Pro radost

Tak tady se mi bohužel scrapík nepodařilo včas stáhnout z photobucket..a přišla jsem o něj :-( .

Strom života (57.)

 

Když farizeové uslyšeli, že umlčel saducuje, sešli se spolu a jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se: "Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?" On mu řekl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci." Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: "Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?" Řekli mu: "Davidův." Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?" A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo, od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat. Matouš kap. 22, verš 34-46

Rodinný den (56.)

Dneska jsme si společně vyjeli na výlet do aqua-parku na Kladně. Pobalili ručníky, plavky a hlavně proviant v podobě toustů...atd. Cesta byla příjemná ..všude liduprázdno tj. žádné zácpy. V "bazénkově" jsme pobyli celkem dvě hodiny. Majda je zatím bezstarostná uživatelka vodních radovánek. Andulka je už mnohem bázlivější a musela dásáhnout minimálně na špičky. Do hlubokého bazénu jí nikdo nedostal. S taťkou si jednou sjela tobogán (to byl hodně odvážný kousek). Když byl čas, mohla jsem s Mírou na střídačku zkusit i atrakce "pro starší". Za zážitek dne bych asi dnes označila spacebowle (možná špatně napsáno)! Klouzačka?..no prostě jedete černou dírou..v začátku jako na tobogánu, ale pak :-O.. se roura zlomí, vy se v ten moment nestačíte vůbec vzpamatovat a doslova padáte opravdu velkou rychlostí..probleskne světlo, ale to už vás celá ta "věc" vymrští do obrovského trychtýře, který stále velkou rychlostí obkroužíte alespoň 2x, při třetím kolečku se zpomalíte a pomalu (oproti jízdě) propadnete do 2,5m hluboké tůňky..v lepším případě vyplavete :DD. Musela jsem ještě jednou! Cestou zpátky se stavujeme v Ikea na zákusek a holky na oběd. Kupujeme prostěradlo pro Andulku, kdyby v noci přišla nějaká ta příhoda s čůráním a holky si můžou každá vybrat z hromady malých zvířátek. Andu si vybere hada..Majda je zmatená. Skoro to vypadá, že bude mít hada taky, když tu najednou..slon, který má kousací uši. Doma všichni odpadáme. Ale ten nádherný večer mě ještě vyžene po uložení holek ven na in-line krasojízdu. Jdu ještě něco přečíst a..těším se na spánek!

Sportovní klání (55.)

Každý den..originál..neopakovatelný příběh. Táta se nám dneska vrátil po noční na pokraji sil :). Nezahmouřil oka..vyšetřovalo se několik případů a tou největší peckou byl požár skladu, kde prakticky pobíhal od 2-4 hod ranní a ve zbytku času pak zpracovával podklady. Bylo jasné, že dneska pojedu s holkama sólo. Trochu mnou otřásla sebelítost..ach ty chudinko znavená (to je ale pravda :DD), ale brzy na to mi naskočila myšlenka.., že takhle trávit den opravdu nechci. A tak si v duchu odpískám START. Snídaně..vytřít balkón, nafouknout bazénky..překážková dráha s kýblem plným vody 5x, nahnat holky do plavek, nakrémovat..pobrat hračky. A slunce pálí jen..holky řádí. Trochu se obávám  sousedů, ale nakonec zjišťuji, že jsou na tom stejně..všichni pištíme a z našich balkónů čas od času vycákne pořádné množství vody. Hlavní hit byla tzv. výměna bazénků. Nekonečná hra opravdu, chvílema se mi z toho už motala hlava.. nevěda, kterou z nich dřív hlídat. Dopoledne rychle uteklo. Po koupání jsme slupli Lipánka. Bylo vidět, že Majda začíná být unavená. Položila jsem jí do postýlky, ještě chvilku po nás zvědavě pokukovala, ale  nakonec...usnula. Oblíkám Andulku a jdeme nakoupit pár věcí na oběd. Dneska udělám zapečenou zeleninu se sýrem + gnocchi. Něco rychlého, dobrého a hlavně bez masa!! Ale i tak mi dávají obě holky košem v momentě, kdy se z jídla "kouří"..jediné co jsou ochotné ještě spolknout je meloun. Je mi mdlo.. vedro od trouby..znovu propadám panice, jestli jsem s tím sebeobětování nezašla moc daleko :D. Po obědě se jde ještě chvíli do bazénku. Táta se budí ..beru Andulku ven s kolem bez postranních koleček. Umanula jsem si, že za ní zkusím běhat a snad za nějaký ten týden to bude umět sama. Zvládli jsme řídit, zabrzdit a chvílema jela docela sama s mojí rukou v pohotovosti. Byla nadšená a rozpustili jsme společně první obavy. Večer jsem si dala hodinku na in-linech...teď se mi podlamují kolena, ale ten senza pocit...

Překvapení.. (54.)

   

Annička už od rána byla plačtivá. Výzdoba obýváku jí napověděla, že dnes je den, kdy má narozeniny tj. mohla by možná dostat kolo, po kterém tak moc touží. Byli jsme rádi, že se nám podařilo její přání splnit a těšili se na moment překvapení. Vše mělo ale úplně jiný průběh než bychom čekali. Andulka možná měla jiná očekávání..možná byla zklamaná, že nemůže na kolo hned nasednout a vyjet..možná se vlastně tak trochu jízdy na kole obávala...možná to byla moc velká sláva (jak poznamenal zkušený děda, co měl dva kluky). Nevím, byla jsem každopádně zklamaná, protože pláč se změnil v jekot a pro mě tak známou negaci a vztek. Čím víc se snažil člověk přiblížit, tím víc Anni vyváděla. Prarodiče zmatení...jemně zaslzelí. Zároveň mi bylo líto oslavenkyně, která si fakt neužívá. Když už je všemu konec, hladím Anninku po hlavě..už se nechá :). Jemně pátrám co se stalo. "Mami já jsem nechtěla narozeniny a ten dinosaurus měl fakt velký zuby, kolo je prima, ale ta helma se mi taky líbí..těším se na zítra, to byla prima oslava mami.. viď?" "Byla!".. kývla jsem, musela jsem nějak uhnout před vlastní představou, to co mě nejvíc hřeje u srdce je stejně její šťastný úsměv.

Pik-nik (53.)

Ráno jsem si mohla přispat. "Vstávání je u mě celkem bez problémů" prohlašuje Mirek, ale já vím, že to dělá kvůli mně, a stojí ho to docela síly. Když jsem připravovala oběd bylo cítit, že vedra udeřila. Přestože máme okna na východní stranu, stačilo nám sluníčko doma vydatně zatopit. Odpoledne jsem byla s holkama koupit pár drobností na zítřejší oslavu. Girlandy, konfetky, stužky a především ovocný dort. Kupujeme variantu lesní směs. Je to tedy zážitek...spousta malin, borůvek, ostružin a jahod. Není domácí :(, ale máme ho tak rádi! Když jsem uložila věci na otočku doma, hodila jsem pod kočárek ještě deku a zamířila ke stromům do stínu. Holky se kolem "batolily", povídali jsme, fotily..když se pozorněji zadívám, park je doslova liduprázdný. Houpačky, klouzačky.. všechno nějak utichlo. Prázdniny! Kdo mohl, zvedl kotvy a vyjel užívat sluníčka. Jak jsem ke konci školního roku nebyla natěšená a viděla jen starosti s vypravováním, tak teď jsem naopak plná díků, že se podařilo léto zaplnit. Co je smutnější, že budeme většinou bez našeho táty a to se nám bude určitě stýskat. Sluníčko se začíná klonit k západu. Krásné světlo..ptáci zpívají..

Jedeme do Bohnic (52.)

Je to kus cesty! A proto ze zkušenosti kupuji cestou na metro balík rýžových křupek, z domova beru pití, ovoce..Lipánka. Jojo ..to všechno padne na "oltář" poklidného přejezdu. Ale i tak se neubráníme poskakování a pošťuchování. Do cíle jsme dorazily kolem jedenácté. Měli jsme společný oběd se Zuzkou a malou Terezkou. Chvíli jsme popovídali co a jak, úklid, výchova, psychika na MD :DD a vyrazili do Čimického háje. Moc prima místo a dvě pěkná hřišťata.. všechno ze dřeva, klid, ale hlavně STÍN!! Majda usnula blaženě v golfáčích a vypadala moc spokojeně. Asi po hodince se přidala k Andulce a zkoušela bábovky. Kolem čtvrté jsme zajeli ještě na svačinku a zkoukli Krtka. Při zpáteční cestě jsem zjistila, že nemáme žádnou fotku z dnešního dne. Podařilo se zachytit poslední momenty. Křupky zbyly i na zpáteční cestu..jsem za ně vděčná.