Je to zvláštní pocit po tolika letech vidět tahle místa i v podzimním oparu. Místo slunce a zvuku sekaček vás obalí klid nebo kouř z některého komína :).
Jabloně v zahradě jsou staré. O to dojemnější byla jejich úroda, pod kterou se větve ohýbaly.
Brala jsem jedno po druhém. Děda byl nejmladší ze všech sourozenců. Nedostatek, kterým tehdy trpěli mnozí, ho přivedl ke snaze pěstovat vlastní zeleninu a ovoce. Dokázal rozpoznat hodnotu obyčejných věcí a na vlastních zádech jablka převážel k nám domů. A co dnes...kdy je tzv. všeho habakuk? Ne, ne nic se nemění. Poctivé řešení v sobě nese pravdu, pro kterou čas nic neznamená.
Žádné komentáře:
Okomentovat