Když kvetou barborky

...nepadá sníh a já nejsem schopná odstrojit stromeček. Vždycky mě k ukončení vánoční výzdoby povzbuzovaly hromady jehličí, jenže letos se zadařilo a těšili jsme se z poctivé jedle. Zasychá..přirozeně už nevoní..připomíná většinu umělých stromů...ale nepadá :). Takže snad tento týden..kdo ví.

Nová kuchyně v nás probudila nové chutě. Nové chutě začaly produkovat neotřelá jídla...a dál z toho už můžou vypadnout jen premiérové chuťové zážitky. Půjčili jsme si Bio-kuchařku Hanky Zemanové (plánujeme ji určitě koupit). Díky ní máme inspiraci, jak třeba pokořit pohanku, cizrnu,špaldovou mouku nebo třeba jen obyčejnou cibuli. Všechno si pečlivě píšeme i fotíme..možná z toho jednou vznikne malá blogová aférka se zdravou výživou :)).

Tyhle dvě fotografie připomínají ty méně šťastné ledencové dny. Majda vydatně horečkovala. Hodnota zánětu v těle, která by normálně měla kroužit kolem čísla 5, se najednou vyšplhala na neuvěřitelných 125. Končíme v nemocnici na infekčním. K mému velkému oddechu se podařilo domluvit na ambulantním injekčním podávání Penicilinu, ale i tak to byl mazec. Jedná se o docela bolestivou vakcínu. Pro Majdušku to nemělo konec :(. Při poslední návštěvě to vypadalo, že se nám jí nepodaří snad ani obléknout. Při ukládání slzy..čula ranní "výlet". Jsou to tři dny, co dokončila léčbu. Sbírám sílu na kontrolu u obvodní lékařky. Návaly vzteku a frustrace, které jsem dosud moc neznala, vystrkují růžky. Snažím se balancovat..držet linii výchovy ..zároveň foukat bolístku.

PS: Ty figurky jsou za píchance, ještě dva chybí..už je to za námi a jsme v pořádku. Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo..bo mohlo by být hůře.