Baltské putování

Elektrárny...ladné dámy větrné energie. Nepřestaly mě fascinovat. Fotím z auta. Jedeme společně jen s M. Připadá mi to skoro k neuvěření, že nám v zátylku nikdo nic neprovolává, nic nechce...prostě sen. Severní kurz nás vede do cíle. Tím je polský Kolobrzeg - Kolobřeh. Pobaltské městečko s pláží a jak jinak majákem.

Večer jsme stačili jen rozbalit stan, cestu k moři, poslední sluneční záblesk....

Maják Kolobrzeg - je poměrně nízký, zato ze všech v Polsku nejmohutnější. Od roku 1666 se tu lodím svítilo z různých míst lucernami, pak roku 1909 vznikla stálá cihlová věž, a když byla během 2. světové války zničena, postavila se nová na trochu jiném místě coby součást pevnosti, která chránila přístav před napadením z moře.

Počasí je jedna velká ruleta. Během dne vás kromě snad sněhu může potkat cokoli. Dnešek 19.7. bouřkový zamračený s malou jiskrou naděje na příští východ.

Baltic Camping - snaží se oddělit stánkaře od domkařů, ale v dobách nouze se to všechno plácá na jedné hromadě. Měli jsme klidné místo na konci kempu. Zcela nevybaveni s díky přijímáme místní úžasné retro zařízení - posed pro čtyři osoby se stolečkem. Kromě správného základu to nemělo chybu. 

20.7. jsme popojeli od našeho "domova". A odměnou nám byla tahle polodivoká pláž.

 Vítr a vlny...šum. Mohli jsme v klidu jít poslouchat, mlčet...prostě užívat.

Někdo se vytasil s drakem...

a někdo přišel jen upevnit svoje zdraví svižným krokem.

Někdo jako já třeba jen vypnout příjem.

Psí kámoš přes dunění vichru i chladnou vodu, si počkal na svojí vlnu.

Stopy, které rozhodně nezanecháte.

Kontrasty mezi otužilými nadšenci a nadšenci neotužilými :).

Hned za pláží potkáte les jako u nás doma..s malinami ..s jahodami.

Gaski maják - kamenná věž stojí v pěkně upravené zahradě obehnané cihlovou zdí ještě spolu s domem majáčníka, stodolou a několika dalšími objekty.

Kolobřeh - hlavní molo.

Racoun kolobrzegový..tenhle ještě zapózoval.

Křest Baltem...studí, ale zahřeje. Když vylezete ven, jste tak prokrvení, že se nemáte chuť ani halit a necháte se suverénně ošlehat větrem. Pozor na zrádné slunce! To jsme díky pofukování kapku podcenili. Večer pak "hojení ran".

Válení šunek...

Sestry v akci...

Tohle není synagoga na vysoké noze, jak jsem si původně myslela, ale přestavovaná část původních středověkých hradeb Kolobřehu..tady konkrétně uchováván střelný prach.

Jak šel čas...včetně panel designu :-P

Podobně bolestné dědictví.

Tohle už je současná lidová tvořivost. To vše v rytmu disco.

21.7. Poslední západ a večeře na pláži. 

Dětem tu stačí fantazie.

Proslulé košíky. Ideální pro večerní menu. 

Mezitím co já jsem se při focení sotva udržela díky poryvu větru na jednom z kůlu, tihle dva se nestarali o nic jiného, než o největší vlnu

Maják Niechorze - komplex vznikl roku 1866, na konci  2. světové války, kdy ustupující nacisté maják zničili. Hned tři roky po válce tu vznikla nová věž vybudovaná podle původních plánů, včetně balustrádového vyhlídkového ochozu, z nějž je úchvatný pohled na pobřeží i do vnitrozemí.

Maják ve Swinoujscie je 65 m vysoký..nejvyšší ze všech patnácti. 

Kodaň..Malmo?

 Swinoujscie naše poslední zastávka. S podivem bylo, že z tohoto nejzápadnějšího cípu Polska už byl k vidění ukazatel na Prag..610 km...pak až v Dresden :).

Tak někdy příště....