Obyčejné dny mám ráda (103.)

...nevybočují, ..na všechno dost času. Dopoledne se snažím nastartovat něco jako domácí "školičku". Holky sedí v houpacím pytli. Jelikož se pohybuje, nemají tu potřebu se rozptylovat a daří se mi je udržet nějakou tu chvilku v klidu...obě! S Andulkou probíráme čas..jak se měří, co je to 24 hodin..den a noc, týden..měsíc..rok, co jíme dopoledne, v poledne ..večer. Sama si vybarvila i nastříhala koláč, na kterém si vysvětlujeme co je čtvrt, půl, 3/4..celá. S Magdou hrajeme hru ukaž mi co je ..červené, modré..atd. prostě barvy.  Chce to točit pořád dokola během dne. Snažím se na to myslet. Ale ne vždycky to ustojím. Odpoledne se projdeme do cukrárny a koupíme točenou zmrzku. Je čas na hřiště. Zkoušíme jedno úplně nové. Je pro starší děti. Anni ho zvládá celkem bez problémů, ale Mája se po chvíli propadá do beznaděje, takže musíme "o dům dál!. Máťa s námi pochoduje v manduce..nemůžu si jí vynachválit...ale o tom v šátkovém bláznění :-) č.5?..tuším.

Pocity..ach ty pocity (102.)

Odpoledne jsem rodinku vytáhla na zahrádku. Už se mi zase dělalo trochu mdlo z toho, jestli bude tráva po kotníky nebo až po kolena..přibrala jsem i svůj slamák z mládí :-), aby se mi dobře pracovalo. Výsledek? někde mezi tj. vysoká. Sluníčka postupně ubývalo..přišla bouřka. Stála jsem tvrdošíjně za sekačkou. Blesky, hromy..promočené oblečení se mi lepilo na kůži. Míra na mě nejprve nevěřícně zíral..pak vzal foťák a  dokumentoval. Já jsem se mezitím "potichu" propadala do smutku, že se nám nepodařilo nijak zvlášť posunout .., že zahrada vypadá od loňska stejně. To co bylo minulý rok úspěchem jsme jen horko těžko udrželi. Čekala jsem lepší kvalitu trávníku /ale to bychom museli sekat pravidelněji/, květiny, možná i to pískoviště. I když byla naše malá návštěvnost přirozeným důsledkem..těhotenství, šestinedělí..apod. nedala se ta deštivá nálada zastavit. Zatím tu prostě jen bojujeme s džunglí.

Vedro jako když praští (101.)

To jsou zvraty. Venku se skoro nedá existovat. Pomalu se ploužíme. Anni s Majdou jak jinak trpí samosběrem květin a tak se k Biosomě nedostaneme dřív jak za hodinu. Kupuji aviváž od Ecoveru. Ani jsem to neměla v plánu, ale postupně se u nás doma vystřídaly běžné čistící prostředky za ty s předponou eco. Jsou šetrnější, fakt čistí...jsou cenově dostupné...nemám po nich tzv. pracovní ekzém. Zpátky se stavujeme na hřišti. Vzniká tu nesourodá parta v rozmezí 9 až 2,5 roku. To je k vidění většinou jen o prázdninách díky nedostatku vrstevníků způsobený prázdninovým odlivem. Táta nám doma vaří oběd... Odpoledne se jen tak poflakujeme. Matýsek předvádí svůj poslední kousek ...pase koníka. Holky z toho mají radost a touží se nechat s ním zvěčnit. Míra opravuje kolo. Nečekaně ho dá dohromady za jedno odpoledne, takže když uložíme chásku do postýlek, vyjede se zpotit při prima projížďce.

...šup do pytle (100.)

Ležel mi ve skříni skoro rok. Čekala jsem na chvíli, kdy se holky přesunou do většího pokoje. Mno a právě dnes nastal jeho velký den. Míra sebral síly, předělal světlo z lustru na bodovky, zapustil háky na zavěšení. K něčemu to "uzrávání" bylo dobré. Podařilo se ho zavěsit tak, že se bez problémů můžete koulet do všech stran...i se pořádně zhoupnout. Je až neuvěřitelné jací jsou v Ikea koumáci a dokáží vyrobit tak účelnou i bezpečnou věc. Nadšení veliký. Obě znaly tuhle legraci z dětského koutku, který okupovaly na dovolené. Před spaním v něm krásně zrelaxovaly. Mája až tak, že jsem ji vyndala spící...tuším, že na fotce právě zabírá.

Můžu ti pomoci ..mami (99.)

Snaha byla..nicméně se mi zase nepodařilo ulovit foto dnešního dne. Hned za rozbřesku jsem díky Matějovi, který mě nenechá spát déle než ho pošimrá první denní světlo, vytřela podlahu v obýváku. Holky spokojeně odfukovaly v postýlkách. Pak rychle vyndat myčku ...nacpat myčku, nacpat pračku. Stroje příjemně šveholí, cídím sporák...dřez, zametám..přelíznu wc. To už jsou slečny vzhůru. Andulka je lačná mi se vším pomoci. Jak zaměstnat 5 letou holčičku? Nemám v tom vůbec zkušenost. Je tak dychtivá, že popadne svoje dětské uklízení, namočí ..vyždímá mopík a pustí se do vytírání pokojíčku. Důležitě prohlašuje, aby nikdo nešlapal na podlahu ...je přeci mokrá!! Někdo kdesi psal, jak je složité děti ve městech aktivně zapojit. Misto toho navštěvují hojně kroužky..suplující běžnou činnost v rodině, kde jinak vyrůstající dítko nabírá postupně přiměřenou zodpovědnost ...na zahradě, v kurníku nebo při krmení zvěřince. Něco na tom je, mě je to..ale k ničemu...a tak musím na vlastní pěst ...bez kotců s králíky přijít na to, jak harmonicky propojit dětskou touhu být in a nevlastnit přitom už jen obarvené prádlo nebo rozbité nádobí.

...zas to pršání (97.-98.)

 

...navzdory kterému si dovoluji protestovat alespoň fotograficky a přidávám starší snímky z našich osvěžovacích výjezdů k fontánce, abychom úplně nezapomněli, že je vlastně lééto. Sally si odložila tenhle romantický slamáček...

Poslední dva dny jsme zůstávali převážně doma. Obarvujeme trička, vyrábíme AJ-ČJ obrázkový slovníček nebo si čteme popř. koukneme na pohádku. Matěj čím dál víc sleduje svoje okolí. Má moc rád, když si spolu prohlížíme knížky šustivky, kde je spousta přišitých provázků, zrcátek nebo látek. Nájezdy svých sester zvládá celkem s úsměvem. Taky tu musím zmínit návštěvu OBI. Chystáme se přidělat holkám v pokoji pytlíkovou houpačku z Ikea. A aby měla co nejvíc místa budeme měnit svítidlo. S visícím lustrem by se snadno dala zamotat.

Louže a loužičky (92.-96.)

Po dovolené zbývaly ještě 4 společné dny. Přepadali nás choutky někam vyrazit, ale nakonec to dopadlo jinak. Andulka měla dva dny horečku...bez dalších příznaků. Já to nakoupila hned po ní. Tentokrát Mirek obstarával všechny tři potomky celý den sám. Matěj na bedrech...Nesl to fakt statečně. Odpoledne už jsem kmitala s pocitem velké lehkosti..bez opičátka (tak mu v duchu někdy řikám), protože náš chlapeček ve 3 měsících važí celých 6,1kg. Je čím dál sladčí. Musím uznat, že v té nosící lopotě je pro mě ten jeho úsměv velkou oporou. Kromě toho se s přibývajícím časem přestává bát večer v postýlce. Kolikrát ho nechám koukat, odejdu ...mno a mazlík usne sám.

Dneska den doslova propršel. Bylo teplo. Holky jsem navlíkla do holin, pláštěnek..a šla se Loužetour. Milují to obě. Někdy si kladu otázku, jestli tahle Andulčina "obyčejná" radost s nástupem do školky nezmizí. Matýsek se choulil v manduce a hrozně chrápal :-). Kolena se zase ozvala, je to pech..zrovna kontrolu na ortopedii jsem propotila v posteli.