Jožin z bážin

Hlavní chrchle i teplota už jsou za námi. Nemohli jsme proto odolat přátelskému pozvání a podnikli výpravu k mokřadům a starým romantickým zakoutím. V lesním ZOO o nás jevila zájem tahle  kočičanda. Zima ještě pořád vládla krajem...takže se celá choulila.

Focení...z celkem poklidné svačiny se stavá pěkná mela.

Brhlík..KDE?...pozorujeme sýkorky, kosáky a vrabečky

Míjíme kostelík a romanticky vyhlížející lampičky.

Každý je tak trochu samorost :).

Mokřadem, který byl plný života...jen ohlídat, abychom nepřidali pár kousků.

V jesličkách jen kozy..je vidět, že je po vánocích...mimořádně vykouklo sluníčko.

Úly ještě spí.

Seznamte se. Tohle je kohout a slepice - druh: Hedvábnička

Kde se vzalo

 Jaro..jaro, kde se vzalo

z kaluže se vyklubalo.

Větvičkou se učesalo 

do kolečka zatočilo ....ze školky :)

 My se jarně ladili a léčili zbytky virózky, aby jsme za týden mohli vyrazit ven...třeba už zahlídneme nějaké ty první poslíčky.

 Vlna je úžasná...zaměstná na pár hodinek i mláďátka. Je vidět, že už holky nějaký ten bodanec slízly, takže opatrně, ale intezivně tvoří. Bojí se čím dál míň..radost.

 An. zbytečková panenka..nebyla úplně spokojená, ale to je přeci v pořádku..to se časem poddá

Výšlap

Povedlo se. Zmatků v samotném odjezdu víc jak dost, ale nešlo mě zastavit :). Po 3 hodinkách a 3 přestupech jsem se v polospánku dokodrcala k severu ...do Krkonoš, kde mě uvítala domorodka a nádherné počasí. Po krátkém shopingu v místním koloniálu jsme zlehka stoupali výše...výše.

Jako japonský turista jsem si chtěla všechno uchovat ve fotografické paměti.

"My" sweet home.

Teplo ale pro nedospalce pořád ještě důvod k funkčnímu oblečení a teplým ponožkám i do postele.

Výhled z kuchyně.

Další den jsme vyrazili na ca 10 km dlouhou procházku. První zastávka: Eko-farma s milou restaurací a domácím hovězím vývarem...a la masa jak u rasa.

Houpačky (škoda bylo zavřeno) mě upamatovaly, že je u Boha milé, být jako děti.

Jedna selfie, že jsem tu opravdu byla :)!

Cestou domů...západ...na růžovo.

Jol a její spojení se světem.

Rodinná chaloupka, kde se mile dokázali postarat i o kolem jdoucí. Pro nás krémová česnečka..bravo.

Dárek

Vytvořila jsem poprvé celo plstěnou panenku-baletku. Je plně hybná..prohne se v pase, zvedá nohy..udělá provaz, zvedá ručičky a i dlaně lze nastavit. Stejně tak se hýbe v krku..náklon hlavy. A hlavně vydrží dětskou hru. Je to nový svět a já se těším co si ještě vyzkouším...inspirací mi byl Pinterest  https://cz.pinterest.com/majasi14/inspirace-plst%C4%9Bn%C3%AD/ , kde se tvořilky snaží vyplstit i věci co vám na mysl nepřišly :).

Teplo domova

V parku nás zastihl tenhle krásný západ mezi stromy..to nešlo necvaknout :).  Na hřišti bylo už snesitelněji. Třetí člen smečky mezitím doma potil virózku. 

Majda po dlouhém váhání nakonec otevřela pizzerii a A. se vrhla do adrenalinového sportu...

Doma jsme si pořídili solnou lampu. Nevěříme v její ozdravné účinky a jako dekorace působí trochu uměle, ale jedno se jí musí nechat...proto jí milujeme...vydává ohnivě teplé světlo a nám nahrazuje ten pohled do otevřeného krbu, který vskutku nehrozí. Nečekaně se z ní stal zdroj i pohádkového světa. Co všechno se kolem ní už odehrálo :) ...

Sun-day (bez Sun)

Cestou na nedělní slovo nás zastihlo skoro jarní svítání. Světlo dělá divy. V angličtině se neděli neřekne jinak než Sunday. Sunday jsou i ty ne slunečné. Vnímám jak neděli plní to všednodenní plachtění v důvěře, že Bůh je dobrý...jak vzdálená je jen výsledku náboženské docházky.
Vypadá v mém diáři nenápadně, že je lehké ji přestat světit, oddělit pro Boha, projevit svojí závislost na jeho milosti, nenechat se obdarovat do nového týdne. A je to taková radost, když se tak nestane. Jsem ráda za to přijetí...důvěrné a známé.

Děcka vymyslela "živé obrázky"...tady zrovna Pavel na svobodě a anděl v akci.