Naše první zastávka...Kostel Panny Marie Vítězné (původně kaple-1622) jak jinak vzniká na základě porážky českých stavů na Bílé hoře. Pravděpodobně už v letech 1705-6 byl ke kapli přistavěn osmiboký presbytář s nízkou kupolí a lucernou. V pravo (foto) kaple Božího hrobu. Od roku 2007 žije v areálu komunita benediktinek.
V padesátých letech nuceně sloužil areál kromě knězi a místním farníkům i tajné policii ...tj.stb. Torzo těchto časů minulých jak vidno aktuální ještě dnes..brrr.
Opouštíme zdi kláštera.
Kultůra zmáhá...zastastuvujeme na jídlo, přidáváme vrstvy oblečení. Den se pomalu začíná stmívat.
Břevnov není dalek od toliko navštěvovaných Hradčan. Je to ale místo hodné k vidění. Plný krásných zákoutí, prodchnuté smířlivým pokojem a tichem. Ani v čas vánoční tady neproudí davy turistů. Což vděk...blahorodí mým nervům :).
A jsme tu...a stáváme se svědky Kristova narození. Anděl jen úctyhodně pokyvuje hlavou. Pár poutníků sedí v lavicích v modlitbě. Snažíme se nerušit, ale...otázek plno. Babi trpělivě odpovídá a po chvilce...
zamíříme
ke studánce Vojtěška. Podle pověsti sešli se u studánky kníže Boleslav II. z vládnoucího rodu Přemyslovců a sv. Vojtěch, druhý český biskup z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž viděli silný pramen studené vody ve studánce s břevnem. Uposlechli společnému vnuknutí a založili poblíž studánky klášter. Skutečnost se nijak neliší od jejich snu. V roce 993 přivedl sv. Vojtěch z Říma 12 mnichů a pomohl jim založit první mužský klášter v Čechách ku cti sv. Benedikta. Současnou podobu dali celému komplexu církevních i hospodářských budov Kryštof a Kilián Dienzenhoferové. Barokní perla kostela a kláštera sv. Markéty je doplněna i drobnými samostatnými stavbami, k nimž patří i pavilon se studánkou.
Jsme u konce putování. Rozsvěcují se první klášterní okna a tak i my míříme k domovu.
