Brebentilky (78.)

Ještě v noci jsem nábytek nanosila do domečku..ráno se dostavila Andulka s úsměvem na tváři..co to tam jako je :), a že se jí to moc líbí. Byla jsem ráda. K mému velkému překvapení si to užilo i Majdě. Míra přišel po noční. Snažili jsme se domluvit pár provozních věcí v děsném zmatku. Vždycky ..skoro vždycky je to o nervy, když dorazí domů a tři "ženský" mají svoje potřeby sdělit, co je všechno potkalo, co mají v  plánu ..děs běs, grrrrr. Teď už se mě snaží překřičet hned dvě...no a to se bez konfliktu fakt neobešlo! Na druhou stranu se tetelím,  protože "dobrá věc" se podařila a podle všeho se po dohodě s dědou zprovozní (alespoň na léto) zahrádka se zázemím, kde je možnost si ohřát jídlo, je tam myslím lednice ..apod. Letos nám prázdniny krapet "bouchly". Nemůžu se nějak vyrovnat s vyhlídkou na letní dny v obýváku :(. No uvidíme, jestli jsem si nenaložila víc než unesu...snad ne. Zrovna dneska odpoledne se nám nepodařilo vyrazit ven ani na chvilku. Když už jsme "balili"..průtrž. Dešť trval něco přes hodinu, hřišťata promočená..všude kaluže. Se zahradou je to jiné. Děti se venčí průběžně, a když se něco semele, tak je prostě stáhnete domů. Nikde nepromoknou, nemusíte se ve chvatu  přesouvat. Na druhou stranu se zají i ta oplocená zeleň..nuda se vetře asi všude. Takže řešení vidím v tom, že musíme měnit pozice :D.

Svátky a narozky (77.)

Ráno jsem si mohla přispat. Nebudu blafovat..využila jsem to hojně. Vstala jsem asi kolem 11 hodiny :-O. Na otočku jsem musela sehnat pár kousků dortu a překvapení pro holky (nábytek do dět. domečku)... jmeniny má dnes sice jen Anni, ale slavíme i Majdu (22.7.). K tomu všemu má 70. narozeniny děda. Je to fofr. Rychle oběd..holky papaj bez řečí, to je pro mě velká pomoc. U dědy povídáme. Nedá se moc mluvit o oslavě, snad se nám podaří se zbytkem rodiny ještě někdy srazit v hojnějším počtu někde v klidu..v restauraci s příjemnou atmosférou a dobrým jídlem :). Navečer se vracíme domů. Holky jsou docela unavené, takže rychle do pyžámka a na kutě..protože já jdu "tvořit"  nábytek pro panenky a moc se na to těším :DD (fotku ještě dodám)

 

..je to vlastně skládačka, všechno si dekorujete sami, údajně to má být pro děti od 6 let, ale i tak bych pomáhala, některé kousky jdou špatně do sebe a s dekorací si užijete docela legraci (vytlačovací samolepky)..nábytek patří do domečku, který je složen podobně, hodně se mi líbí, že je to všechno polotovar a musíte k tomu přidat trochu vlastního nápadu..tím se z toho stává něco osobního, podobné a jiné hrátky jsou na ARTLOVER

Před rokem..

Na PHOTOBUCKET jsem měla pár scrap., zjistila jsem, že se dají stáhnout, uložit a snad i udělat jako fotografie. Holky povyrostly, ale pořád je vidím nějak stejně.. :)

jako na potvoru.. (76.)

Ráno nám krásně svítilo sluníčko až do talířů se snídaní. Mhouřila jsem oči a spokojeně si vrněla, že dneska vyjedeme s holkama ven..možná i na nějakou delší procházku než se dočkáme dalších veder. Po hodinové snaze obě kočule nakrmit jsme si chvilku pohráli. Majda si začíná mnout oči, nespokojeně funí a kňourá...čas akorát tak na to jí uložit do postýlky, kam se s chutí sobě vlastní uvelebí a čeká na spánek. Já mezitím v rychlosti dopisuji včerejší den. Ráda bych srovnala skluz, protože zápisky jsou nejlepší čerstvé. K obědu peču brambory se zeleninovou směsí. Tajně doufám, že se Majda nadchne pro samostatnou konzumaci tj. nají se..celkem to ušlo. Počasí trvá, takže se snažím naši posádku vypravit na hřiště. Všechno klapne po půlhodinovém převlékání a balení nezbytných svačinek dorazíme ..ale obloha se náhle zatáhne. Nepanikaříme, někde uvnitř spoléhám na letní deštík, který nikoho nepromáčí. Jenže netrvá to ani pár minut a leje..opravdově. Jsme zase durch, ale nedaleko od domova. Napustíme teplou vanu (konečně :))..trávíme čas cachtáním. Po večeři holky sladce odpadnou. Míra, počítám, dorazí na desátou. Mám tu před sebou ještě docela kus práce. Něco stihnu, ale např. žehličku nevytáhnu ani náhodou..skoro usínám.

 

 

 

Kiss

 

Ospalý den (75.)

Vstáváme s pocitem, jakoby se den právě schyloval k večeru. Podle toho vypadalo i naše tempo. Pomalé rozkoukávání...snídaně. Na všechno bylo dost času. Příjemně jsme se doma "zamuchlali" v sedačce společně s knížkami a pohádkami. V lednici zbyla ještě miska meruněk. Na koláč scházeli jen vajíčka, proto podnikáme krátkou výpravu deštěm do vedlejší večerky. Nadšení veliký...promáčené vlasy, bundy...nevadí sucho a teplo v dosahu. Koláč se docela povedl, ale co mě zlobí je naše plynová trouba. Na několikrát musím pekáče přesouvat, aby se náš kulinářský počin dopekl z vrchu a přitom nepřipekl. Po svačince vytáhneme domečky pro panenky..v našem případě dinosaoury. Jezdí se na na návštěvy, výlety. Jeden z nich se mi podařilo zachytit.."procházka" k naší bonsai. Někdy to bylo mezi predátory docela napínavé :).

 

Rozlučka s přáteli (74.)

Když jsem odložila psaní na další den, nepočítala jsem s tím, jak těžké vzpomínání mě čeká. Všechno si představuji jen matně...např. tu chuť se několikrát za den osprchovat, kterou zadržela akorát plánovaná týdenní absence teplé vody...průběžný úklid, pečení šátečků z listového těsta. Vyjímečně se "zapsal" až večer, kdy jsme společně navštívili jednu spřátelenou rodinku. Nebyli jsme zdaleka jediní kdo dorazil na zahradní párty plnou dobrot..zakončenou barevnými petardami. Kolem 60 lidí se přišlo rozloučit..naši blízcí odjíždí za velkou louži na plné dva roky. Ve francouzky mluvící části Kanady je čeká nový domov, život..zkušenosti a stále stejný Bůh. Šťastnou cestu!!