Matýskovi kyčle a tak.. (7.)

Včera se u nás zastavila dcera paní Dubské. Bylo to jen takové přátelské pozdravení mezi dveřmi. Přinesla holkám pár drobností..Karafiátovi Broučky a set na výrobu bižuterie s názvem "Udělej si svou květinu". Andulce jsem slíbila, že to prubneme hned zítra tj. dneska :). Moc klidu jsme si u toho neužily. Matýsek pobrekával. Majda měla jednu ze svých slabých chvilek. Ale co člověk nadělá, slib je slib. Nakonec se to povedlo. Anička navlíkala korálky snad poprvé. Zvládala to bez problému, přestože byly pidi. Odpoledne nás čekala kontrola kyčlí. Jeli jsme jako trio..tušila jsem, že by to mohla být akce kulový blesk. Začalo to hned, co jsme vykročili z domu. Skate ke kočárku, na který jsem vsázela rychlou přepravu Majdy, nebyl dobře upevněný. Při nástupu okamžitě shodil brzdu ...kočár zastavil. Holky vydržely závodit až ke středisku. Došli jsme tedy na čas. Nicméně čekárna praskala ve švech. Zjistila jsem, že všichni jsou objednáni na 16 hod :-O...a my dorazili, zdálo se, mezi posledními. Kolem mě maminky většinou s jedním dítkem v doprovodu tatínka, kamarádky..babičky. Soustředěně poponášely miminka, úkolovaly doprovod ...pomrkávaly po mně, jak se snažím udržet holky v klidu flaškou pití...zacpat jim pusu hromadou nakrájených jablek. Konečně!! Jsme na řadě. Naháním všechny do ordinacel. Majda se nenápadně posadí vedle stolu s počítačem. V nestřežených chvilkách pak projíždí svými prstíčky klávesnici. Anička uklidňuje Matýska, že tohle vyšetření fakt bolet nebude. Jenže Matějovi je to jedno. Ječí, jelikož mu je zase zima...a vůbec proč mu ten pán tak kroutí nohama. Ve finále všem ukáže svůj parádní obstřik (čůrání za hlavu) .. totálně se poprdí. Holky propuknou v řehot. Omluvně se dívám na sestřičku. Naštěstí je chápavá. Místo kyselého obličeje mi věnuje štos buničiny.  Prima odpoledne na hřišti holky pěkně utahalo. Ukládání se povedlo...já se tááák těším na pec. Dobrou.

Úřední den (6.)

...takhle to u nás poslední dobou vypadá často. Nečekaná návštěva?..vstup pouze na vlastní nebezpečí! Právě teď by vpadla do ovčího pikniku a mohlo by se jí podařit uklouznout na smažených vejcích se slaninou.

Dnešek byl ve znamení zařizování a kojení...mám pocit, že kojím neustále. Asi to nebude jen pocit :). V domácnosti se tak vrší hromádky všeho možného...co je potřeba vyprat, vyžehlit, založit, roztřídit nebo vyhodit. Pokukují po mně. Jak procházím bytem sem..tam, běží mi hlavou, kterou z nich popadnout nejdříve při přechodu přes dětský pokojíček na balkon...co je možné vzít naopak zpátky sebou do obýváku.. s krátkou zastávkou v ložnici. Když se k tomuhle přidají ještě úřady, nákup v papírnictví, balík na poště...mám ze své budoucnosti smíšené dojmy ...nebo mám tak krátkou emocionální paměť, že "dokáže šáhnout" jen do několika posledních hodin utahaného dne? Zůstanu raději u biblického přísloví..volně řečeno: "Nedělej si hlavu ze zítřku, když má dnešek dost svých starostí." 

Kalendář (5.)

Míra nám pořídil při své nákupní horečce Beruščin tvůrčí kalendář. Samolepky ilustrovala Andrea Tachezy. Líbí se mi I když se zrovna nenudíme, těším se, že si každý měsíc uděláme radost nějakým hezkým společným obrázkem. Čeká nás květen...tak rychle nadělat kvítka, než nám to venku zmizí s přicházejícím létem. Vidím to na koláž společně s dokreslováním. Majda nic jiného než lepit popř. čmárat zatím  nesvede. Počítám, že se bude chtít zapojit. Proč taky ne :)?

Happy new year!! (4.)

Tak jsem nepřestala počítat dny, přestože nedodržuji denní záznamy. Má to svoje kouzlo, díky kterému jsem zjistila, že se den se dnem sešel a uběhl celý rok od chvíle, kdy jsem začala psát pravidelněji. Trochu vzpomínám a "listuji" loňským létem, kdy mě ještě vůbec netrklo, že nás bude víc a Matýsek už byl mezi námi :). Je tu další rok, moc mě nezajímá co bude, raději bych prožila, to co je.....

A začnu třeba dneškem. V noci zabíračka. Chvílemi jsem propadala panice, že jsem neztratila jen soukromí, ale i zbytky zdravého rozumu. Matěj se kroutil, kníkal...nakonec jsem ho už vyčerpaná  uvázala do šátku.....pak šup do postele. To se mu líbilo moc. Hned ztichl, odfukoval, hluboce usnul. Já jen tak na půl oka asi jako těhule. K ránu nás přišla Mája vzbudit o něco později. Někdy má choutky vstávat s východem slunce, což je v tuhle roční dobu, kdy se sluníčko klube taky v 5 ráno, vražedná kombinace. Můžu poležet do 9. Holky po snídani vyběhnou s tátou na nákup. Kulíšek znovu průběžně pláče kvůli kolice skoro až do oběda. I když to obvykle nedělám, natočím mu vanu s teplou vodou. Koupel mu vždycky trochu uleví. Spojím to s lehkou masáží bříška. Zdá se, že je lépe.

Odpoledne jedeme ven. Máťa spokojeně chrupe v kočárku. My foukáme do pamprdlic, až do chvíle než dojde nečekaně k prvnímu "veřejnému" kojení. Po dlouhých přípravách, kdy hledám odlehlou lavičku nebo se motám do deky, dojde konečně i na jídlo. Jenže...chyba lávky. Majda se vysoukala kamsi, Andulka našla moc zajímavou květinu...takže vybíhám s prsem vstříc nešťastné dvouleťáčce, abych jí pomohla dolů...naháním tu rozumnější, aby se zbytečně nevzdalovala. Přestávám vnímat okolí do chvíle, kdy si ke mně přisedne rozesmátá Alena (spolužačka ze ZŠ). Povídáme...holky si už pěkně hrají s jejím starším gentlemanem Vaškem v betonových skružích. Je to prča...nostalgicky vzpomínáme jak jsme si ve skružích hráli my, jak tu vůbec nebyly stromy ani chodníky....a vůbec nám to nepřišlo divný :D. Chvíli se ještě společně procházíme, je pěkný večer. Maraton zvaný ukládání se dneska zdařil. Proto v půl 8 už stahuji fotky. Ideální....... ne vždy dosažitelné :)). Tak si to vychutnávám.

Šest neděl (364.-365., 1.-3.)

...takhle nějak vypadá očima Andu můj kolotoč. Obrázek family byl tvořen "na zakázku" do hodiny Aj . Ještě před týdnem, kdy měl být původně hotov, by místo Matěje stačila o něco baculatější maminka.

A jak se to doma seběhlo po návratu z porodnice. Mno žádná idyla to nebyla. Husto bylo tak, že by se dalo krájet. V holkách plně propukl nakupený stres z odloučení (hlavně u Máji, bylo to poprvé) i očekávání nového člena. Každá moje korekce vzbudila ohromnou vlnu vzteku a slz. Snad jen Matěj neprotestoval. Byl utahaný přesunem domů. Hned po pár hodinách jsem pochopila, že naši smečku budu muset dávat dohromady jinak než tomu bylo u Andulky s Májou. Rok je u batolete ohromný skok. Mezitím co Anička (3 roky) už nabrala rozoumek a byla k Majdě ohleduplná ...tj. nechala si říct. Madlenka je snůška všeho možného.....od jemných pusinek až k drtivému objetí nebo strkání prstíčků do fontanely (k tomu nedošlo, ale bylo vidět, že by mohlo). Tím se věc trochu komplikuje. Proto se snažím využít čas, kdy zůstaneme s Andulkou sami. Matýska si alespoň pochová, očuchá :).

Jak to jde v noci. Dá se to přežít. Trpíme na prdíky. Kojíme zhruba po dvou hodinách. Někdy mám pocit, že nezahmouřím oko a při noční manipulaci s mimčem to vezmu  občas hlavou o trámy našeho patra. V prvních dvou týdnech jsme tu měly velkou posilu v babičce a dědovi. Babička zaskakovala druhé ruce a děda posílal proviant, abychom měly čas na sebe navzájem a nemusely se zdržovat vařením oběda. Děda vaří skvěle, takže jsme se neměli vůbec špatně :). Krom toho to byly nádherné dny plné sluníčka. Holky rychle chytly zdravou barvičku, Matýsek jí měl díky slabé žloutence neustále. Den ze dne jsem se cítila víc jako doma. Holky se zklidnily. Nastavily se hranice co se může...nesmí, zajel se nový režim pro tříčlennou smečku. No a když  nám babííí (jak říká Majda) dala pápá, bylo mnohem snažší den s prťaty zvládnout.

A jak je tomu se mnou. Psychicky i fyzicky fit. Jediné co pociťuji čas od času je, že moje orgány nebo kosti zaujímají původní pozici :))..a to občas zaskřípe...zabolí..nejsem zkrátka nejmladší maminka. Konečně se mi podařilo umýt okna, taky se chystám na vylepšení balkónu. Minimálně bych ho chtěla toto léto vymalovat a zútulnit nevkusně prosklený předěl se sousedy.

Jinak hojně využívám internetu k všerůzným bazarovým nákupům. Nakupovat z domova je pro člověka, který nemá rád shoping, super věc...prostě zadáte co chcete a nemusíte utrácet čas šmejděním po obchodech. Ne opravdu mi to teď pomohlo. Po návratu z porodnice na mě čekal kojící polštář. Příští týden dorazí skate ke kočárku. Majda se někdy nesnesitelně vleče...a tohle pro ní možná bude vítaný způsob dopravy.

 

 

 

 

 

 

muž mnoha tváří ....

Matěj (354.-363.)

Ráno 30.4. je jako všechna ostatní...kulím se z naší pícky. Poslíčky už řádím k běžným těhotenským potížím. Holky si hrají v pokojíku, připravujeme snídani, když najednou...musím konstatovat změnu. Mátěj se nejspíš klube ven. Pokaždé nás to zaskočí. Z probíhajícího očekávání se stane konkrétní datum. Vzrušení z příchodu miminka se stupňuje. Holky raději, než si je vyzvedne babička, posíláme k Sally a Markovi. Balím pár drobností a nasedáme do auta. Do porodnice přijíždíme kolem 10.30 hod. Paní doktorka už mě nechce pustit domů. Přesouváme se proto na přípravnu. Všechno je tu pro mě důvěrně známé. Mají tu od minule nové závěsy, veselejší obrázky...vymalováno. Ujímá se mě rozesmátá blondýna .."tak jak se bude jmenovat"..."Matěj", odpovídá Mirek.."..."no včera jsme tu měli Artuše Maxmiliána...modrá krev!", pokývala soucitně hlavou.., Máťu snímají sondičky. Všechno je v pořádku. Srdíčko někde mezi 140-158, pravidelné kontrakce 30-50. Do ruky dostávám kanylu pro případný doping. Blondýna je moje porodní asistentka. Snažím se tak trochu zjistit, co je zač. Vypadá tak mladě. Ale dozvídám se, že děti přivádí na svět celých deset let. Je tu stálice...evidentně si věří. To je fajn. Na druhou stranu i já mám trochu svojí představu o průběhu a jsem zvědavá, jak bude reagovat na "moje nápady". Povinný monitor máme za sebou. Jde se do sprchy. Blondýna mi nabízí hopsa-balón. Že bych jednou konečně stihla první dobu porodní :))? Nedůvěřivě se pohupuji. Kontrakce náhle zeslábly. Pro jistotu končím s experimentem a znovu si dám pár dřepů. Po koupeli nás "ubytují" do našeho porodního boxu. Po 2. hodinách monitor znovu zaznamenal kontrakce jen o síle 30-50. Padl návrh na upuštění plodové vody...podání Dolsinu. Důvodem bylo, že ztrácím síly, které budu potřebovat. Znělo mi to rozumně až na ten Dolsin. Na měknutí porodních cest opiát? Moje asistentka hned  postřehla, že se mnou v tomhle ohledu nebude moc řeč. Ale našlo se řešení! Boscupan coby spasmolytikum mi přišel logičtější. Vodu jsme upustily..a byl tu mazec. V momentě, kdy jsem zaujala "gravitační polohu" tj. jsem se postavila na vlastní, vyskočily kontrakce na 150. Ukecela jsem personál, aby mě nechali pochodovat i při monitoru. Šlo to! Jen sondičky bylo třeba kapku víc utáhnout. Co se týče porodních bolestí...jsem chodec. Chodím a funím. Mezitím si ráda povídám o veselých věcech. Tentokrát mi Mirek převyprávěl pár Krausových čísel z "Uvolněte se prosím" :). Asi po dvouch hodinách  šlapání zelí..došlo k posunu...doslova. Začala jsem se koncentrovat..choulit do sebe. Všechno ve mně nějak utichlo. Byl čas se přesunout na křeslo. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na 9cm. "Jdeme na to...za chvíli ho tu máme"..říká s úsměvem moje asistentka. Dostávám do kanyly glukózu. Ve chvilce úlevy slyším jak se ze mě line prosba ve smyslu, jestli bychom to nemohli zkusit bez nastřižení. Kupodivu je pro, cítím její důvěru...jsme už tak trochu za těch pár hodin tým. "Řeknu vám co a jak!", zdůraznila. Byla perfektní. Odvedla dobrou práci. (Nepodlehla ani mým autoritativním výhružkám: "Střihněte TO!!":) Já byla bez zranění, šití a Matýsek ok. Hned jak přišel na světlo, mi mohl hupsnout do náručí. Nechali jsme dopumpovat pupečník. Po krátké pauze, jsme začali kojit....krásné dvě hodinky pohromadě. Jsem unavená ale šťastná. Nebude to úplně nejlehčí rok. Budu doufat, že se to s Boží pomocí podaří zvládnout.

Tak jsem tu...

...a jsem v jednom kole i s babičkou, která přijela na výpomoc. Určitě napíšu více. Dojmů a zážitků byl nespočet :). Jen najít tu skulinku času. Momentálně pokládáme základy a lepíme se na sebe v nové situaci. Ne vždycky to jde snadno, ale každým dnem se to lepší. Prozatím jen krátké oznámení. Mějte se hezky a děkuji moc moc za "modlitby"...držení palců...přání!

This announcement personalized with Smilebox