Cestou zpátky míjíme dm-drog.. Znovu zkusíme štěstí, jestli se nám podaří v sezóně koupit sluneční brýle pro prcky. Jsou tam dokonce dvoje!! Andu bere ty květované. Střídavě je nasazuje sobě a Majdě.."Taky ti sluší..", prohlašuje. Už teď je mi jasné, že v nich dneska bude usínat.

..jak pára nad hrncem (58.)

Celkem průměrný den. Musela jsem sbírat síly na každou činnost...uklízím hračky, zametám a mám takový ten ztuhlý výraz ve tváři. Všechny se snažím odsunout někam za "tlusté sklo". Krom toho.. znovu tak výrazná bolest zad. Krk mám jak prkno a poslední články mě doslova tlačí na mozek. Musím někam brzy zaskočit..nedá se to vydržet. A tak upouštím pomalu jako papiňák. Snažím se zbytečně nebouchnout, tak ráda bych se vytratila jako ta unikající pára ..jako pára nad hrncem...

Tahle náladička se láme až a na naší společné vycházce ven. Bereme Andulce kolo. K našemu velkému překvapení a nadšení začala jezdit sama bez opory. Je moc šikovná. Umí sama zastavit i seskočit ze sedla. Jen při rozjedu je potřeba malé pomoci. Běháme na střídačku s Mírou vedle ní..kdyby přeci ještě padala. Večer, když holky sladce usnuly, dorazila Laďka. Daly jsme si spolu čaj...měla podobné pocity jako jsou ty moje. Mohly jsme se spolu modlit i mluvit. 

Pro radost

Tak tady se mi bohužel scrapík nepodařilo včas stáhnout z photobucket..a přišla jsem o něj :-( .